Valčík s Bašírem

Už úvodní strhující běh psů mě dokázal odrovnat svým bezchybným vizuálem a nadupanou hudbou. A přesně zde mě to chytlo a už nepustilo. Režisér nám totiž "filmově-dokumentárním" stylem (ano, vim zní to trochu blbě a jinak to prostě pojmenovat nedokážu) ukazuje hrůzně vzpomínky na válku. A i když dvě vzpomínky mi přišly trochu nudnější, tak to celé dává dohromady mrazivý a znepokojivý obraz. A to tady funguje na jedičku a to si režisér občas neodpustí i nějakej ten vtípek (německé porno rulez!!), který to ovšem vůbec nenabourává. (16.03.2009)

Scénář: Ari Folman .. Není aktuálnějšího filmu, který, byť nepřímo, byl napojen na současný segment nekonečného válečného stavu v Izraelsko - Arabském konfliktu (míněna válka v Gaze, 29. prosince 2008 - 18. ledna 2009, prozatím). _____ Folmanovo protiválečné pojetí Vals Im Bashir, jako animovaného autobiografického dokumentu o hledání vlastní paměti a jejího tematizování je vskutku geniální a řádně sugestivní záležitostí. Nejde jen o emocionálně silné výpovědi o válečných událostech, jakožto o celkový nádech surreálna, ve kterém se pod nátlakem krutých událostí postupně rozpouští vzpomínky, které od počátku potlačuje vynucená apatie k smrti a strachu v boji, posílená následnou podvědomou snahou raději všechno vymazat z paměti. Někdy se to podaří, ale většinou ne. Zvolená obrazová forma mi bez problémů sedla, je dostatečně apartní a s pomocí fascinující hudební složky (Haunted Ocean na mě měl podobně ohnivě zdrcující účinek jako Surface Of The Sun v Sunshine) tvoří nevšední zážitek. Jsem zvědav, zda někdy najdou obě znesvářené strany svůj klid. Fatální momenty jejich válek nechť jsou k vidění všem. Nemělo by se na ně zapomínat, jen mám obavu, že se naproti povědomí budou ještě mnohokrát opakovat… _____ „Válka je neuvěřitelně zbytečná věc. Nejde tu o slávu ani o hrdinství. Zpravidla nějaký mladíček jde a neví kam; střílí, aniž ví na koho; je zabit nebo zraněn, ani neví kým.“ (19.01.2009)

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Dokáže být animovaný snímek lepší než jeho hraná varianta? Valčík ukazuje, že ano. Z animace nikdo nedostal tolik emocí a působivých obrazů, jako právě Ari Folman, který "dokumentu" o masakru palestinských uprchlíků dal nezaměnitelnou tvář. Vedle krásného obrazu se neztrácí ani hudba, která je velmi příjemná a klasika v podobně laděném filmu potěší a překvapí svoji "nadčasovostí". Animace nejen, že "zjemňuje" dané téma a člověk si říká "je to jen kreslené..." působí skvěle a s jakousi nostalgií se postupně blíží k pointě celé cesty za vzpomínáním. Filmu, je určitě vynikající, ale nemohu říct geniální. Přestože je forma vypracovaná do posledního detailu, některé okamžiky a slabší místa, při kterých jsem pouze a jen čekal a čekal až postavy zopakují stokrát řečené a půjdeme dál, prostě na celkovém výsledku ubírají. Konec je jinak velmi působivý a syrový a dává rychle zapomenout na barvičky, které předtím představovaly krev, mrtvé a zničené domy.... ale ty emoce zůstávají. (26.01.2009)

Dynamika animace prolnutá s perfektním soundtrackem, strhujícím půdorys o hledání vlastní paměti prosycený životním pocitem a postojem ne nepodobným americké reflexi Vietnamu v 80. letech. Neustále to jiskří kdesi na hranici dokumentárnosti a animáckého artu (estetika obrazu je moderní, jednoduchá a neskonale působivá). Co je však na Baširovi nejlepší? Určitě jednoduchá metafora a narativní trik v jedné figuře – hledání paměti jako malování, prostředkování traumat "vzdalujícím objektivem" animace... a nakonec zhroucení všech bariér tváří tvář drastické realitě. To, že ona "realita" je totožná s tím, co denně sledujeme s výrazem nezúčastněných pozorovatelů v přívalech zpráv, je jen sarkastický podtón jako malý velký bonus filmu. Valčík s Bašírem vrcholí tak působivě jako málokterý válečný film. Ari Folman bravo! (26.01.2009)