Režie:
Alejandro AmenábarKamera:
Xavi GiménezHudba:
Dario MarianelliHrají:
Rachel Weisz, Max Minghella, Oscar Isaac, Ashraf Barhom, Michael Lonsdale, Rupert Evans, Homayoun Ershadi, Richard Durden, Yousef 'Joe' Sweid, George Harris (více)Obsahy(2)
Píše se rok 391 po Kristu a Egypt se nachází pod nadvládou upadajícího římského impéria. Násilné, náboženské nepokoje pronikají ulicemi Alexandrie až za brány slavné městské knihovny. V jejích zdech zůstává uvězněna i vynikající astronomka a filozofka Hypatia (Rachel Weisz), která je i se svými věrnými stoupenci odhodlaná knihovnu bránit. Dva muži jsou ale odhadláni bojovat nejen o záchranu veškeré moudrosti antického světa, ale také o lásku krásné Hypatie. Vtipný, bohatý a privilegovaný Orestes (Oscar Isaac) a Davus (Max Minghella), mladý otrok, který se zmítá mezi tajnou láskou ke své paní a vidinou svobody, kterou by získal, kdyby se přidal k nepřátelským křesťanům… Film Agora vypráví nejen o moudré Hypatii a jejím životě, ale také o době, kdy ze starověkých chrámů odcházeli staří bohové a nastupovala nová náboženství. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (764)
Každopádne pozoruhodný film. Výprava veľkolepá, tempo napriek neakčnému námetu slušné, herci výborní, vykreslenie hlavných postáv, ich motivácií a vývoja vzťahov precízne, réžia veľmi zaujímavá. Z rozprávačského hľadiska veľmi dobré. Amenábar prakticky každú dramatickú scénu sníma z širokánskej vtáčej perspektívy, občas dokonca z orbitu, a neváha takýto záber výrazne zrýchliť, aby posilnil dojem, že nech už sa "tam dole" deje čokoľvek prevratné či strašné, je to stále len hemženie mravcov na jednom z mnohých nebeských telies. Amenábar nám vlastne ponúka optiku Boha. A aj napriek tomu, že podanie kresťanov ako ušmudlaných, v čiernom oblečených, zarastených, grimasy strúhajúcich fanatikov, ktorí byvakujú v troskách zničenej knižnice a vraždia všetko okolo, považujem za zjednodušujúce, ba primitívne, predsa ma idey filmu oslovili. Najmä zmena postavenia ženy na sklonku starovekého sveta či náznaky, ktorými tvorcovia poukazujú na podobnosť vtedajších kresťanov s dnešnými moslimskými teroristami (vykrikovanie "Haleluja!" má evidentne pripomínať "Allah Akbar!", ktorým nás straší televízne spravodajstvo). A tak, hoci s viacerými uhlami pohľadu Agory nesúhlasím, pretože sú povrchné a historicky hrubo nepresné, predsa ma film (aj vďaka vynikajúcemu záveru) zasiahol. ()
Scénář: Alejandro Amenábar, Mateo Gil .. Hvězdy, Země, Ženy, Bohové. Pravda, fakta, ženy, hlouposti. ___ Obrovské překvapení mi způsobila Agora! Hodnotné téma, špičkově odvedená režijní práce, perfektní výprava, vynikající kamera a nápadité snímání „těch malých, nepodstatných tvorů“ na jedné z mnoha planet. Atmosferické, filozofické a osobité historické dílo. Jestli Alejandro Amenábar potřebuje 5 let, aby natočil další tak výživný film, klidně mu je dopřeji. ___ Sehnat takový rozpočet bez amerických peněz a tudíž angličtiny (bohužel asi nemožné!), nejspíš by film neminula ani užší nominace za nejlepší cizojazyčný film. ()
Film o tom, že proti hrubé primitivní zášti je rozum bezmocný. Je úplně jedno, jestli je zvůle a upocené násilí pácháno jménem kříže, hvězdy, Davidovy hvězdy, rudé hvězdy, hákáče nebo půlměsíce, je pořád stejné, smradlavé a usoplené. Představitelé svaté církve, která v této době budovala svou budoucnost na krvavých základech, byli ze všech ukoptěnců ti nejhnusnější. Z těch dnešních flanďáků, vymydlených a navoněných, by asi nikdo nechtěl návrat ke kořenům, zato pravoslavní popíci, smradlaví špinavci v kutnách s bíbrem a hárem, ti v tom jedou dodnes. Ale zpět k filmu, zaslepená idiocie a vychcanost moci mi připomněla blížící se volby a břichaté tlučhuby z rudooranžových partají, papalášské manýry a konec demokracie prostřednictvím demokratických metod. A v tomto spočívá hlavní poselství filmu: Jako demokrat nesouhlasím s tvým názorem, ale do posledního dechu budu bojovat o tvé právo ho mít. Jak smutná ironie v dobách, kdy rudotemno zalívá choré mozky a tučná břicha už se třesou očekáváním dalších hodů... ()
Agora je výpravný, emocionálně strhující příběh o odvážné ženě, která byla pro lidské vědění ochotna riskovat vše. Amenábar se naštěstí zaměřuje hlavně na její příběh a historické skutečnosti, než aby nám polopaticky vysvětloval, že náboženství je absolutní zlo... to už si musí každý divák po zhlédnutí filmu přebrat sám. ()
Jsem spokojen. Z inteligentního, duchaplného příběhu a z Amenábarova režijního pojetí, které se nepodbízí vkusu běžného diváka. Navíc mám slabost pro výrazné ženské postavy, kterou Hypatia bezesporu byla. Žena moudrá, dychtící po vzdělání a poznávání, persona silná a nezávislá. Věřím, že pro Rachel Weisz muselo být potěšení hrát takovou takovou roli. Chytrý scenář načrtává spoustu zajímavých historických aspektů – soumrak Velkořímské říše, náboženská tmářství, počátky krvavých svárů mezi rannými křesťany a židy a zajímavě také nastiňuje tehdejší úvahy o naší sluneční soustavě – teorii Ptolemaia a héliocentrický pohled, který zastával Aristarchos. Přemýšlivý historický biják nám to Amenábar přichystal. ()
Galerie (198)
Photo © Twentieth Century Fox Film Corporation
Zajímavosti (20)
- V záběrech z ptačí perspektivy je vidět Alexandrie ze čtvrtého století, ale také některé stavby, které v té době ještě zdaleka neexistovaly: Suezský průplav, Asuánská přehrada, Násirovo jezero a jezera Toshka. (gjjm)
- Agora je pôvodne názov pre "námestie" v Aténach. Neskôr bolo slovo prebraté a používané ako označenie hocijakého námestia v meste (vrátane Alexandrie). (samuelsson)
- Pozdější křesťanská legenda z desátého století vytvořila z Hypatie (Rachel Weisz) umučené zfanatizovanými křesťany s největší pravděpodobností legendární postavu svaté mučednice Kateřiny popravené pohanským císařem pro své křesťanské vyznání. Kateřina byla vzdělanou egyptskou princeznou a stala se křesťankou. Během pronásledování křesťanů císařem Maxentiem vystoupila na obranu své víry a v disputaci přesvědčila o své pravdě padesát pohanských filozofů. Císař je za to dal upálit. Maxentius – fascinovaný její osobností – jí nabídl místo po svém boku, ona však odmítla, protože se zasvětila panenství. Zhrzený vládce ji proto chtěl dát umučit. Nechal připravit soukolí, v němž dvě kola posetá železnými hroty a noži se točila na jednu stranu a další dvě, opět s hřeby, se měla točit opačně. K tomuto zařízení byla Kateřina přivázána, aby otáčením kol bylo tělo její rozbodáno, polámáno a rozdrceno. Kateřina prosila Boha, aby tento mučicí mlýn zničil. To se taky stalo a po zásahu z nebes zahynulo navíc čtyři tisíce pohanů. Kateřina zůstala bez úrazu. Po tomto zázraku se mnoho lidí stalo křesťany, mezi nimi i císařova manželka. Ale na Maxentiův rozkaz vyvlekli císařovnu za město, železnými kopími jí vyrvali prsa a potom jí usekli hlavu. Také ostatním křesťanům dal císař setnout hlavy a jejich těla pohodit psům. Kateřinu odsoudil císař ke stětí mečem. Když jí setnuli hlavu, z jejích žil místo krve údajně prýštilo mléko a andělé zanesli mrtvé tělo na posvátnou egyptskou horu Sinaj. Zde byly ostatky později nalezeny a vystavěn dodnes stojící klášter sv. Kateřiny. (Rollo_Tomasi)
Reklama