Rozervaná objetí

Je možné, že nechápu Almodovara (i když předchozí filmy, co jsem od něj viděl, co si pamatuji, se mi líbily víc) a třeba ho nechápou a nadhodnocují všichni ostatní (v rámci mého ega u mě vítězí tahle teorie). Viděl jsem od něj pár filmů, ale spoustu lidí o něm mluví jako o velmi komplikovaném a hodnotném tvůrci... Dle mého názoru jsou jeho filmy mnohdy až překvapivě dějové a divácky přístupné. Co mi dal tento film? Těžko říct... Překvapilo mě, že Almodovar tolik netématizoval homosexualitu a ani se nesnažil vytvořit umělý svět, kde nenormální je být heterosexuál.. Tím se film stává přijatelnější pro konzervativnější a lehce homofóbní jedince... Čím je tedy tento Almodovar výjimečný? Setkáváme se s celkem poutavým příběhem a postupně je nám rozplétaná jakási zamotaná historie... Jenže vlastně nic, co by se nedalo vytušit a nic nebudí žádné silnější emoce... Kamera je mnohdy celkem fajn, ale i tady byla série podivných manévrů, kterým nerozumím (dlouze přejíždějící kamera v dialogu). Divák tím má být upozorněn na to, že sleduje jenom film? Jedná se o poctu filmu jako médiu a kinematografii? A právě proto z velké části sleduje natáčení filmu, úryvky z natočeného filmu, dokumentování natočeného filmu a úryvky z dokumentu? Proto nám jsou převyprávěny dva náměty (upíři mě opravdu pobavili jako dlouho nic) a proto nás Almodovar vzal na exkurzy do Felliniovsko-Bergmanovské dvd knihovny hlavní postavy? Proto ty narážky na Audrey? A lze tím ospravedlnit to, že jsem občas měl pocit, že koukám na telenovelu? Film, který ve mě bohužel nic nezanechal. Budu rád, když mi někdo vysvětlí, že chyba je ve mně a v čem spočívají ty mnou přehlížené kvality. Nejlíp, kdyby to udělala samotná porota v Cannes a vysvětlila mi čím si tento film zasloužil svoji palmu (na rozdíl třeba od poslední Jarmuschoviny)... V lecčem mi film asocioval Hanekeho, který však dokáže podobnými motivy totálně sejmout a oněmět diváka na hodiny. Tenhle Almodovarův počin je oproti tomu jiná (nižší) liga. Nuda to není, těžce stravitelné také ne, ale ani nic výjimečného. (05.09.2009)

Přepsáno v dubnu 2020. Film Rozervaná objetí jsou více potřebou točení, než mistrovským uměleckým dílem. Do popředí se bezostyšně prodrala melodramatická linie, temperament telenovely jde za svými divokými zvraty bezohledně, trpí tím zejména šarm výstřednosti a osvobozující přirozenost pohybu. Pedro Almodóvar díky svým zkušenostem stále umí směle rozeznít rozpolcenost niterných pocitů, je zde ironie i cynismus a politická korektnost zdatně podporuje vynaložené úsilí, ale je také profesorský, rozvernost Žen na pokraji nervového zhroucení a pocty režisérským velikánům náladu nezvednou. Hlavní postavou skvostné vzpomínky na nejšťastnější a nejuspokojivější část osobního života je Mateo Blanco alias Harry Caine (zajímavý Lluís Homar), filmový režisér a slepý spisovatel. Současnost není svázána bolestí minulosti, proto se její připomínka stává inspiračním impulsem a návratem k vlastní osobnostní podstatě. Vzájemná přitažlivost se zde nedokáže přizpůsobit žádnému omezení. Hlavním zájmem tělesné touhy je Magdalena Rivas (velmi zajímavá Penélope Cruz), žena, která byla okolnostmi života přinucena k mileneckému svazku finančního bezpečí. Vášeň si ale nevybírá chladnokrevnou úvahou vlastního prospěchu. škádlivá variace na Ženy na pokraji nervového zhroucení potěší, ale neuchvátí. Významnou postavou je Diego García (velmi příjemný Tamar Novas), mladý diskžokej a Harryho nadaný asistent filmových scénářů. Jeho zvědavost je počátkem melodramatického uragánu. Nakonec i on je bojem katarze odměněn. Výraznou postavou je Judit García (zajímavá Blanca Portillo), Mateova produkční, Harryho agentka a Diegova starostlivá matka. Je svědomitá, proto ty výčitky a strach svědomí Dostojevského zločinu a trestu. Důležitou postavou je Ernesto Martel (velmi dobrý José Luis Gómez), finančník, Magdalenin uchvatitelský milenec a producent Mateova posledního filmu "Dívky a kufry". Té vášni melodramatického výkřiku dodává potřebou příchuť. Z dalších rolí: otce nenávidějící syn, zamilovaný do Matea, Ernesto Martel Jr. alias Ray X (Rubén Ochandiano), Magdalenina chudobná matka (Ángela Molina), kuplířka luxusních společnic Madame Mylene (Kiti Mánver), diskrétní odčítačka ze rtů (Lola Dueñas), sladké Harryho rozptýlení (Kira Miró), či herečky Mateova posledního filmu Dívky a kufry (Chus Lampreave, Rossy de Palma a Carmen Machi). Rozervaná objetí zřejmě uspokojí všechny skalní příznivce výstředního Španěla, přesto si dovolím tvrdit, že Pedrovi došel poetický dech, vhodně ho nahrazuje bohatými zkušenostmi, ale jistá křečovitost tím nezmizí. (09.09.2010)

Překvapení. Nečekala jsem nic, dostala malý skvost v podobě nevšedního příběhu. I když jde o dost často užívaná témata (nemoc, milostný troúhelník, žárlivost), ale v žádném případě se nedá mluvit o klišé nebo kýčovitosti. V samém závěru objevujeme velice silný vztah takřka rodinné pouto. I když některé bolesti nikdy nepřebolí, vyrůstá nový život v podobě velmi silných vztahů i znovu setříhaného filmu. (25.11.2014)

Scenar k filmu je fajn, a dokaze divaka zaujat, ale Almodovar /az na par vynimiek/ ma nedokaze strhnut a zaujat svojim filmom tak, ako sa to darilo povedzme Spielbergovi alebo hoci aj Wellesovi. Film stoji a pada na Penelope Cruz, ktoru si proste divak musi zamilovat, aj keby nechcel. Nie som ziadny Almodovarov fanda, ale 75 % dam. (18.06.2013)

Pedro Almodóvar a jeho vlastní pocta filmařině. Melodrama o krásné herečce a režisérovi je vyprávěno poněkud komplikovaně, ale my diváci bychom od Almodóvara vlastně nechtěli žádnou klasickou telenovelu. Plusové body za krásnou Penélope Cruz, která ve španělských filmech může i hrát (v amerických se pouze vystavuje), a za filmařsky nepříliš využívané krásy ostrova Lanzarote. (21.10.2012)