Eine kleine Jazzmusik

Nemohu posoudit, jak to za protektorátu chodilo, ale pohled tohoto filmu mně připadá dosti naivní. Filmy o muzikantech, o lásce k hudbě a obětech muzice přinášených mně jsou více než blízké. Ale u tohoto filmu je nutno říci, že ty časem prověřené jazzové šlágry ve skvělém pěveckém podání Radky Fišarové jednoznačně ční nad příběhem. Ale za zhlédnutí bych to určitě doporučil nejen obdivovatelům skvělé hudby. (30.09.2014)

Davam dve hvezdy za Jazz,ktery nas filmem provazi.Pan Donutil v roli reditele skoly se svym silnym pronemeckym pristupem v dobe protektoratu zvladl svou roli.Stejne tak hrdinka hlavni Barbora Bobulova, na kterou je poteseni se divat.Zajimalo by mne zdali take doopravdy zpivala.Se svym hereckym potencialem mel vsak film nakroceno velmi vysoko,avsak pribeh se svym scenarem mne nechytil .Spravny nazev filmu je Eine Kleine Jazzmusik. (26.07.2008)

Asi není podstatné, jestli Barborka je, nebo není hezká holka, jak se tu někteří zmiňují a dávají jí za to body. Jde spíš o to proč vlastně tenhle film natočili. Nějak mi připadá, že to v té době byla vlna Havlových a Škvoreckého scénářů. Knížku, respektive asi povídku jsem nečetl, ale na film to nejspíš nestačilo. Slabota. Chvílemi mi to připadalo, jako by si tam prostě jen chtěli zahrát ten jazz. Ačkoli ho poslouchám rád, nestačilo to. Vlastně jsem od té Zemanové-Hojdové, ještě nic k světu neviděl. (30.09.2014)

Jazz jsem nikdy moc nemusel, ale je to další z příběhů, který zkrátka popisuje, jak všechno není černé nebo bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. A v době okupace se tento fakt ještě zvýraznil. Je zde vidět celá řada mladých herců, kteří se s různými úspěchy později proslavili či zařadili do běžného hereckého života. I přes silné obsazení zde nedostali už tehdy slavní herci moc prostoru, tentokrát šlo o mládí vpřed. V kombinaci s jazzem mě film zase až tolik nebavil. Pouze závěr byl silný. Ale vzhledem k tomu, jakou dobu příběh popisoval se to dalo čekat. (07.10.2019)

Film natočený podľa rovnakomennej poviedky najlepšieho československého povojnového prozaika Josefa Škvoreckého, ktorá je uverejnená v jeho poviedkovom súbore Sedem ramenný svietnik. Dej sa vracia do rokov okupácie v 2. svetovej vojne a zameriava sa na skutočnosť ako sa obchádzal zákaz prevádzkovať jazz na území protektorátu Böhmen und Mähren (Čiech a Moravy). Partiu chlapcov z reálneho gymnázia v Kostelci spája láska k jazzu a zmysel pre študentskú recesiu, ale aj nenávisť k okupantom a ich prisluhovačom. Nepochopili v akej ťažkej dobe žijú a podcenili svojich kolaborantských protivníkov. Kapela verejný koncert aj keď v zamaskovaní uskutočnila, ale tento študentský žartík mal tragické následky. Jeden z chlapcov je popravený, speváčka spáchala samovraždu, ostatní chlapci sú vylúčení z gymnázia a nasadení na nútené práce. (17.05.2016)