Reklama

Reklama

Epizody(4)

Obsahy(1)

Televizní minisérie o sportovních i milostných problémech mladých tenistů. (Česká televize)

Recenze uživatele topi80 k tomuto seriálu (4)

Počkej si na bílé štěstí (1987) 

Každý sport si zaslouží svůj seriál, takže došlo i na tenis. Co si pamatuji, tak šlo o seriál populární, i na základce jsme probírali, jestli Pavel (nebo jak se jmenoval) toho frajírka konečně porazí. Ale nejen tenisem živ je člověk, co cesty se staví i další překážky, jako například zranění či holky. Asi už uplynula pořádná řádka let od poslední reprízy. A protože ani madam nostalgie ke mně nijak nepromlouvá, s objektivním hodnocením bude třeba vyčkat další reprízu, pokud se jí někdy dočkáme. EDIT: Tak nám tento seriál pro po dlouhých desetiletích oživila seniorská stanice ČT3. Žádný zázrak, scénář děravý, herecké výkony toporné, ale jako oddechovka v pohodě, i když mladší ročníky budou nad mým vysokým hodnocením kroutit hlavou. ()

Robert (1987) (E01) 

Až coronovirové pandemii můžeme poděkovat za to, že byl seriál konečně vytažen z trezoru. Věděl jsem, že nepůjde o nějakou hlubokou sondu, a takto jsem k seriálu i přistupoval. Lukáš Hlavica byl jako frajírek výborný, o něco méně pochopení jsem měl pro primáře tlačícího svou dceru, přestože ta není nejlepší ani ve svém (dle zázemí a nasazení trenérů nepříliš významném) klubu. Dialogy nabídly pár perel i trochu toho moudra, na závěr pak přišla Pavlova ultimátní výzva jak z Terminátora. S pomocí nostalgie a příjemné dávky retra musím vyjádřit celkem spokojenost. ()

Klára (1987) (E02) 

Upřímně řečeno, jediný, komu ten tenisový talent ze všech aktérů věřím, je Lukáš Hlavica. Na druhou stranu, netrpím zase nějakými super vysokými nároky na nenáročný seriál pro mládež :-) ()

Pavel (1987) (E04) 

Tak nechala jí ten zápas nebo nenechala? Nějak jsem se v tom ztratil. Všechny zápletky se nám tak nějak rozklíčují, až na jednu, která bývá u většiny seriálů stěžejní, zatímco tady nějak vyšumí. Jen jsem si uvědomil, že jestli se Pavel až po maturitě dokodrcal k vítězství na nějakém juniorském turnaji, který sledují jen trenéři a asi 20 diváků, že už ten Wimbledon asi nevyhraje. Boris Becker nebo Michael Chang hráli v té době závěrečná kola grand slamů už v sedmnácti. Zdá se, že ten druhý týpek Robert to na rozdíl od něj pochopil. ()

Reklama

Reklama