Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Zločinec ťažkého kalibru Hank McCain (John Cassavetes) je prepustený z väzenia po odpykaní si dvanásťročného trestu za ozbrojenú lúpež. Hank sa dá dohromady so svojim synom Jackom, ktorý vymyslel odvážny plán vylúpiť kasíno v Las Vegas. Hank ale nevie, že Jack je tiež zapletený s ambicióznym mafiánom Charliem Adamom (Peter Falk), ktorý používa Hanka ako pešiaka, aby mohol získať kontrolu nad územím vo Vegas. Táto oblasť je v súčasnej dobe pod vedením impozantného Dona Francesca De Marca (Gabriele Ferzetti). (nessbeal)

(více)

Recenze (13)

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Málo chyb, bravurní herci padnoucí snad do všech rolí, pádná hudba. Takové filmy se dnes již nedělají, je to o jedné "hvězdě" a další, ať si hrají, co umí... tehdy Falk konečně ztvárnil italského mafiána-špatného hocha, konečně a Cassavetes je s tím svým "mimózním" výrazem pro takovou roli prostě bohem stvořený.!! ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Velmi stylové a vzrušující gangsterské melodrama, zasazené do velmi přitažlivých lokalit San Francisca a Las Vegas. Film vůbec nevypadá na to že byl natočen v nižším rozpočtu, výroba je skutečně nádherná, scény okázalé, kvalita obrazu vysoká a kamera vskutku parádní. Film je opravdu výborně obsazen, jména jako John Cassavetes, Britt Ekland, Petr Falk, Florinda Bolkan, Luigi Pistilli nebo Tony Kendall, netřeba fandům tohoto žánru a vůbec eurocultu představovat. John Cassavetes (předtím "Roma come Chicago") se své role nebojácného a velmi horkokrevného Hanka Mccaina zhostil opravdu pevně, on je původně v base, poté za pomoci zločineckého syndikátu propuštěn, ten ale po něm chce aby udělal velkolepou loupež v casinu v Las Vegas, ještě za pomoci nádherné švédky Britt Ekland (Irene), se kterou se během filmu seznámil, byla to láska na první pohled (ač já osobně jsem toho názoru, že tam žádná nebyla, ti dva k sobě moc nepasovali), poté si ji vzal, společně plánovali nějakou tu budoucnost, bohužel osud tomu chtěl nakonec jinak. Tohle to spojení mi připomínalo o dva roky mladší americkou klasiku "Bonnie a Clyde" ze kterého film trochu vycházel. Dále zde byl mladý Petr Falk, alias proslulý Columbo, role která ho zhruba ve stejné době proslavila, zde si zahrál postavu, pro film celkem podstatnou Charlieho Adama, manažer casina, nižší bezvýznamný mafián, co se postu týká. Byl to celkem ranař, dokonce si zde i zaboxoval, on nakonec ještě s kolegou za perfektní scény, zakončil svůj part velmi tragicky, scéna a lá "Masakr na svatého Valentýna". To hlavní trio, role vedlejší; Florinda Bolkan, jeho hrabivá a nemravná manželka, Luigi Pistilli, malý gangster, Falkova pravá ruka, Tony Kendall, najatý vrah, který měl odklidit Falka a Cassavetese. Film má 94 minut (alespoň verzi kterou já viděl, ta italská má 116. minut) ale poslední půl hodinka je opravdu nabitá (akce, auto honička, chladnokrevná poprava, výbuchy a samozřejmě finále) pořád, vlastně do konce se v ní něco dělo. Nejlepší sekvence filmu je jednoznačně velmi vynalézavá loupež v Las Vegaském casinu, opravdu pompézně připravena a ještě lépe provedena, za pomoci výbušných třaskavin, kdy Hank Mccain, je předtím rozmístí na určitých místech a ty pak v převlečení za hasiče, jedoucí v autě pomalu odpaluje na dálku! Toto je totálně zapomenutý film, jeden z klenotů žánru, všem fandům poliziesca doporučuji. Film na druhou stranu je i nádherně násilný, na konci 60 let, ne ještě ještě tak něco obvyklého. Ještě bych dodal a divím se že to tu už není v komentářích, hudbu k filmu dělal maestro Ennio Morricone, jeho titulní melodie "Ballata Di Hank McCain", je lahůdková a celkově opravdu skvostný soundtrack ; http://www.amazon.com/Gli-Intoccabili-Ennio-Morricone/dp/B0000589DZ/ref=sr_1_3?ie=UTF8&s=music&qid=1276194252&sr=8-3 této gangsterce seděl jak pěst na oko. ps; Tímto filmem bylo v roce '69 zahájeno filmové představení v Cannes. ()

Reklama

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Když Italové v téže době natočili Tenkrát na Západě, podařilo se jim stvořit asi nejlepší western, tedy zvítězit ve výsostně americké disciplíně. I v tomto případě (a opět u toho byl Morricone) měli Italové blízko k skórování na soupeřově hřišti, nakonec je to spíše remíza. Příběh boje vlka samotáře proti mafiánské mašinérii, až nebezpečně věrně připomínající mašinerii velkých ryb světové ekonomiky (zasedání a rozhodování mafiánské familie je obdobou zasedání valné hromady nějaké firmy, i oblast podnikání je více mně stejná, jen prostředky jsou přímočařejší) či těžkých vah světové politiky. Nicotný McCain bude rozdrcen stejně jako jedna středoevropská země v témže roce, jak se dočteme na titulkách novin. Tohle ale není žádné filmové podobenství, ale gangsterka stojící na napínavých scénách (i dík skvělé kameře Erica Menczera) a hlavně a především charismatických hercích. Navíc si Cassavetes mohl při natáčení obhlédnout výkon kolegy Falka, kterého pak obsazoval do svých nejlepších filmů. ()

Eodeon 

všechny recenze uživatele

(herectví Geny Rowlands II., obsahuje spoilery) v italské produkci vzniknuvší snímek Nedotknutelní (známější pod anglickým názvem Machine Gun McCain) v režii Giuliana Montalda, předěl mezi žánry gangsterského a mafiánského filmu, přichystal pro Johna Cassavetese a Genu Rowlands příležitost pro první společné herecké setkání na filmovém plátně. Zatímco Cassavetes se ujal hlavní role „heroického antihrdiny“, Gena Rowlands si zahrála jen vedlejší úlohu. minimum prostoru, který byl pro ni vymezen, ale který beze zbytku zužitkovala, částečně vyvažuje míra důležitosti role. bez výpomoci v podobě flashbacků, pouze z útržků dialogů mezi postavami a z několika novinových ústřižků, máme příležitost rekonstruovat dávnou společnou minulost Hanka McCaina a Rosemary Scottové. legendární dvojici zločinců, zdánlivě podobnou Bonnie a Clydovi ze stejnojmenného filmu Arthura Penna, rozdělilo a vzdálilo dvanáct krutých let strávených za mřížemi. zvučné jméno Rosemary Scott padne hned během expozice frekventovanějších postav po scéně McCainova propuštění z vězení, a poté ještě mnohokrát během postupujícího dění filmu. ačkoliv Rosemary pro McCaina očividně znamenala osudový protějšek, on se jí po letech strávených v žaláři vyhledat nesnaží a opatrně se vyhýbá každé zmínce jejího jména z úst dalších postav. divákovu zvědavost, znásobenou McCainovým odmítnutím navenek projevovat city včetně náklonnosti, uspokojí teprve až scéna nedlouho před koncem filmu, kdy je McCain nucen svou někdejší lásku navštívit, nenalézaje jiné východisko ze zoufalé situace. v posledku tak pro něj Rosemary není ničím menším než posledním útočištěm. /// filmy zabývající se osudem "velkých" gangsterů – zpravidla jejich vzestupem z bídy ulice na vrchol zločineckého podsvětí, který předchází neméně velkolepý pád – končívají pro své hrdiny zpravidla tragicky. trestem může být smrt, ale bývá i hůř. málokterý z filmů žánru ale trýzní svého hrdinu tolik, jako Nedotknutelní. film mu nedopřeje velkolepou smrt dávno před svým začátkem, v době, kdy byli McCain s Rosemary na vrcholu slávy, dokonce se krom několika kusých zmínek o staré časy gangsterova věhlasu neotře ani dialogem. naopak, prvně ho představí, zatímco si on stále potupně odpykává trest, pečlivě dávkuje neúspěch, který ho provází, smrt milovaných osob, vzrůstající počet silných a vlivných protivníků, ovšem na McCainovu pokoru čeká i přese všechny osobní tragédie marně. jednou z takových ran McCainovy duše je i Rosemary. už tím, že se uchyluje k ní, ohrožuje také její život. nepřátelé ho znají příliš dobře, než aby s touto eventualitou nepočítali. Gena Rowlands se proto musí vžít do klíčové postavy, ocitnuvší se v předem důsledně determinované situaci. má za úkol na minimálním prostoru a s omezenými prostředky alespoň trochu poodhalit utajované pozadí dvou fiktivních životů, přestože to je patrně stejně komplexní, jak jen souvislosti lidských životů mohou ve skutečnosti být. musí dát divákům filmu nahlédnout alespoň část podstaty dosud jen mýtizovaného vztahu. /// svou postavu Gena ztělesnila jako zkušenou ženu, zbavenou všech iluzí, s výjimkou té poslední: vzpomínek na život s McCainem. po návratu do svého bytu její Rosemary pohotově zahodí lehkovážný úsměv, když zpozoruje, že někdo byl uvnitř, a promění se v bystrého dravce se strnulou, nečitelnou tváří a soustředěnýma očima. doslova bez mrknutí oka zhasíná cigaretu a vzápětí i světla. ruce drží mírně pokrčené podél těla, přesně tak, jak by je byl držel člověk pociťující ohrožení, očekávající útok ze všech stran, člověk připravený bránit se napadení třeba i jen holýma rukama. napětí a ostražitost nepoleví ani poté, kdy se tajemný predátor – McCain ukáže. přivítá ho dlouhým nepřerušeným pronikavým pohledem očí a vysokým štěkavým hlasem. uklidní se až v okamžiku, kdy spolu zůstanou sami, je zřetelně slyšet hluboký výdech, možná přímo povzdech. po improvizované šarvátce skočí McCainovi do náručí, spolu se válejí v posteli a na moment zapomínají na veškeré starosti. výrazy tváří obou herců projevují jen to, co cítí postavy jedna k druhé a pryč jsou stopy nervozity, napětí, či jakékoliv znepokojení. v záběrech na dvojici herců, kteří si hledí do očí, je znát „proměna“ Geny Rowlands, kterou způsobil nový make-up zdůrazňující linie obočí a tvar očí. spolu s přirozeným, mírně konvexním zakřivením nosu a na malý okamžik pootevřenými ústy, připomene její profil slavnou italskou herečku Moniku Vitti. jen lehce pokleslá obočí a pokřivené koutky úst prozradí smutek, který v Rosemary vyvolá oznámení, že McCain je ženatý s jinou ženou. poprvé ve filmu zmatečně zamrká očima, téměř neznatelně, a sklopí zrak. po chvíli citových zmatků proměňuje celý výraz podruhé, tentokrát je výsledkem chladná kamenná tvář s pevným, smířeným pohledem očí a pevně sevřenými rty. během řeči Gena krčí nosem a svrašťuje čelo, jako i v pozdějších filmech, když je třeba vyjádřit bolestivé emoce a zároveň snahu je potlačit a udržet zbytky vyrovnanosti, aniž by jí záleželo na tom, jak přitom vypadá, nebo kolik vrásek přitom na své tváři odhalí. v takových okamžicích se soustřeďuje pouze na prožitek v nitru. odhodlání naposledy pomoci McCainovi, i když jde o úkol, při němž je třeba svým způsobem čelit vlastnímu pokoření, je znát, když místo svého bývalého muže přijíždí právě ona na nedalekou pláž vyzvednout McCainovu novou ženu a ukradené milióny. je noc a její rozevláté plavé vlasy budí ve sporém světle dojem stříbra. při „loučení“ s McCainem nabývá tvář Rosemary natolik strhaného výrazu, až vypadá o mnoho let starší, ztýraná a nešťastná. kamenný výraz upevněný na tváři dříve už nebudí klam smířlivosti, ale zůstává jen dokladem po velmi krátkou dobu udržitelné sebekontroly. není překvapivé, že tak těžce snáší smrtelnou ránu své dávno vyhaslé, ovšem osudové lásce, jakou je McCainovo nedávno uzavřené manželství. odjede beze slova, aby ve svém domě vzápětí narazila na zabijáky pátrající po ukradených penězích. výraz leknutí dlouhou dobu neopadává a prodlužuje napětí sekvence. v předchozích sekvencích Gena zahrála Rosemary jako ženu schopnou okamžité sebekontroly, což je pro mnohé jiné role Geny Rowlands velmi nezvyklé. její Rosemary se naučila potlačit své citové reakce a během vteřiny proměnit starostlivý výraz za mnohem vyrovnanější. po příchodu domů se ihned, takřka instinktivně, „přepnula do režimu“ nebezpečného protivníka, zahnaného do kouta. s tímto vědomím musí statická váhavost a nepatrné zachvění po druhém návratu Rosemary působit jako neklamný symptom intenzivní obavy z nebezpečí. na vyzvání neznámého muže, aby v klidu vstoupila do vlastního bytu, reaguje Rosemary váhavě. stěží je znatelné drobné zachvění, jako kdyby zvažovala útěk, přestože na ten už je pozdě. strach je vidět jen v doširoka otevřených očích, ale v kontextu předchozích hereckých projevů je jeho příznakem celá hereččina netečná tvář. má ji pod přísnou kontrolou. během prvních dvou kroků kupředu obavy vystřídá chladná rezignace a překvapující vyrovnanost. dokonce lze vytušit náznak hrdosti v lehkém zaklonění hlavy a arogantním klidu, kterým „pozdraví“ gangsterovy kolegy. /// k tomu, aby Gena Rowlands vystihla zvláštnost postav Rosemary a McCaina stačí jen chvilková konfrontace se sebejistým zabijákem, který od prvního okamžiku nezapochybuje, že se od Rosemary brzy dozví vše, co potřebuje vědět. je tomu tak jen proto, že neví, co osobnosti slavné zločinecké dvojice definuje. Gena Rowlands téměř minimalisticky vystihne onu vlastnost – nezlomnost, upřímným, přitom neradostným pomalu dávkovaným smíchem a troufalou žádostí o svou typickou cigaretu, proslovenou s naprostou sebedůvěrou. /// konec Hanka McCaina a Rosemary Scottové ne náhodou vyznívá jako nostalgické postesknutí po silných „chrabrých“ zločincích z éry automatických zbraní, namísto kterých ve filmovém světě nastupuje generace hrabivých mafiánů, sobeckých zrádců a bezpáteřních zbabělců, ovládaných machinacemi v pozadí – skrytými v bezpečí, neustále pracujícími silami. často tyto síly upomíná jak Morriconeho hudba, povětšinou rozvíjející jediný prostý popěvek do tragicky velkolepých fanfár, opakujících se v různorodém tempu, tak jejich nejlepší metonymie – neúnavné přístavní stroje pracující nepovšimnuty jako šedé eminence mafiánských rodin v pozadí posledního záběru Nedotknutelných. ()

Real Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

Genialita! Pri minulotýždňovom objavovaní starých talianskych poliziotteschi snímok som narazil na pár klenotov (pár ešte čaká), pár stokárčin, ale aj na Gli intoccabili. Podobne, ako sa Francúzi na čele s Jacquesom Derayom vybrali v '72 do Ameriky a L.A., aby natočili brilantný Un homme est mort, kde sa spojila remeselnosť a elegancia francúzskeho filmu s americkým prostredím, tak aj talianski filmári nezaháľali a na sklonku 60. rokov išli do tejto zeme zasľúbenej natočiť mix mafioso a gangsterky s lúpežnou prímesou. Rež. Montaldo sa s tým nemaznal, ukázal skrz úžasnú kameru Las Vegas, New York, San Francisco a aj Los Angeles. Rýchle tempo, prvotriedna výprava, prepracované krásne interiéry (Montaldo má tieto veci v malíčku a už rutinne ich aplikuje vo svojich filmoch), schopný Cassavetes v hl. role, hudba od Ennia, čo viac ti treba? Film ani minimálne nevyzerá, že pochádza z dekády s číslovkou 6, často by si ho mohol v kľude tipovať na roky 90-te. Bezchybne vydarená fúzia Ameriky a Talianska hodná superlatívov. Žiaľ, veľmi zabudnutý film, dokonca aj v rámci subžánru poliziotteschi. (x) ()

Galerie (11)

Zajímavosti (5)

  • Režisér Giuliano Montaldo uviedol, že tento film spolu s jeho starším filmom Grand Slam (1967) natočil so zámerom etablovať sa vo filmovom svete, čo by mu umožnilo natáčať filmy, aké skutočne natáčať chce. (Real Tom Hardy)
  • Automobilová naháňačka sa natáčala dva dni bez povolenia úradov a autá boli zapožičané z verejnej autopožičovne Hertz, ktorá zrejme o plánoch tvorcov netušila. (Real Tom Hardy)
  • Scény prepustenia Hanka (John Cassavetes) z väzenia sa natáčali autenticky vo väznici San Quentin, taktiež bez povolenia úradov. (Real Tom Hardy)

Reklama

Reklama