Séraphine
Seraphine
Režie:
Martin ProvostKamera:
Laurent BrunetHudba:
Michael GalassoHrají:
Yolande Moreau, Ulrich Tukur, Geneviève Mnich, Nico Rogner, Adélaïde Leroux, Serge Larivière, Léna Breban, Françoise Lebrun, Corentin Lobet, Anne Benoît (více)Obsahy(2)
V nekonečném tichu, samotě a především pokoře k umění a přírodě se odehrává filmové drama režiséra Martina Provosta Séraphine. Vypráví příběh Séraphine Louis, řečené Séraphine de Senlis, naivní malířky, která žila v letech 1864–1942. Chudobná pradlena a uklízečka se vedle své těžké práce věnovala v životě pouze jediné věci – malířství. Za vše, co vydělala, si kupovala malířské náčiní, sama míchala barvy podle svých tajných receptů a celé noci malovala, tak jak to cítila skrze přírodu a Boha. Všemi opovrhovanou Séraphine objevil německý obchodník s uměním Wilhelm Uhde, jeden z prvních, kteří kupovali Picassa, který objevil Celníka Rousseaua a hledal klid právě v Senlis, kde ho bohužel zastihla první světová válka. Ještě před svým útěkem před německou armádou stačil objevit jedinečný talent naivní malířky a koupit její první plátna, takže se Séraphine mohla věnovat pouze svému umění. Film Séraphine je perlou v životopisném žánru, nechává znít malířské umění stejně jako kruté životní osudy umělkyně. (Česká televize)
(více)Recenze (62)
Nutno si připomenout, že malířství začínalo jako záležitost magická a náboženská, uměním v nynějším slova smyslu se stalo až s počátkem renesance, kdy začal být jmenován i tvůrce (samozřejmě tomu tak bylo i v epoše antiky, ale ta upadla v zapomnění). V případě Seraphinině však malířství zůstalo magickým a náboženským stále, ona sama své osobnosti důležitost nepřipisuje, důležité je dílo, k jehož tvorbě ji vyzvali andělé. Jistě takových tvůrců bylo v minulosti více, ale teprve v době Freudově a Jungově je jim věnována pozornost. Yolande Moreau svou hrdinku zahrála skvěle a dojemně. ()
ocenenia : MFF Káhira 2008 - Najlepšia herečka (Yolande Moreau) ()
Jistě zajímavý příběh podle skutečných událostí. Vzhledem k pověsti, která film pro mě předcházela (veliký vítěz letošních Césarů), ale zklamání i přes vynikající představitelku hlavní role. Bohužel. ()
Film o malovani a o tom, ze pod skaredou pokryvkou sa skryva nadherny obsah. Yolande Moreau bola vyborna, ale reziser Martin Provost mi toho vela nehovori. 35 % ()
Viděla jsem na TV5 předávání Césarů, kde si pro ně přišli za tento film tuším 8x, takže jsem byla samozřejmě zvědavá, jestli oprávněně. A myslím, že ano. Film je velmi zvláštní nejen svou "hrdinkou", která opravdu není moc sympatická a je celá taková divná (výtečně zahraná), ale hlavně poetickou kamerou a pomalým až letargickým tempem vyprávění. Tak jako ocením, když někdo udělá v divadle Figarovu svatbu v dobových kostýmech s brokátem a fižím a ne v maskáčích a se samopaly, jak to teď dělá každý, tak jsem nadšená, když v dnešní módě střihačských orgií, záběrů nevímodkud a jejich přesného odsekávání uvidím zpomalený film a vím, že ta pomalost má smysl. Úplně cítíte tu únavu utahané posluhovačky, posedlé malířky, jakousi letargii, já nevím, jak to napsat. Pro mě opravdu zážitek a nádherný film. ()
----- "Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, ty jsi naděje naše ... " ----- Snímek, který je zrcadlem prosté, upřímné duše Séraphine Louis - nemajetné, nenápadné, soucitné ženy, pro kterou bylo malování podobně jako souznění s přírodou útěchou i vyjádřením víry ... drobnou, čistou radostí na strastiplné cestě ke spáse. Dost možná se pro ni nikdy nemělo stát velkým posláním, protože velká poslání mnohdy stravují - bez ohledu na všechny možné (a nikoli vždy a každému dostupné) výhody se stávají břemenem, které vyčerpává ... berou si víc, než můžou dát. ()
Báječná pocta malířce Séraphine, tradičně skvělá Yolande Moreau, nicméně až sedům sošek César vidím spíš v lásce k umění v té zemi. 4,5/5 ()
Filmy o nepochopených, nedoceněných mučednících umění, co pláčou za dlouhých nocí akvarely a z nouze okusují násadky štětců a po jejich bídné smrti se celý svět chytne za nos, hlavu i srdce mám ráda. Film o Séraphine mi ale vadil tak, že jsem se násilím držela, abych to nevzdala po první hodině. Měla jsem. Přemýšlela jsem, co mi tak moc vadilo. Nemám problém s umělkyní, prostou i prostoduchou, ani s tím, že ke mně její naivní umění nepromluvilo, dokázala bych přejít, že ostatní postavy jsou podivně sterilní a místo poslední čtvrthodiny by bohatě stačil titulek. Asi považuji za nespravedlivé, že talent byl nadělen někomu, kdo si s ním nevěděl rady a nejenže kvůli němu trpěl – nadání se nedá zašít do strožoku, dere se na svět – ale dospěl až k děsivému konci. Být Séraphine „jen“ služebnou s kartáčem a kostelními zpěvy, asi by se o jejím životě netočily filmy, ale možná by byla v rámci svých mentálních schopností šťastnější. Anebo to zavinil ten Němec, který jí dal naději výměnou za všechno ostatní. Těžko soudit. ()
Od mydlinek a prachovek, k čistotě plátna. A na něm rozkvetlá, múzická parafa imprese z nitra. ()
Přes veškerou vizuální krásu a nevšední příběh, se jedná o příliš dlouhý epos, s příliš dlouhým dějem a jak se u biografického filmu může stát (i když asi ne vinou filmařů) - nepřesvědčivými postavami a nelogickým příběhem. ()
chudák Seraphine, skoro to vypadá že nemá, čím by běžného diváka zaujala. Není mladá ani krásná, nesžírají ji vnitřní běsové ani vášnivá láska, nepodlehne ani náklonnosti k drogám, ani ji nepřeválcuje sláva a uznání velkého světa, tak jak jsme zvyklí z životopisných filmů slavných osobností. Tady sledujeme úplně jiný příběh - starou, nevzdělanou a velmi chudou ženu, která celý život slouží jiným, o kterou se nikdo nezajímá a která přes to všechno má svůj bohatý vnitřní svět. Stačí se jen dívat a poslouchat. ()
NA konci lehké spoilery : : Ze začátku se zdálo, že to bude průměrný biografický film. Postupně se mi tento názor vytrácel z hlavy až zmizel docela. Sice jsem neviděl Zmizení Eleanor R.:Oni (původně, co vím, měl být jen 1 film), ale nějak takhle si myslím, že fungují nebo měly fungovat dvojice oddělených příběhů v jednom (podle hodnocení vypadá, že Rigby:oni tak nefunguje). Další věc, co se mi líbila je roztáhnutí biografie do více časových kapitol a přesněji se mi zamlouval rozdíl před a po I.sv. válce. V části „po“ je jasně vidět, že je už 20. stol., naproti tomu „před“ by se mohlo stát klidně na začátku 19. stol (nebo i dřív). Uklízečka/malířka Sérafin je taková prostoduchá, a tím originální, žádná taková se v amerických filmech vyskytuje jen stěží. Ve druhé polovině začaly překvapení (dobré pro diváka, špatné pro postavu). Největší překvapení přinesl konec, tam se mi rozhodně nelíbil, kvůli dopadu na ní, ale ke způsobu uzavření uplynulého děje (řemeslně nadprůměrně zvládnut) nemám k němu co vytknout (Vzpomenul jsem si na konec francouzského literárního díla vyskytujícího se v povinné četbě začínající na Z, napsané spisovatelem taktéž na Z, na 4 písmena).To co jsem napsal je napůl nespravedlivé, neboť je to ( nebo mělo by to být) podle skutečného života. ()
Hezký a smutný film o tom, jak duševní porucha znemožní plně rozvinout talent. Nic převratného, ale herecky a prostředím (ze kterého dýchá Francie 1. poloviny 20. století) - paráda. ()
před svým těžkým údělem poblázněné osoby intuitivně utíkala do svého vnitřního světa ke svým obrázkům a do volné přírody kde zřejmě nacházela klid a inspiraci.Kdyby se její osud nesetkal s osudem homosexuálního Uhdeho, který se stal jejím mecenášem ,asi by se nikdy její příběh a její obrazy nestaly známými. Jen citlivý člověk pozná kdy je obraz malovaný srdcem a ne jako moderna, kdy je evidentní že malíř křičí do světa prostřednictví svých děl.Třeba :"Podívejte se jak "krásně " vybočuji " Séraphine byla prostě jiná,svá,jedinečná.Svým dílem přispěla i skvělá kamera.Tam se nemůže nic vytknout. ()
Kouzelné. Jak člověk žije v přírodě a ta ho inspiruje. Dívala jsem se na ty obrazy, je to úžas, že podle jednoho obrázku, ale to bych asi spojlerovala, tak nebudu prozrazovat pointu, ale někdo by mohl mít za pointu úplně něco jiného. Třeba jak se z člověka pokorného stane tak trochu marnivá svině. ()
Tak pomaly, provensálsky plynúci film o klasicky umelecky šmrncnutej /švihnutej/ upratovačke, ktorej umenie tiež klasicky ocenili až po jej smrti. Zrejme je to tak dané, že géniovia musia byť niečím zvláštni. Inak by géniami neboli :) ()
Tento film mi objevil malířku Séraphine de Sentis. Bohužel jsem u něj vyčerpáním i nudou několikrát usnul, musel jsem přetáčet a hledat souvislosti a znovu se orientovat, čímž jsem přišel o filmové kouzlo i filmový dojem. Vyzdvihnout musím krásně francouzskou hudbu, která skvěle kolorovala celý film a významně přispívala k jeho náladě i vyznění a také představitelku hlavní role, která byla od skutečné malířky téměř k nerozeznání i nádherná francouzská krajina, ve které se celý film odehrával. Snímku bohužel chyběla určitá vnitřní dynamika i hlubší vykreslení postav a tísnivě na mne doléhala jeho zdlouhavost. Plynul prostě tak jako byla prostá jeho ústřední hrdinka, nicméně vyloženě zaujal jen pár momenty. ()
Přes první půlhodinu Séraphine jsem se překodrcala až na třetí pokus. Jde o velmi, velmi zdlouhavý (mám pocit, že se někdy zdlouhavost nevhodně zaměňuje za evropský styl) životopisný snímek. Určitě by snímku prospěla kratší stopáž, nicméně mu neupírám nesporné kvality..... herecký výkon Yolande Moreau, citlivou kameru a především seznámení s osobností malířky, jež mi byla po hříchu utajena. ()
Zaujímavé cesty vedú k umeniu. ()
Komornė pojaté životopisné drama o naivní (nebo primitivní?) malířce, jejíž pohnutý život se odehrával ve vnitřním světě, který je běžným smrtelníkům nepochopitelný. Film byl natočený dost rozvláčně, ale zřejmě to odpovídalo atmosféře, kterou měl navodit. Což se podle mě i povedlo ()