Až do města Aš

Až do města Aš na mě od začátku působil jako amatérský, v lepším případě jako poloamatérský film plný neherců. A tak k němu přistupuji, protože o scénaři a nějakém solidním dějovém vývoji se příliš nedá mluvit. Některé záběry jsou povedené, jiné méně, za kreativní považuji pár obrazů, které vyprávějí příběh prostřednictvím kreseb, to mi přišlo hodně pěkné. Ale celkově by film potřeboval dramaturga. A nevím, jestli bylo záměrem, aby němčina byla příšerná a plná hrubých chyb. (22.08.2015)

Na přímé lince s Housaty a Džusovým románem pokračujeme s opusem pro mobilní telefon Až do mesta Aš. Díky pánu bohu za ty dary, že ty sexuální scény byly rozmazané jak v deliriu tremens. Jinak bych naši milou Dorotku musela počastovat ještě spokojenějším hodnocením. Na závěr je samozřejmě nutné ukápnout slzu podle Silviina vzoru. (22.11.2012)

Přesně si nejsem jistý tím, co to vlastně mělo být. Pseudo-dokument? Rádoby autentický záznam toho, jak lidé žijí? Problémy naší společnosti? Amatérská kamera je mi protivná, protože to, co sledujeme je prostě na první pohled nahrané. Ta autenticita je potlačena, a tak je to jen přehlídka neherců, kteří se snaží ukázat, že ten náš svět je v pěkné prdeli. No, je, ale tak co se tímhle změní? Asi je dobře, že se na to upozorní, ale šlo by to i jinak, než tímhle rádoby... něčím. (31.12.2013)

Už druhým rokem po sobě vyslalo Slovensko do oscarové soutěže romského zástupce. Po loňském Cigánovi tentokrát Dorotu, která s nepříliš vyjasněnými okolnostmi přejede bývalou federaci napříč, aby se pokusila uživit jako šička v ašském závodě (přestože ve filmu vidíme maturitní ples Obchodní Akademie, na kterou dívka i přes nevůli rodičů chodí). Jaká "až do Aše" je: má mimořádně hnusnou kameru, která se za tvrzení o uměleckém či experimentálním formátu neschová, docela sympatickou hlavní hrdinku, a hodně divný styl vyprávění. Drama ledabyle oblečené do dokumentárního kabátku jen tak mimochodem líčí smutný osud hrdinky, jejíž osud by bylo (podle toho, co se ve filmu stane) možné napasovat na jakéhokoliv pracovitého ale neuznávaného cizince. Dozvíme se taková moudra, jako že "nejdřív dostane přednost (rozuměj práci) Čech a pak teprve zaměstnají Slováka" či dokonce " spoléhej se vždycky na sebe, žádnej muž není Pámbů". Ve filmu se mluví romsky, slovensky, nespisovně česky a na konci převážně německy. Kromě pohlednější kamery a rozhodnějšího výběru ze žánrů drama/dokument mi ve filmu chyběla erotika, kterou by člověk v příběhu ze západu republiky tak nějak čekal. (15.03.2013)

Původně to měl být dokument, ale postupně se přerodil v celovečerní hraný film. Obsazeny byly neherečky a neherci, všechno působí velmi autenticky, občas se zablýskne scéna jak z dob slávy československé nové vlny, ale jsou tu i nějaká ta „ale“. Zatímco úvod z vesnice u Bardejova nám řekne o vyrůstání v cikánské komunitě víc než celý Šulíkův Cigán, po přesunu na daleký Západ už se neděje nic, co by divák nečekal. Všechno jde po očekávané cestě a příběh lehce nudí. Ze dvou hlavních hrdinek je ostatně zajímavější ta Ukrajinka, jenže má mnohem méně prostoru než hlavní romské děvče. Nehledě na to, že kvůli jejich hereckým limitům film stejně nemohl jít moc do hloubky. Přes nepochybný potenciál u mě průměr (50%). (05.07.2012)