Až do města Aš

Cinematik report: Slovenský film Až do mesta Aš, ponúkajúci nezvyklý pohľad do života dievčaťa putujúceho za prácou z východného Slovenska až na západ Čiech. Na pomery našej kinematografie ide o nezvyklý štýl prezentácie obrazu a samotného obsahu, ktorý ukáže surový a drsný pohľad na život žijúci na hrane možností. Na filme je citeľné že tvorcovia chceli ponúknuť niečo nové, niečo na naše pomery originálne a treba z časti uznať že im to vychádza, lebo vizuál ponúka rôzne perspektívy vnímania obrazu, či už cez čiastočne rozmazaní obraz, delení, zdvojení či animovaný. Na celom filme najviac zaujmú pestré animácie, tie prevažne vyjadrujú pocity hlavnej utrápenej hrdinky a ponúknu dejové podfarbenie, ktoré sa nám nedostáva v potrebnej intenzite z hranej prezentácie. V každom prípade film dosť spestril našu spiacu kinematografiu. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Cinematik 2012) (10.09.2012)

Na přímé lince s Housaty a Džusovým románem pokračujeme s opusem pro mobilní telefon Až do mesta Aš. Díky pánu bohu za ty dary, že ty sexuální scény byly rozmazané jak v deliriu tremens. Jinak bych naši milou Dorotku musela počastovat ještě spokojenějším hodnocením. Na závěr je samozřejmě nutné ukápnout slzu podle Silviina vzoru. (22.11.2012)

Amatérismus mísící se s autentičností - jinak je všeříkající komentář od Slarque. Syrové předvídatelné drama, dialogy doplněné o titulky i pro češtinu , protože autenticita je i v tom, že zvukaře do party nevzali a hluky překrývají přímou řeč. Ale co naplat - včera jsem to na ČT2 dokoukal až do konce protože mne to zaujalo ( přes místy nudné pasáže ). Hvězdy dávám za to, že jsem v poslední době nenarazil na opravdu nekomerční český film. (14.04.2015)

Až do města Aš na mě od začátku působil jako amatérský, v lepším případě jako poloamatérský film plný neherců. A tak k němu přistupuji, protože o scénaři a nějakém solidním dějovém vývoji se příliš nedá mluvit. Některé záběry jsou povedené, jiné méně, za kreativní považuji pár obrazů, které vyprávějí příběh prostřednictvím kreseb, to mi přišlo hodně pěkné. Ale celkově by film potřeboval dramaturga. A nevím, jestli bylo záměrem, aby němčina byla příšerná a plná hrubých chyb. (22.08.2015)

Obdivuji kuráž, s jakou mladá autorka vsadila na veristickou observaci, ale u toho můj respekt vůči filmu začíná i končí. Syrový styl, místy smazávající hranici mezi dokumentárním a hraným (stejně jako hranici mezi utlumenou a žádnou dramaturgií), slouží příběhu, jehož směr a (nijaké) vyústění dopředu lehko odtuší každý divák, který viděl nějaké sociální drama. Koncepčně není film úplně doladěný. Introspektivní animované sekvence, s oblibou používané v performativních dokumentech, jsou v rozporu s neempatickým sledováním protagonistky v hraných scénách. Postoj režisérky k Dorotě rozpačitě přešlapuje mezi „může si za to sama“ a „můžou za to druzí“. Václavova Cesta ven se v tomto smyslu vyjadřuje i za cenu jistých zjednodušení jasněji a úderněji. Vyjma jedné nepříjemné, ač nikterak explicitní sexuální scény nám film navíc nedává naplno zakusit svrab a hnus, do kterého hrdinka zabředla. Jako výpověď o neusměrňovaném dospívání zůstává Aš v míře otevřenosti daleko za srbským Klipem nebo izraelským Šestkrát. V kontextu slovensko-české kinematografie záslužný pokus o něco jiného, v kontextu současných festivalových dramat nic nového. 50% Zajímavé komentáře: Radko, Havenohome, Sandiego, Anderton (21.07.2014)