Vicky Cristina Barcelona

Žijící klasik si vyjel ohřát kosti pod katalánské slunko a splnil si přitom svůj stařecký mokrý sen. A jelikož není labuť, tak se o Scarlettiny bradavky přes celé plátno (*glurp*), Penelopin zadeček přes celé plátno (mlask!), Rebečina stehýnka či Bardemovo strniště přes celé plátno (ehm, ehm) nadšeně dělí i s publikem... Ba ne, dělí se jen o ty stehna a strniště, škrt jeden neurotická. Ale i tak je to místy tak žhavé, že byť nám začíná sychravý podzim, tak doporučuji na projekci vyrazit v letním úboru. Platí především pro ty, kteří se mohou pyšnit chromozomem Y ve své genetické výbavě. Navíc jak si Bardem uspořádá domácnost, to nemá chybu. Ale nebyl by to Woody posledních let, kdyby tu nebylo aspoň jedno "velké ale". Tady je jím fádní úvod. Je letně ospalý možná až moc. Vše tak musí zachránit vtrhnutí Marie Elen do děje. Osobně mě také mrzelo, že dvě nejlepší postavy (Juanův otec a právě Marie Elena) jsou trestuhodně upozaděny. Celkově to není žádný zázrak, který by se zapsal zlatým písmem do mistrovy filmografie, ale odpočinková letní zábava je to výtečná. (22.10.2008)

"Navzdory všemu, život schvaluju." Já se tedy osmahlému malíři Juan Antoniovi zase tak moc nedivím, neboť finanční problémy ho evidentně netíží a v jeho posteli se nepravidelně střídají tři krásky, které, přes často pronášená moudra, nemají nejmenší tušení o tom, jaký život by vlastně chtěly žít. Rozhodně nemohu napsat, že by se mi na tento snímek špatně koukalo, ale nad některými replikami zmíněných dam se po průchodu zvukovodem postupně podivovali nejen bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek či Eustachova trubice, ale dokonce ani orgány vnitřního ucha nedokázaly zakrývat svou rozpačitost z toho, jaké perly k nim občas dorazily. (10.09.2016)

Nevím, jestli chtěl Woody Allen oslavit Španělsko, nespoutané umělce a svobodomyslný přístup k životu, anebo ukázat, jak Američané (Američanky) nemají sebemenší šanci přiblížit se cizí kultuře a vnímají ji pořád turisticky. Bohužel film sám působí jako turistická pohlednice. Takže: dobří herci, pár zábavných scén, trocha erotického napětí a hodně snobismu, který, jak se zdá, není moc terčem kritiky. Woody vás zve na dovolenou a svou zdravou skepsi zapomněl doma. (22.02.2009)

Woody Allen ve své nové mozaice vypráví opět příběh o vztazích vystavěných z dobrých úmyslů ale držících pohromadě strachem ze samoty a stojících na základech tvořených ze lží. Jako již ve svých předešlých filmech se Allen snaží bourat stereotypní iluzi života cihlu po cihle a nutno podotknout, že opět na výbornou nebo alespoň na chvalitebnou. Každá z postav střídavě bojuje s rozumem a city. Napětím s nímž se tak těžce bojuje a poddání se vlastní touze nepřipadá v úvahu. Vicky Cristina Barcelona jakoby v hrubých obrysech parafrázovala Allenův předešlý snímek Match Point z nějž si vzal ty nejlepší ingredience a natočil tuhle zvláštně komedii s nádechem dramatu. Načrtnutý trojúhelník se střídavě proměňuje ve čtyřúhelník a naopak. Některé hrany se otupí zatímco jiné zůstanou. Pokud má být Vicky Cristina Barcelona tečkou za Allenovou tvorbou v Evropě je jí bezesporu velmi důstojnou. 8/10 (16.03.2009)

Milostný několika úhelník slavného režiséra. Krásné ženy, charismatický Španěl a psychologický rozbor ženských tužeb a zákonitostí (ženy nevědí, co chtějí a když vědí, dělají opak). Člověka po shlédnutí napadne, že autor buď vtipně škatulkuje ženy do "šílená ženská, která bude navždy běhat okolo chlapa", "praštěná holka, co jde s každým do postele, ale po pár měsících zjistí, že to takhle nechce" a nakonec "miluji tebe, vezmu si Tebe a budu nešťastná", ale věří v ženy jako takové, nebo to takhle opravdu vidí. To ví asi jen Woody... Být na místě Javiera Bardena v náručí Scarlett a Penélope by bylo určitě příjemné, ale ten Oscar pro španělskou krásku mi trochu uniká (i když je z trojice žen nejzajímavější postavou...). Velký plus snímku je však příjemné tempo a svěží nádech, i když humor není zase tolik zábavný, jak bych si přál. Příjemný film, stejně jako zapomenutelný... PS: po delší době úprava na 4*, protože to téma i vyznění ve mě překvapivě vyrostlo. (25.06.2009)