Baaria

70% Za prvé musím říct, že jsem se těch 150 minut ani chvilku nenudil, to je velké plus. Za druhé musím říct, že jsem to viděl včera a pulka filmu už mi z hlavy vyšuměla a druhá vyšumí do týdne (jediné, co si zapamatuju, bude nová informace, že komunisté měli masivní podporu i v Itálii). Baaria nemá skoro nic zapamatovatelného, jsou to takové nemastné neslané epizodky z Italie 2. poloviny 20. století, ale moc se to ho v nich nestane, místy je to zmatené, divák se špatně orientuje v postavách, je jich moc a herci jsou si hrozně podobní a ještě nejsou ty epizodky příliš dobře poslepované. Zatmívačky a roztmívačky ve filmu z roku 2009!? To uz se prece davno v kinematografii k dejovym prechodum nepoužívá. To oddělení scén se nějak vůbec střihačovi nepovedlo, co se ale povedlo je práce kameramana, herců, obzvlášť těch děských a samozřejmě mistr Ennio...jen skoda ze pod zaverecne titulky dal Tornatore kromě jeho hudby i nějaké mluvené projevy, které ani autor kinotitulků nepřeložil, takže nevím jaký je jeho smysl, ale to je hřích rušit mistrovy tóny... Chvílemi mi obyvatelé Sicílie hrozně moc připomínali Rómy, neustálé hádky a řev, divoká povaha plná šarvátek, skoro jako by to byl dokument ze sídliště Janov... (12.05.2010)

Tornatoreho filmy mám moc rád, ale tady pan režisér poněkud přestřelil. Na první pohled je sice poznat typický T. rukopis, film se tváří rozmáchle a září technickou bravurou, ale výsledek je nemastný neslaný... Hezky se kouká na obrazy, ale příběh je rozvláčný, myšlenka nejasná, divné řazení scén... Baaria je pro mě ale zvláštní film hlavně proto, že nedokážu říct, že je "vyloženě špatný", nebo "přiměřeně dobrý", nedokážu ho nijak zařadit a vlastně je mi ten film úplně jedno - pokochal jsem se hezkými obrazy, pobavily mě (občas) vtipné momenty, ale tím to pro mě skončilo. Teplé barvy na mě paradoxně sálaly chlad. Mám-li sáhnout po filmu, který těží ze vzpomínek, bezkonkurenčně vítězí Amarcord. Mám-li sáhnout po sáze, která reflektuje politickou i rodinnou historii Itálie, sáhnu po XX. století. Pokud bych srovnal přímo Tornatoreho snímky, tak zatímco Bio ráj nádherným způsobem bezpečně eliminoval jakoukoli sentimentalitu, v tomto filmu se jí už nevyhnul. Slabé 3*. (19.09.2011)

Tak se mi zdá, že Tornatore měl v hlavě obraz, ale potřeboval k nim najít brýle, které by jej omluvily před kritikou z přílišného sentimentu a zrůžovění skutečnosti. Nasadil si tedy tedy masku dvou malých chlapců, jednoho spícího a druhého rovnou letícího. Nyní bez problémů sneseme, že půlka dění vypadá sen, kouzlo, či klukovská hra. Můžeme věřit klidně tomu, že jde o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného. Pojetí snímku utvrzuje podezření, že je tomu opravdu tak. +++++ Když se snažíme vyprávět souvislý příběh na základě našich vzpomínek, musíme často svou paměť vědomě usměrňovat, jinak se rozbíhá nechronologicky pod tlakem různých asociací a pokud má být tím příběhem život náš a našich rodičů, je to již obzvláště obtížné, protože životy se neskládají do dramatických oblouků, neberou na sebe strukturu dramatu. Na zásadní část událostí má člověk pramalý vliv, vnější svět je obrovský a tak chybí jednoznačné kauzální propojení. +++++ Baaria právě tímto usměrňovaným polokauzálním způsobem řadí postupně své historky. Pokud se příčiny pohybují napříč hrdinovým životem, máme o nich povědomí, jsou-li vzdálené, přicházejí jejich důsledky náhle a nečekaně. Usměrňované vzpomínky sledují tok času, jindy je vede spíše motivická, ba přímo vizuální asociace, vyjádřená kupříkladu takto: zuby - střih - zuby či někdo mi hýbe s hlavou - střih - někdo jiný mi hýbe s hlavou nebo hadi - střih - hadičky. +++++ Šitíčko umné, švy perfektní, ale výsledek je nuzný kabát z pestrobarevných odstřižků, který je každému strášně dlouhý. Ano, ano, jde přeci o kouzlem seslaný sen o vzpomínkách někoho jiného či tak něco. Nasaď si taky, Subjektive, ty brýle, uvidíš ostře! Jenže mně se vůbec nechce. +++++ Pohlednice nenakupuji, proti krásnému krásnému nic nemám, krásné ošklivé je mi obvykle cizí. Mafie, fašismus ani komunismus nechci vidět jako součást lokálních koloritů, jež mají dodávat kraji na osobitosti. Baaria dokráčela přibližně na půl cesty k tomuhle mně nesympatickému cíli. Bagheria již nežije skutečným životem, ale stává se skanzenem mýtů a představ, pouťovou atrakcí, Disneylandem sicilskosti a krámkem se zaručeně místními suvenýry. Když zasmrádne paměť, čpí to sentimentem. Silné **. (23.08.2011)

Dlouhou dobu jsem se nemohl vyrovnat s určitou mírou fragmentárnosti a povrchnosti, dokud jsem si neuvědomil, že Tornatore filmem vzpomíná. A copak se dá vzpomínat jinak než nahodile a přetržitě, natož bez příkras? Vzpomínání nikdy není zcela objektivní, protože postrádá bezprostřednost. Formuje jej uplynulý čas, charakter, potřeby. Může si dovolit být zahaleno v černobílém dešti smutku nebo v idealizovaném světle sicilského slunce. Koneckonců i ono podléhá vnějším vlivům a uzpůsobuje se momentálním pocitům i lidské zkušenosti s uměním. Ponejvíce pak s filmem a jeho výrazivem. Nabízí se proto otázka: Je filmová gramatika odrazem vrozených mentálních vzorců nebo byly tyto vzorce filmovou gramatikou nenávratně ovlivněny? A co sny a představy? Byly před filmem, fotografií, malbou jiné? (28.01.2011)

Žhavá Sicílie prostoupená vlnou vášnivých emocí, ale i zcela nezkreslený pohled na nesmazatelnou chudobu zdejších obyvatel ve vzpomínkách rodáka Giuseppa Tornatoreho. Je možné se vymanit a jít za svým snem… Životní osudy Peppina Torrenuova a jeho blízkých ze sicilské vesnice Bagheria se prolínají s historickými údobími na cestě plné zvratů, radostí i tragédií, navíc provázené nadpozemsky krásnou hudbou Ennia Moricconeho, která dokáže zasáhnout silou probuzené sopky. Baarìa znamená – poznej pravou tvář Sicílie. (07.02.2011)