Džúsannin no šikaku

Nezdieľam nadšenie kolegov, prvý z "atentátnickej" trilógie ( príbehy sú úplne samostatné ) sa vyznačuje predovšetkým siahodlhými dialógmi a prípravami na samotný atentát. Pravdou je, že ak príde k záverečnému vyvrcholeniu v poslednej polhodine filmu, ide o sympatický nárez. Podobné samurajské filmy sa vyznačujú skvelými choreografiami súbojov, v tomto prípade je to skor rúbanica skrz-naskrz. (24.02.2014)

Partia trinástich samurajov dostane za úlohu odstrániť nehodného šógunovho brata, ktorého správanie sa vymyká medziam. Tri štvrtiny filmu tvorí oboznámenie sa s "prípadom" a plánovanie útoku spojené s viacerými taktickými neúspechmi a zvyšok filmu zobrazuje samotný dlhotrvajúci útok. Dej je síce jednoduchý, ale nie vyslovene priamočiary (postavy na oboch stranách premýšľajú a musia plány stále meniť až kým to konečne nevyjde), herci sú výborní, scenár plný zaujímavých dialógov - pátosu a idealizácie tu veľa nie je, namiesto toho je tu pomerne verné zobrazenie úlohy a postavenia samurajov, či už ide o teoretické úvahy o cti alebo priamu praktickú službu, kde niet miesta na vlastný názor, ale iba na neobmedzenú (psiu) poslušnosť pánovi. Záverečný útok uvádzaný jednou poriadne napínavou scénou na moste je natočený z väčšej časti kvalitne (je tu pár prepálených detailov a nepodarených kúskov, ale ako celok je scéna dobre zvládnutá), aj keď "náhodných" podobností s Kurosawovými Siedmimi samurajmi je tu celkom dosť (na poslednú chvíľu pribratý samuraj-vidiečan, opevnenie dediny, plánovanie...), ale to sa dá odpustiť. Toto je film vyslovene pre fanúšikov samurajských filmov spred 70-tych rokov, ktorí už nejaké tie chybičky a rozvláčnosť deja dokážu odpustiť. (12.04.2014)

Víte, Hirajamo život člověka je prý nepředvídatelný, nikoliv však život bojovníka. Žije, když v boji myslí na smrt. Umírá, když v boji myslí na život. Právě si říkám, jak poctivý jsem byl na cestě bojovníka. ----- Je správně žít, jen užíváním si? Po dlouhé době mne me kinematografické cesty znovu zavedly do dalekého Japonska a opět to byla trefa přímo do černého. Výnikající příběh, který je komplexně vysvětlen v první polovině, užíval jsem si každé jméno, každý detail, každou intriku, mělo to spád a druhá polovina, která se věnuje hlavně přípravě a bitvě v Očisai je nádherná ukázka partyzanského boje (ploty, klády, kopí, sláma) a ukázkou skvěle realistické choreografie. A samozřejmě o herecký výkonech ani nemluvě, jsem zvědavý jak se vyrovná s odkazem svého staršího bratříčka prodloužená verza remaku z roku 2010. Šimada Šinzaemon j badass!!! (02.09.2017)

Vynikající samurajská jízda s výtečně napsanými postavami a konflitky, dokonalá především ve své první "plánovací" a druhé "připravné a taktické" fázi. Obě jsou plné výtečných scén, které skvěle vykreslují motivace a uvažování jednotlivých postav. Nechybí řada drobných a občas nenápadných "náhledů" na mentalitu japonského samuraje. Chiezo Kataoka jako Shinzaemon je vynikající. Člověk k němu cítí úctu i když je to vlastně jen filmová role. Nejlepšími scénami jsou pak pro mě návštěva Hanbeie u Shinzaemona a scéna na mostě. Obě jsou klidné, přesto z nich elektrizující napětí sálá. Závěrečná řežba není špatná, má řadu výtečných momentů, přesto je pro mě nejslabší částí filmu. (14.08.2013)

Nebýt novodobého remaku od Miikeho tak by 13 Assassins a zbytek Kudoovi volně související revenge trilogie upadly v zapomění. Byla by to nesmírná škoda poněvadž tato trojice filmů (spolu s The Great Killing a Eleven Samurai) je ukázkovým představitelem japonské nové vlny 60. let, okatě cílené proti dobovému establishmentu, skryté pod politicky korektnější alegorickou rouškou období Edo. Nejde však jen o dobové paralely, celá trilogie je totiž ukázkou mistrovské filmařiny. A to i přesto, že v době svého vzniku byl 13 Assassins považován za lacinější kopii Seven Samurai. Podobnost je jasná, ale není vůbec na škodu, obzvlášť díky několika zásadním rozdílům - např. už jen tím kdo stojí proti komu. Kudo možná nedosahuje nadlidských kvalit akademicky dokonalého Kurosawy, ale divákům má i tak spoustu co nabídnout. První věcí je duel dvou stratégů a poměrně značná role taktizování a plánování. Konkrétně třeba použití hned několika map je velmi působivé. Druhou věcí je Kudoův talent pro skvělé zobrazení skutečné přírody. Nic proti kulisám a interiérům, ale zasazení děje do skutečné krajiny dává samurajským filmům tu správnou šťávu. Obzvlášť, když hraje důležitou strategickou roli v ději a divák se v ní díky použití map může snadno orientovat. Těžko se to popisuje, ale v praxi je to skutečně působivé. Závěrečná vřava patří rozhodně k těm rozsáhlejším a akčnějším nenechá diváka vydechnout. 9/10 (24.02.2015)