Brúðguminn
White Night Wedding
Obsahy(1)
Jónova první žena tragicky zemřela, nyní se pedagog ve středních letech chystá oženit podruhé – se svou někdejší, o něco mladší studentkou. Hladkému průběhu svatby však zabraňuje množství okolností, jež přinášejí nejednu komickou situaci a napomáhají i charakterizaci hrdinů, kteří se v předsvatebních dnech na osamělém ostrově vyrojili. Nikoli slavnostní ceremonie, ale to, co jí předchází, přináší nutkání k sebereflexi i zlomová rozhodnutí. Komedie s tragickými akcenty inspirovaná postavami Čechovovy hry Ivanov využívá rovněž stereotypy „svatebních filmů“. Událost nahlíží z pohledu mužských hrdinů, pouto mezi nimi pomáhá tmelit i samotný film. Kamarádské popichování i partnerské hašteření probouzí spíše smích než obavy, černé ladění humoru však snímek jasně vymezuje jako neselankovitý a neomylně ho zasazuje do oblasti severských kinematografií. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (77)
Příjemná komedie na zpříjemnění dlouhých bílých nocí. Přesvědčivé výkony herců (zapůsobila na mě hlavně Margrét Vilhjálmsdóttir jako Anna) a chytrý humor byly vyváženě nadávkovány do postačující hodiny a půl. Místy mi ale komičnost situace připadala jaksi vynucená – třeba když se na scéně objeví traktůrek s cedulkou TAXI nebo když místní farář při chytání poletujících bankovek děkuje Bohu. Tak nějak mi to připomnělo komedie Zdeňka Trošky... Naopak musím vyzdvihnout erotickou scénu, za jejíž sílu může především prezentovaná paralela s nespoutanou přírodou islandského Flatey. Bonbónkem už je jen hudební vsuvka v podobě vystoupení dívčí skupiny Amiina. ()
Takhle má vypadat tragikomedie, ti naši loseři by se fakt mohli učit... ()
Sice nevím, zda už to režisér s vykreslením Islanďanů jako podivínů, bláznů a alkoholiků trochu nepřehnal, ale i kdyby, i přes počáteční zmatek kdo je kdo, tak jsem se skvěle bavil! ()
Horká a niekedy menej ako viac vtipná komédia - pár dobrých fórov by sa však našlo (Matka: "Ja z teba dostanem infarkt!" Dcéra: "Tak choď za roh, dostaň tam infarkt, ale nechaj ma už konečne vyčúrať!" - obe s patričnými decibelmi) - o jednom nerozhodnom profesorovi filozofie a jeho dvoch ženách. Flashbacky sa striedajú s "reálnym časom", kamera poletuje nad malinkým ostrovčekom s pár domami niekde na ďalekom severe, a dole na zemi medzitým pár ľudí hrá horkosladkú a trápnosmiešnu hru na život. "Každý, kto tvrdí, že bol šťastný dlhšie ako desať minút, je blbec." ()
Zvláštní pokus o intelektuální drama střihlé komedií nebo naopak. Ani jedno nevyšlo: Prolínají se tu sice různé časové linky a hlavní hrdina sem tam srdceryvně vykřikne, že to takhle nechtěl; na rozumné drama však trošku málo. A ožralý tlustý Islanďan mě zase nerozesmál. Hodně slabé. ()
Skandinávský film mě v poslední době snad nikdy úplně nezklame, a je to i tento případ. A i když nepatří k těm nejlepším, pořád nabízí velký kopec černého humoru jako protiklad k bílé noci, 65% ()
Krásné jako vždy od islandských chlapců. Jejich spojení deprese s romatikou, komedie s tragédií, balady s thrillerem, krásy a ošklivosti. Prostě nádherná hořkosladká hloubka a k tomu magická islandská hudba. ()
Když už mi něco nesedí na filmu v mojí oblíbené žánrové kombinaci drama-komedie, s tématem, které se nikdy neokouká, kvalitně napsaným scénářem a z prostředí mého oblíbeného severského venkova, pak musí být něco špatně jedině v hercích a jejich rolích… no, musím uznat, že hlavní postavě bych za jeho excesy nejraději rozbil tlamu.___ Na druhou stranu všechny ostatní postavy z filmu bych bral i za sousedy. /70-% ()
že jsou skandinávské filmy úžasné, nějakou dobu vím, ale Brúðguminn (Svatba za bílé noci) má hloubku, kombinuje časové roviny, neotřelou kameru, drsný severský život a chytlavé písně, nejistotu spletenou do sítě z řas, lásku a křehkost, vtip a bláznivé scénky a stejně jako u filmu "S milenkou mé matky" úchvatná islandská zákoutí... Film není ani trochu klišé, ač jsem se toho při scéně s loďkou č.2 trochu bála. Už někdy v půlce jsem si byla jista, že z toho mám super pocit, ať to dál dopadne jakkoliv. Opravdu mne bavily outdoroové scény s pianem, škoda, že nejsou samostatně nyní nikde dostupné. ()
Film o podivných praštěných seveřanech, které je třeba chápat. Půl roku spát za světla a pak půl roku chodit venku za tmy, to na člověku prostě musí zanechat následky. Tak na 70%. ()
No, tři hvězdičky blížící se ke dvěma. Mám moc rád severskou kinematografii, zejména černé komedie, ale tohle bohužel nic podobného není. Bůhví, co to je. Na začátku se to tváří jako psychologické drama, pak je z toho najednou Slunce, seno (nepodařená verze) v islandských kulisách. Hlavní hrdina je nesnesitelný bolestínský sobec, který se neustále nadšeně nimrá ve svých pocitech, aniž by ho zajímaly pocity jeho dvou žen. Obřad, to už je vrchol. Situaci zachraňují hrdinovi komičtí kamarádi, ale nestačí to. ()
nevim, jestli todle patri do koloritu severske kinematografie, ale ja sem to asi nepochopila. tri baraky, kostel, vsichni vozrali a nejhorsi je, ze sem si neustale pletla muzskou cast snimku. vsichni, az na toho burta, vypadali uplne stejne. a este me tam trosku zlobila role zrzave psychoticky a jejiho pritele. ty me prisli uplne mimo misu, takovy vedlejsi role ve vedlejsich rolich. ale jinak dobry, zkousnout se to da ()
Další variace na téma člověk, který není schopen najít sám sebe, nemůže dát štěstí nikomu druhému. Příběh je zoufale předvídatelný, ale prostředí Islandu a celkem zdařilá kombinace komediální a tragické roviny z něj dělají celkem slušný film. A navíc dobré herecké výkony, vyjma hlavní postavy. ()
Několik světlých momentů, spíše svérázného humoru, uprostřed filmu naprostá ztráta tempa i dějové linky, nebo spíše její vyčerpání a ke konci překvapivé oživení, předfinálový zvrat a Island end. Asi bych stejně nejraději šel okouknout ty chlupaté Němky do teplých pramenů. ()
Pro mě nejlepší islandský film, co jsem viděla. Miluji Čechova a miluji islandskou přírodu. Úžasné spojení. Islandská povaha, styl života a smysl pro humor jsou mi velice dobré a se všemi postavami (až na Jónovu novou ženu) jsem se dokázala skvěle vcítit. Fascinující atmosféra, okouzlující momenty (večeře před domem) a dialogy nešustící papírem. Vtipné momenty plynule přecházející v drama a neštěstí. Prostě tak jako život. Chvíli se smějete a chvíli pláčete. A tohle se filmu podařilo opravdu skvěle vystihnout. Za mě bez rozmýšlení pět hvězd. ()
Komedie, ale jen lehce. Hlavní postava je pěkně ztracená a k smíchu je to jen občas. ()
Jóna jsem od začátku filmu nemusel, ale v průběhu jsem pochopil, že bych se nezachoval jinak. Tedy hodně cynicky až podle, ale vlastně z mého pohledu dosti logicky. Velmi inteligentní a neuvěřitelně humorné pasáže mi nedávají možnost volit jinak než za čtyři hvězdy. ()