Tokio!

Dechberoucí zkušenost. Gondryho úvodní povídka s jeho typickými nedospělými, pasivními hrdiny je sice o něco slabší, ovšem přístup, který třeba na celovečerný ploše Nauky o snech nepůsobil uplně soudržně, zde, v Japonsku, v zemi, jejíž kinematografie je plná podivných nedospělých postav či kultu roztomilosti, naopak působí mnohem patřičněji a vposledku i svěže. Zato Caraxova povídka Merde je jedním z nejsilnějších kinematografických zážitků poslední doby. Jestliže první záběry upoutají velmi silně pozornost k formě, velmi brzy zjistíme, že toto není pouhá originálně natočená hříčka, nýbrž precizní studie konfrontace s jinakostí na pozadí fascinujícm způsobem vykonstruovaného fikčního světa. Bongův závěrečný příspěvek je pak jemně natočené zkoumání hranic mezi klidem a pohybem jak na metaforické tak na doslovné rovině. (09.02.2009)

Ideálne na DVD. Každá z trojice poviedok je totiž natoľko silná, až si žiada, aby s ňou divák ešte chvíľu po dopozeraní pobudol. Pauza, pár tichých minút na pretrávenie, zrovnanie si myšlienok a pocitov. Potom s chuťou do ďalšej. A ďalšej. Mohlo ich byť aj päť. Alebo sedem. Takto hravých a nepredvídateľných určite... Nech sú v jadre akokoľvek posmutnelé a opustené, dokážu prekvapiť, povznášajú. No jedna báseň! (22.06.2009)

Nie som schopný hodnotiť tento film. Viem len toľko, že vo mne vyvolal stiesnenosť. Mám neodbytný dojem, že vznikol "sám pre seba" a kultúra, či presnejšie umenie v ňom už prekročilo hranicu pozitivizmu a stalo sa "pseudovýtvorom", ktorý v snahe nájsť doteraz neobjavené výrazové prostriedky degeneroval. (27.09.2011)

Tokiu je jedno z najpokrokovejších, naväčších a najkrajších miest celého sveta, takže bolo len otázkou času, kedy si to všimnú aj filmáry a vyrobia film, ktorý by sa týkal samotného mesta a života v ňom, ale aj ľudí ktorý tam žijú. Myslím, že v tomto smere film nemohol dopadnúť lepšie. Gondryho vnútorný interiér je ako obvykle neobvyklí a svojím spôsobom magický a ukazuje nám Tokio ako miesto nových priležitostí, ktoré sú často nenaplnené a rovnako aj silu samoty. Jeho badateľný štýl ma na úvod krásne rozohrial a bol som jeho prídelom očarený. Iný postup si zvolil Carax, ktorého tvorbu som bohužiaľ nemal možnosť spoznať a teraz som sa s ním stretol po prvý krát. Jeho Merde je dotieravý, kontroverzný, miestamy nechutný a občas sa kúpe v pekne špinavej vode čierneho humoru. Asi najfrancúzkejšia filmová poviedka vo filme. Ale kupodivu to filmu neubližuje. V tomto smere sa film sústreduje na Tokio ako miesto informácií a mesto hrozby, pričom obidve sú dostatočne absurdné, ale udržujú si istú dávku racionality, ktorá je ale zakončená zvláštnym koncom a vtipnou bodkou. Najkrajšiu časť natočil Jun-ho Bong, teda aspoň podľa mňa. Jeho svet ľudí, ktorý nevyliezajú z domu a hlavný hrdina, ktorý s tým vlastne začal, je svet ktorý sa sústreduje na vnímanie každej jednej osoby a hlavne otázkou či láska dokáže niečo zmeniť. Veľmi kreatívne a veľmi roztomilé so sympatickými hrdinami. Túto cestu do Tokia som si náramne užil. (01.07.2009)

3 velmi podivné (dalo by se říct téměř experimentální) příběhy zasazené do Tokia, které navíc v ledasčem postrádají absolutně logiku. Ale o to tady jde, že? :-) Nutno taky říct, že si tvůrci vyhráli s kamerou, takže o to jsou některé scény zajímavější. Co se týče jednotlivých příběhu, INTERIOR DESIGN se zpočátku tvářil jako celkem normální film o dvou lidech, kteří si hledají v Tokiu bydlení a práci, než došlo zhruba uprostřed k nečekanému zvratu - lidské proměně (a tím nemyslím proměnu v přeneseném slova smyslu). Bylo to trhlé, ale mělo to něco do sebe, dávám ****. 2. film s názvem MERDE (fr. hovno) byl zpočátku docela vtipný (mám na mysli pohled na podivnou lidskou zrůdu, která zvláštním způsobem šílence terorizuje Japonce v ulicích Tokia), pak se děj opět dost zvrátí, když ho policie chytí a vyslýchá ho někdo, kdo vypadá přesně jako on (jen zrcadlově obráceně). Po skončení jsem si sice řekla, že za zhlédnutí to stálo, ale jinak mi to moc neřeklo - dávám ***. Poslední krátký film TOKIO SE OTŘÁSÁ vypráví příběh typu jedince, kteří v Japonsku skutečně existují - hikikomori (引き籠もり), tj. člověk, který se z nějakého důvodu uzavře před společností a vůbec nebo téměř vůbec nevychází z domu. Ve filmu byl nádherně znázorněn jeho každodenní život, kdy je uzavřen ve svém vlastním zvláštně uspořádaném světě svého příbytku. Pak ale nastane zlom, kdy se zamiluje a je nucen vyjít ven do ulic Tokia a svou lásku najít. Vtip je v tom, že poté, co konečně vyjde ven, zjistí, že ulice Tokia jsou prázdné, protože se ze všech stali hikikomori. Pozoruhodný je především pohled na prázdnou Ginzu s křižujícími se přechody. Náhlé zemětřesení ale všechny vyžene ven.... Když konečně běžely závěrečné titulky, bylo mi jasné, že 3. příběh byl rozhodně nejlepší, bylo to neuvěřitelně skvěle zachycené. Dávám *****, tedy plný počet. Když se to spočte, "Tokio" se mi líbilo na 4 hvězdičky. Rozhodně zhlédnutí nelituju ^_^ ~(4,1★)~ (21.05.2009)