Rozervaná objetí

-3* další z dlouhé řady Almodóvarových filmů tentokrát ničím extra nepřekvapil a jako vždycky u něj vytváří barvitý svět různě propletených vztahů. I na estetickou stránku si nemůžu stěžovat, ale ta nenahradí nijak zvlášt záživný děj. A to měl film v první půlhodince docela slušně nakročeno, ale pak upadl do nudného stereotypu bez výrazných emocí. Takže ve výsledku slabší 3 hvězdy.[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.11.2016)

Rozorvané objatia ako vlastná pocta všetkým Pedrovým filmom a zároveň ako vlastný remake všetkých Pedrových filmov. Nič nové pod slnkom, farebné interiéry, fatálna láska, žiarlivosť, zlá výchova. A tak "bizarne" najvtipnejšou časťou pre mňa ostáva Diegov pripravovaný film o upíroch a ich prirovnanie k Číňanom, ktorí sa, podobne ako upíri, zaintegrujú do spoločnosti, ale podľa Diega nebudia žiadnu pozornosť..Anne Rice alebo Gong Li si určite o tom myslia svoje. (01.10.2009)

44. MFF KV .. Scénář: Pedro Almodóvar .. Film o natáčení geniální komedie (její finální stříhání a průběžná ukázka musí rozesmát každého) a tvůrčích peripetiích, které zničí žárlivost. ___ Nádherný a barvitý snímek a úžasná španělova pocta kinematografii a síle vyprávění. (09.07.2009)

Tento film se dá vnímat několikerým odlišným pohledem. Může být v divákových očích rozvleklým thrillerem, romantickou klasikou, dramatem vášně, jednorozměrným okouzlením nezaměnitelným španělským koloritem. Zdá se mi, že při bližším pohledu byl nebo mohl být ovlivněn či tematicky souvisí s jiným dnes méně známým Antonioniho filmem IDENTIFIKACE ŽENY. Silná biografická nota, která u Almodóvara v žádném případě neznamená doslovnou ilustraci vlastního života nebo řešení si vnitřních problémů, jako tomu bývalo např. Felliniho či Bergmana, ale spíše stopování dojmů a prchavých záchvěvů bouřlivých španělských dějin minulého století, které režisér i scénárista v jedné osobě zčásti přímo zažil, ale také zaznamenal ve vzpomínkách širší rodiny či přátel a známých. Někudy tudy postupuje cesta pochopení možného skutečného smyslu tohoto bouřlivého romantického dramatu vyhrocených retrospektiv. Polovina devadesátých let bylo dobou postupného generačního vymírání bunkru, tj. zbytků frankismu, jako společenského tématu i hodnotové orientace rychle se obnovující španělské občanské společnosti. Hlavní postava, režisér, který tragickou nocí přichází o vše, je doslova vklíněn do svého životního údělu, lásky, bezuzdné a vášnivé, hlubokého vztahu, který pohlcuje celý jeho život, jakkoliv jeho budoucnost je nejasná; oslepnutí znamená i přervání jeho dosavadního "života v obrazech" a omezení na scénáristickou, paběrkující tvorbu, která stačí na obživu a faktické živoření-zoufalství a rezignaci. Vše mění zpráva o odchodu jeho smrtelného nepřítele a objevení se jeho syna. Čtrnáctiletá mlha pomíjí, nejasnosti, které ho obklopovaly, se vyjasňují. S nimi se projasňuje i neorganicky přervaný Blancův vztah k herečce kontroverzních kvalit a blízké ženě. Znovu se otevírá možnost tvorby symbolizované setříháváním dotočeného, avšak výrobně nedokončeného filmu. Slabé nebo kontroverzní místo tohoto díla je právě zde. Banalita námětu je i současně jeho silou, silou míry tvůrčího vkladu i obsahu, který s ní splývá. Skvělé herecké výkony, jimž vévodí patrně nejlepší španělská herečka současnosti Penélope Cruzová, jsou doprovázeny dalšími srovnatelnými kreacemi herců u nás naprosto neznámých, ale proto ne menších (Blanca Portillo jako hrdinova nejbližší spolupracovnice, Lluiís Homar jako hlavní mužská postava Mateo Blanco-Harry Caine, Jose Luis Gomez jako záporák Ernesto Martel). Přesvědčují podle mého názoru o druhé, pozitivní možnosti, o tom že Harry Caine zemřel a naopak Mateo Vlanco vstal z mrtvých. Almodóvar tu přibližuje jakoby mimochodem mnohé z tvůrčí kuchyně moderního umělce-dramatika i režiséra. Sytá filmová řeč, vynalézavá kamera krajinných horizontů i milostných intimních scén, plných vášnivých objetí, to vše přervává vazby, které daly název filmu. I rozervané lze spojit. I tak je možné charakterizovat poselství tohoto nevšedního díla. (05.09.2009)

Almódovar teď sype jeden nádherný film za druhým. Film Rozervaná objetí je typickým dílem svého autora. V začátku je divák vržen do těžce srozumitelného příběhu plného záhad, přičemč tyto záhady jsou postupně rozkrývány. Samozřejmě že nesmí chybět romantika. Natočit to kdokoliv jiný, než samotný Almódovar, byla by to asi naivní slátanina v duchu telenovely. Ale právě zpracování tohoto tématu mistrem svého řemesla činí z filmu pozoruhodné dílo. Chytrá kamera, nebo vtipný střih dodávají filmu nejen atraktivitu ale také nadčasovost. Všechny Almodóvarovy jsou si podobné, ale zároveň je každý jiný. (10.05.2010)