Happy

Jak nastínit každodenní problémy barevného života v ostrovním království, aniž by to působilo mentorsky a školometsky? Zarámovat je „příběhem“ skotačivé učitelky základní školy, která, na rozdíl od většiny ostatních vědomě, odmítá dospět. Asi to není úplně marný koncept (přinejmenším pro lidi se stejným světonázorem), naneštěstí však zná Leigh slovo optimismus jenom z akademického slovníku, takže je hlavní hrdinka spíš na pěst než na pohlazení a celé to vyznívá mírně řečeno do ztracena. Nemluvě o tom, že první polovina, ač opředená rádoby vílí atmosférou, si vysloveně říká o vypnutí, jak je nudná a trapná. 2½. (22.03.2013)

Žiadne veľké odkrývanie tráum, ani sociálna dráma, ako som bol doteraz u Leigha zvyknutý. Zobrazeniu nižšej strednej vrstvy sa síce nevyhýba, len tentoraz - až na epizódu so staničným bezdomovcom - neklesá pod dno, príbeh sa jemne pohupuje na rozvlnennej hladine spokojného mladosťou dýchajúceho stredostavovského jazierka. Hrdinkou je mladá tridsiatnička - učiteľka, ukazujúca, že pocit životnej pohody a optimizmu nezávisí výlučne od množstva zarobených peňazí. Na rozosmiatej vychádzke mestom stretáva čudákov, šarvancov i paranoidných zaľúbencov. Vyškerené zubadlá zarazí máločo. A nakoniec prečo nie? Je to otrepané, ale pripomenúť si v dnešnej dobe ultravážnych slovných pingpongov, že s úsmevom ide všetko lepšie, nie je vôbec na zahodenie. (04.12.2008)

V dnešných časoch je to celkom pekná paralela- šťastný a večne sa usmievajúci človek nám môže liesť na nervy a väčšine ľudí bude isto pripadať tak trochu drbnutý, však?:) Mne sa to celé po rozpačitom začiatku v podstate veľmi páčilo, teda okrem dosť trápnej scény s bezdomovcom! Myslím, že nejde prioritne ani tak o postavu Poppy ako takú, ale o rôzne prístupy k životu, o našom svetonázore...A to tu bolo znázornené veľmi pekne, milo, hravo, citlivo, originálne a inteligentne... (08.02.2010)

Filmy Mikea Leigha mě nikdy moc nebraly. Nikdy jsem je nebyl schopen zkouknout celé, moc se tam mluví, na mě ani moc neděje, hrají tam strašně obyčejní lidé a ženy bývají "po britsku" pohledné:-) Ale Poppy mě klofla na první pokus. Mike udělal pár krůčků zábavností k lepšímu strávení filmu, ale zároveň se nijak nezprotivil tomu, co umí nejlépe. Velmi realisticým postavám, jejich příběhům, motivacím a charakterům. Příjemná hudba, velmi dynamická a živelná kamera (na Leigha a takovýto film obzvlášť), ale hlavně skvělí herci! Sally pojala Poppy tak nádherně sympaticky, zároveň uvěřitelně a neotravně, až to bere dech. Cholerický a politování hodný Eddie Marsan - nejlepší auto-instruktor v Londýně; a Poppyin babinec - tak živelné, veselé, starostlivé, bláznivé, ale ne hloupé a jednoduché ženské/holky co chtějí štěstí a nebojí se pro něj něco udělat a ještě si to užít. Ano tenhle film se mi líbil, je jednoduchý, silný v detailech (kursy flamenca), lacině se nepodbízí a nádherným způsobem pobaví... 100% PS: ideální film pro české učitele/ky, takhle se dělá škola, s chutí a šťávou a ne to co se dá srovnat s pátečním jídlem ve školní jídelně, tzn. zbytky z celého týdne - lehce přesmahnuty:-( (06.04.2009)

Štastný film o šťastné, až záviděníhodné povaze, která dokáže buď přitahovat, anebo iritovat, anebo obojí. Film ani ta dívka se nepodbízí. Jen nabízí. Kdo by Poppy nechtěl znát, aspoň jako kamarádku? A napadá mě, že Leigh si zde trošku půjčil od Almódovara... Což je ok. Pedro to s ženskými hrdinkami odjakživa uměl nejlíp. A která scénka byla nejlepší? Ta s učitelkou flamenka. Škoda, že Leigh netočí druhé, třetí, čtvrté díly svých filmů. Tohle by vydalo na seriál, řekněme o věčně veselé, nezdolně optimistické Doně Quiotce-Idiotce. -- Film sám tak za čtyři hvězdy, ale námět a hrdinka... za pět! A ještě douška na závěr: ty, kdos film ještě neviděl a chceš se řídit zdejšími zapšklými komentáři učitelů autoškoly, nedělej to! Zkoukni to a udělej si názor sám. Ha ha! oops... (22.03.2009)