Zavraždění Trockého

Negativa: Povrchnost, množství prapodivně nedotažených obrazových kompozicí, uřvané šestákové herectví ode zdi ke zdi, dlouhatánské nadbytečné pasáže, humpolácká snaha o symboliku (králíčci, nástěnná malba, prostříhávané záběry z koridy). Ve čtyřicátých letech by taková filmařina byla ještě omluvitelná, v sedmdesátých nikoli, ani jako „pocta“ Ejzenštejnovi. Nedozvíme se nic o Trockém, o jeho životě, myšlenkách, podstatě jeho konfliktu se Stalinem, ba ani o jeho vrahovi. Burton je za hodného charismatického dědouška blábolícího do rádia neškodná jednoduchá moudra a Delon za nervově labilního zmítače bez příčiny. Pozitiva: Docela atmosférická hudba (i když místy úsměvně anachronická) a docela zajímavé svícení. Mé ženě se to líbilo, viděla v tom prý jiný pohled na svět u tehdejších lidí, vášnivější přístup k ideologiím. Jen z úcty k jejímu názoru nakonec za **. (08.08.2012)

Film sice zůstal poněkud za očekáváním, ale především za Delona či řekněme jeho postavu vraha (o jehož Mark Chapmanovských sklonech jsem tedy neměl ponětí) a zájem o danou věc hodnotím nadprůměrně. Burton, kterého opravdu můžu, se bohužel omezuje pouze na procházky po zahradě a politické proklamace z verandy, nicméně rozhodně neurazí. Je pravdou, že tvůrci zřejmě trochu alibisticky spoléhali na ústřední hvězdné herecké trio, což se jim nemohlo a ve finále také opravdu nevyplatilo. Film by si zasloužil více opravdu silných scén a také možná větší vykreslení pozadí celé věci. Ve finále pak ještě zarazí vyobrazení Trockého jako v podstatě neškodného idealistického staříka, tím opravdu nebyl... (22.11.2008)

Smrtelně raněný býk se zmítá v agónii a marně podniká poslední výpady. Trockého labutí píseň. Richard Burton ve výborné formě a především Alain Delon tak, jak ho rozhodně neznáte - snad nejnetypičtější Delonovo představení v roli zmateného vraha idealisty. Zajímalo by mě, jestli to někdy běželo v naší distribuci, čemuž nasvědčuje existence českého názvu. Reakce mohla být dost zajímavá. Trockij je tu skoro hrdina. Tentokrát ale dávám přednost skvělému filmu před poněkud neoblíbenou ideologií. (04.11.2005)

"Hybnou pákou pokroku je pravda, a ne lež." Zní poslední věta legendární Trockého kritiky sovětského stalinismu 30. let Zrazená revoluce. Avšak, jak známo, lež má krátké nohy, ale rychlé auto - a nečiní jí tak větší problém získat do svých služeb nejednoho schopného zabijáka. Film Zavraždění Trockého však není žádnou rozpravou na téma "jakou cestou se má ubírat socialismus", ale meditativně-atmosférickým thrillerem, plným symbolů. Byla to zřejmě právě 70. léta, kdy Delon vytvořil nejlepší ze svých (psychologických) filmových rolí, a mezi nimi dvě v Loseyho filmech: vrah Trockého z tohoto snímku a pan Klein ve stejnojmenném titulu o čtyři roky později. Delonova tajuplná postava v Zavraždění Trockého dokonce jednoznačně dominuje nad Burtonovým Trockým, který je pojat spíš jako lehce čitelný mentorující stařec, zajatý melancholií. Nejlepší na Zavraždění Trockého je nicméně znepokojující střih, jenž nezapře svou inspiraci v Ejzenštejnově teorii dialektické montáže (která - ač zdánlivě dávno demodé - je zde aplikována velice elegantně a svižně). Symbolický obraz umírajícího býka při koridě je fenomenální. (25.06.2008)

Trockeho monológy o politike išli mimo mňa, rovnako ako akákoľvek politika či už vo filmoch alebo mimo ne. Ale prevedenie snímky je na vysokej úrovni - neveľkolepé, skôr minimalistické a komorné, s učebnicovo komponovanými zábermi a kvalitnými hereckými výkonmi. Jadrom filmu je psychologické skúmanie tragického stretu dvoch zástancov veľmi rozdieľnych ideologických svetov. Filmovú zábavu tu teda nehľadajte, ide o neblockbusterovo chladný a vážny zážitok s mrazivo surovým vyvrcholením. Minimálne na dve scény určite nezabudnete (zabitie býka v aréne + vražda). (05.03.2010)