Rozervaná objetí

Jelikož se v poslední době koukám snad už úplně na cokoliv. Tak mě nemohlo minout ani španělské drama. Ze španělské filmografie jsem měl možnost vidět velice kvalitní horory. Rozervaná objetí na mě působí jako poslední ostrůvek pravé nefalšované poctivé filmařiny. Pedro Almodóvar bude zastánce starých dobrých časů, který jistojistě odmítá současnou hollywoodskou produkci. Ani se mu nedivím, když má navíc režisér k dispozici Penélope Cruz. Ta překvapí několika docela odvážnými scénami. Film ovšem neoplývá nikterak vydařeným závěrem. Dozvíme se čí je kdo otec, kdo za co může a padla. Trošku uspěchané řešení. (08.11.2010)

Další povedený snímek Pedra Almodóvara, ale stejně jako u "Volver", si myslím, že podruhé by mě to už příliš nebavilo.....zápletka odhalena, nadšení z příběhu opadne. Ale o to víc se zase budou bleštit a vyčnívat ty detajly, které opravdu za to stojí..... Penélope Cruz odvádí opravdu skvělý herecký výkon. Během filmu vystřídá několik rolí - od sekretářky, přes milenku bohatého finančníka, až po "začínající ne příliš dobrou" herečku, to celé zaobalené svým skvělým hereckým výkonem.... Zní to trochu kýčovitě a formálně. Tak neformální rychlé shrnutí: KLADY: zajímavý poutavý příběh, místami vtipné, Penélope Cruz sama o sobě také vydá za velké plus. ZÁPORY: místy, především v 2. půlce, mi to přišlo trochu zdlouhavé..... (04.09.2009)

Jsem trochu na rozpacích, jaké hodnocení mám filmu dát. Dívala jsem se na něj asi 2 měsíce po 20 minutách v hodině španělštiny, takže jsem v něm měla trochu chaos. Ale jinak bezpochyby filmy od Pedra Almodovara jsou bezkonkurenční a tento jakbysmet. Penelope Cruz i přesto že ji jako herečku nemusím, byla velmi dobrá a roli zvládla skvěle. Opět se tu objevil zapeklitý příběh, kdy jsem se v první čtvrt hodince ztrácela...ale jinak chválím. Takové 3 a půl hvězdičky. (21.12.2009)

Almodovar stale toci filmy jednim stylem a ja mu to stale bastim! Myslim prave, ze dobry scenar a herecke vykony delaji z filmu skutecne dilo, zvlast kdyz je podporen vybornou kamerou a hudbou. Rozervana objeti me sice svym pribehem neuzemnilo tolik jako Vse o me matce nebo Mluv s ni, nerozesmalo jako Zeny na pokraji nervoveho zhrouceni ci Kika, i tak film vnimam v Almodovarove tvorbe jako jeden z tech nadprumernych. Hodnotit jeho filmy je pro me strasne tezke, nebot bych stale chvalil totez. Penelope Cruz ale zraje film od filmu a verim ji vse, co mi skrz platno rekne, vyborna herecka. Postava mladeho syna podnikatele take zaslouzi " obdiv ":-). (19.09.2009)

Tento film se dá vnímat několikerým odlišným pohledem. Může být v divákových očích rozvleklým thrillerem, romantickou klasikou, dramatem vášně, jednorozměrným okouzlením nezaměnitelným španělským koloritem. Zdá se mi, že při bližším pohledu byl nebo mohl být ovlivněn či tematicky souvisí s jiným dnes méně známým Antonioniho filmem IDENTIFIKACE ŽENY. Silná biografická nota, která u Almodóvara v žádném případě neznamená doslovnou ilustraci vlastního života nebo řešení si vnitřních problémů, jako tomu bývalo např. Felliniho či Bergmana, ale spíše stopování dojmů a prchavých záchvěvů bouřlivých španělských dějin minulého století, které režisér i scénárista v jedné osobě zčásti přímo zažil, ale také zaznamenal ve vzpomínkách širší rodiny či přátel a známých. Někudy tudy postupuje cesta pochopení možného skutečného smyslu tohoto bouřlivého romantického dramatu vyhrocených retrospektiv. Polovina devadesátých let bylo dobou postupného generačního vymírání bunkru, tj. zbytků frankismu, jako společenského tématu i hodnotové orientace rychle se obnovující španělské občanské společnosti. Hlavní postava, režisér, který tragickou nocí přichází o vše, je doslova vklíněn do svého životního údělu, lásky, bezuzdné a vášnivé, hlubokého vztahu, který pohlcuje celý jeho život, jakkoliv jeho budoucnost je nejasná; oslepnutí znamená i přervání jeho dosavadního "života v obrazech" a omezení na scénáristickou, paběrkující tvorbu, která stačí na obživu a faktické živoření-zoufalství a rezignaci. Vše mění zpráva o odchodu jeho smrtelného nepřítele a objevení se jeho syna. Čtrnáctiletá mlha pomíjí, nejasnosti, které ho obklopovaly, se vyjasňují. S nimi se projasňuje i neorganicky přervaný Blancův vztah k herečce kontroverzních kvalit a blízké ženě. Znovu se otevírá možnost tvorby symbolizované setříháváním dotočeného, avšak výrobně nedokončeného filmu. Slabé nebo kontroverzní místo tohoto díla je právě zde. Banalita námětu je i současně jeho silou, silou míry tvůrčího vkladu i obsahu, který s ní splývá. Skvělé herecké výkony, jimž vévodí patrně nejlepší španělská herečka současnosti Penélope Cruzová, jsou doprovázeny dalšími srovnatelnými kreacemi herců u nás naprosto neznámých, ale proto ne menších (Blanca Portillo jako hrdinova nejbližší spolupracovnice, Lluiís Homar jako hlavní mužská postava Mateo Blanco-Harry Caine, Jose Luis Gomez jako záporák Ernesto Martel). Přesvědčují podle mého názoru o druhé, pozitivní možnosti, o tom že Harry Caine zemřel a naopak Mateo Vlanco vstal z mrtvých. Almodóvar tu přibližuje jakoby mimochodem mnohé z tvůrčí kuchyně moderního umělce-dramatika i režiséra. Sytá filmová řeč, vynalézavá kamera krajinných horizontů i milostných intimních scén, plných vášnivých objetí, to vše přervává vazby, které daly název filmu. I rozervané lze spojit. I tak je možné charakterizovat poselství tohoto nevšedního díla. (05.09.2009)