Paříž, když to hoří

Tato satirická taškařice je koukatelná pouze pro fanoušky rozkošné Audrey, která je v Givenchyho róbách opět magnetem každé scény a sarkastického Holdena, který i přes svoje alkoholové obcese během natáčení vypadá na plátně stále sexy. Vzájemná chemie obou hvězd je naprosto úžasná. Škoda, že jim to pár let předtím v reálu neklaplo. Paříž v letním parnu je naivní a praštěný zmatek, ale s tím pohledným párečkem a s vychytáváním citací z jiných filmů se jím dá vcelku pohodově proplout až do klasického finále. (03.04.2011)

Od začátku bylo jasné, že to bude velká oddechovka, a to i na formát Audrey Hepburn. Když se totiž psaním scénáře přenášíte z reality do fikce, může se stát mnohé, a opravdu se mnohé stalo. Tak to dopadá, když text vymýšlí v časové tísni a s jistou hladinou alkoholu v krvi domýšlivý scénárista ("tajemný cizinec je.. samozřejmě Američan") a zapisuje ho na stroji mladá romantická duše, které vděčíme za množství bláznivým vsuvek ("nešťastná dívka pochopila, proč se jí onen muž neustále zakusuje do krku.." ;-). Nicméně William Holden se mi jako herecký partner pro Audrey zamlouval, jako dva lidé zaujatí sami sebou vypadali přesvědčivě a přestože je zápletka jednoduchá jako článkované tělo žížaly, tak film neurazí, všímavý divák si tam může najít drobné radosti (vynikající Tony Curtis, chvilka Marlene Dietrich, mihnutí Mela Ferrera v masce opičáka) a ve zbytku vás zabaví hlavní dva protagonisté, kteří zachraňují neokázalou dějovou linku. (19.01.2014)

40 % - Nebýt Audrey, tak jsem to snad nedokoukal (to ne, já filmy z principu nevypínám:-) Po všech stránkách (s výjimkou Audrey:-) (Pod)průměrný film, romantika bez romantické chemie, osud hlavních postav mě vůbec nezajímal, stejně jako vyprávěný příběh, konec bez gradace. Pro obdivovatele Audrey asi povinnost, ale pro ostatní nezáživná záležitost. (18.03.2009)

"Napadlo Vás někdy, že Frankenstein a My Fair Lady jsou stejný příběh?" Mě to tedy nenapadlo, ale nyní tam tu podobu zcela zřetelně vidím. Bohémský scénárista Richard měl zkrátka pravdu a v tandemu se zasněnou zapisovatelkou slečnou Simpsonovou vytvořil dokonalý pár pro únik z reality do světa fantazie. Sice mi připadalo, že bohém má již poněkud opotřebovaný zevnějšek a nejeden jejich ulítlý nápad trpí nádechem samoúčelnosti, ale kukadla slečny Simpsonové mne donutila zaokrouhlit hodnocení směrem nahoru. (26.01.2016)

Rychlokurs psaní scénářů a svádění v podání Holdena a Hepburnové je bizarní komedie o filmu ve filmu, která si střílí z různých filmových klišé, dělá narážky na předchozí hereckou kariéru hlavního páru a občas se úplně utrhne ze řetězu a překvapí diváka vodopádem absurdit a nesmyslů, které jsou roztomile hravé a odlehčené. Například málokdo by čekal na projížďce v Bouloňském lesíku dvojici číhajících rudokožců nebo křehkou Hepburnovou jako střelecké eso v dvouplošníku._______ Film se nebere moc vážně a svědčí mu to. Dočetla jsem se v jednom článku, že když se spolu po letech v tomhle filmu opět sešli Holden a Hepburnová, kteří za sebou měli v osobním životě docela pohnutou aférku, už prý z nich ta vášeň dávno vyprchala a nedokázali ji ani zahrát na plátně. Nevím, kdo ten článek napsal, ale musel se novinařině vyučit v ústavu slepců. Od téměř prvního okamžiku, kdy do hotelového pokoje vchází Hepburnová jako písařka, aby nonšalantnímu Holdenovi přepsala zatím neexistující scénář, je jasné, kudy se bude příběh ubírat. Jestli dokáže svádět líp on svou sebejistotou a mírnou přezíravostí, nebo ona svoji něžností a očima, ze kterých jí občas vykouknou pořádní rarášci, to už nechám na vašem zhodnocení. /7. 7. 15./ (07.07.2015)