Bohoušův syn

Pokračování populární komedie s bernardýnem se nese na "crejzy" vlně. Ale ani trochu není vtipné. Tahle vlna k Františku Filipovi naplavila výrazné herecké osobnosti v čele s Menšíkem, který jediný ustál výměnu realizačního týmu. Sovák v pokračování citelně chybí. Kopecký je dobrý, ale neuměl dát do své role sympatickou řevnivost, kterou Sovák při setkání na place s Menšíkem vždycky vládl. Nosný nápad v podstatě zanikl pod nánosem scenáristické sterility. Borovička s Vlčkem úplně propadli. Menšík je v pokračování mužem, který se v jednom kuse a za každé okolnosti o něco sází. Už to mně k němu nesedělo. Netuší, že si bratr majitele horského penzionu, jimž byl v jedničce Sovák, na něj připravil lest. Je majitelem hospůdky, do které jednoho dne zavítá Menšík i s celou svojí famílií. Není známo, na co Kopecký spoléhal a z čeho vyvodil, že právě do jeho hospody nakráčí muž, který kdysi před sedmi roky pokořil jeho bratra. No dobrá, debilní náhodou máme Menšíka v lokále. Průběh sázky je úplně nenapínavý a ničím nápaditý. Bernardýn Josef, hodně podobný Bohoušovi z hor (kdybyste to nepochopili, proč je mu tak podobný, je to jeho syn), má nasbírat košík hub. Nikomu to nepřijde divné. Dokonce i Menšík, předseda mykologického svazu, s takovou sázkou souhlasí a nenapadne ho se vydat za psem do lesa, aby zjistil, že to celé je pičovina. Tak se tam klábosí, pes se pozoruje z okna, debilní pojetí. Výhra žádná sláva. Menšík by vyhrál toho psa, jeho protivník Hlinomaz dvě stovky. Nechápu, jak s takovým scénářem šli do pokračování. První díl měl tempo, kompaktnost, pokračování nemá nic z toho. Černobílou jedničku následovalo barevné pokračování, které moc barevných zážitků nepřináší. Za okny hospody namalovaná příroda, ale jo, to mně přišlo celkem roztomile naivní. Dobře zahráno, i když jednička byla zahrána mnohem vtipněji. Zde se vtip nevyskytoval. Pointa sázky slabomyslná. Nakrájené houby v košíku zhatily vítězství. To by i současní scenáristé vymysleli zdařilejší vyústění. Režie Františka Filipa trpěla chaotičností a nepřehledným vrstvením. Úvod v hnusném socialistickém podniku diváka správně nenaladí, změna na "dělnické" restaurační prostředí je sice vítaná, ale čekal jsem, že se v něm strhne něco nápaditého. Byl jsem svědkem břečky. Ono se to moc nereprízovalo. Což o něčem svědčí. 40% (02.01.2016)

Na soustředěnou a precizní mikrokomedii navazuje po sedmi letech podstatně volnější, rozptýlený, rozbíhavý, ale také živější, ba živelnější snímek, který působí jako jedna velká improvizace. A protože v improvizacích tryská humor jedině z přirozenosti, z bytostné hravosti a radosti komunikovat a sdílet spolu to nejbeznadějnější i to nejšťastnější a právě zde se sešli ti praví, lze s úlevou říci, že se Pepa potatil. (30.12.2018)

Nejsilnější je tahle komedie v manželských přestřelkách Janžurové a Kopeckého. "Lojzíčku, víš, že já nikdy nevím, jestli ty jseš ještě v pubertě nebo už jsi senilní?" Menšík taky dobrej, na rozdíl od jeho manželky v podání Tvrzníkové, protože ta kdyby tu nebyla, tak se houby stane. Apropós houby. O těch to je taky. Jinak slabší dílko. S původním Bohoušem to má společného jenom toho bernardýna. (14.01.2016)

Více vtipu než v prvním dílu, navíc se chování ke zvířatům výrazně zlepšilo, ze stupně "nepřijatelný" na stupeň "dokonalý". Z Bohouše juniora se už nedělá popelnice, zblajzne akorát relativně nezávadně znějící Babinskýho vývar s buřtíkem, a netráví celej film v hospodě, pošlou ho i ven, na lov do lesa. (31.12.2015)

Poněkud volné pokračování Bohouše po několika letech, už ne čb, ale v barvě. Dialogy zde nejsou tak břitké a vůbec se děj díky málo razantnímu střihu táhne daleko více a nespěje k jednoznačnému vyvrcholení. A ten konec na nádraží? Pro mravní potrestání sázkaře Konvalinky asi nezbytné, ale z pohledu soudržnosti příběhu už jaksi nadbytečné. Slabší 3*. P.S.: hospoda V Živci nad Pískem vypadá prakticky stejně i po čtyřiceti letech a to - což mě překvapilo - včetně dřevěných laviček a stolků v přilehlém lese. (06.03.2016)