Cadillac Records

Velmi dobré. To tenkrát byly časy panečku. Dneska už asi ani nepředstavitelné, aby se afroameričan musel takhle protrápit k úspěchu. Film zabírá dobu moc pěkně. Jen mu chybí nějaká vůdčí postava. Jeffrey Wright je hodně věrný, ale celkově je pozornost rozdělená na moc osobností, takže ve výsledku působí každá trošku nevýrazně. Blues doba ještě ani nebyla koncertová, takže rozjetý vystoupení chybí. Celkově mi v tom tedy chyběla trošku šťáva, ale kvůli tomu si stěžovat nebudu, protože hudba byla úžasná. -"The new craze sweeping the nation for young white boys and girls, surfing. I've provided them the soundtrack, unbeknownst to myself. I'm very ready to make more songs for the Beach Boys and all other manner of white folks to steal." (07.07.2009)

Historický Cadillac Records yeaaaah... aj napriek tomu, že spev, ani hra na hudobný nástroj nieje mojou silnou stránkou... i like it! Vznik a začiatky "nových žánrov", výstup na vrchol / následný pád, skvelé herecké a hudobné prevedenie a nemenej známe Chess Records. Nepoznal som nikoho, avšak určite si zapamätám všetkých... 8/10 (15.02.2009)

Prosté, jednoduché, až primitivní! Ale co naplat, když už to slovo (BLUES) budí takové emoce! Víření kolem Chess Records (založeno 1950, Leonard Chess zemřel 1969) dobře podtrhuje nejen manio-depresivní charakter významných bluesmanů té doby (chybí především Bo Diddley - bájný vynálezce rokenrolu): hudební nadšení, rozhazování peněz, libování s v přepychu, pýcha / existenční úzkost, strach z neúspěchu, závislost na vnějším prostředí a únik do omamných prostředků, ale také popularizaci této hudby (městské chicagské blues, rhythm and blues, rock and roll), na které se dalo dobře vydělat. Název fimu "Cadillac Records" je případný. Ještě před pár lety prohlásil John Lee Hooker (zemřel 2001) před natáčením poslední desky (parafráze): Natočím tu desku, a za to si koupím buď další kadylak nebo další barák. Pořadem (filmem) nás provází Willie Dixon (ta nejlepší volba), zřejmě nejúspěšnější bluesový skladatel (autor např. "Little Red Rooster", "Spoonful", "My Babe" a nesčetně dalších písní, které se mylně považují za tradicionály)... Blues po Lennyho smrti samozřejmě není mrtvou kapitolou, jeho další obohacení bílými hudebníky je nesporné (možná v rozporu s jiným míněním), vzpomeňme si jen na tři kytaristy, skladatele a zpěváky ze skupiny Fleetwood Mac (Peter Green, Jeremy Spencer, Danny Kirwan), kteří mají (v takové síle) v černém světě sotva obdoby - také jednou z mých nejoblíbenějších písní je "Something Inside Of Me" od tehdy mladičkého Dannyho Kirwana - a o něm (nich) nelze říct, že si to nastudovali u černochů, ne, ti to měli v krvi... (16.08.2014)

Ak si aspoň pri mene Chuck Berry spomeniete na nesmrteľný refrén go Johnny go, tak budete každý záber doslova hltať.Často zvyknem písať pri životopisných filmoch, že je takmer nemožné vtesnať do nejakých dvoch hodín celý život jedného génia, no tu to paradoxne vyšlo a životy jedných z najvačších legiend bluesu a rock n rollu sa dokonale preplietli pod hlavičkou jednej nahrávacej spoločnosti.Výborne obsadené a bezchybne zrežírované všetky hudobné čísla, kde vidno že režisér trval aspoň na tom brńkani do rytmu čo mi napríklad pri Still Crazy chýbalo a často mi to pripomenulo, že je to predsa len film.Beach Boys sucks! (06.05.2009)

Životopisný hudební film, jehož fígl je, že nevypráví o konkrétním hudebníkovi, ale zaměřuje se na celé vydavatelství Chess Records. A to se mu daří velice dobře. Samotní hudebníci tu pak jsou představeni mnohdy zkratkovitě, ale i to málo stačí, abyste si dokázali udělat představu o tom, jak to v té době vzniku rock n rollu v Americe asi vypadalo. A to je podle mě naprosto dostačující k tomu, abych dostal to, co mi film o vydavatelství může nabídnout. Skvělý zážitek podtrhnutý skvělými herci. Nejsympatičtější ze všech mi přišli Chuck Berry a Muddy Waters. Plus při psaní tohoto komentáře mi musela v pozadí hrát jejich muzika... (10.01.2019)