Přežít svůj život

S reálnou psychoanalýzou v praxi nemá film nic společného. Prvky psychoanalýzy jsou dost zjednodušené a celý proces je uzpůsoben komediálnímu ladění filmu. Což mi, jakožto člověku co se o psychoanalýzu velmi zajímá, docela vadilo. Ale to je spíše jen subjektivní názor. Jinak filmu zkrátka něco chybí. Není tak myšlenkově obsáhlý a podnětný jako třeba Šílení. Vizuální stránka však všechno spolehlívě vynahrazuje. Zajímavé prolínání snů s realitou a nechybí ani Švankmajerův "trademark" proplétání hovězích jazyků :-) (29.10.2010)

Jan Švankmajer je umělec, filmový umělec, o tom není pochyb. Jeho díla všichni dobře známe a je jasné, že k obědu nebo večeři si jeho film pustí málokdo. Žádné náhražky, v abstraktním realismu je to největší kouzlo. Jak to asi dopadne, když se nekompromisní umělec pustí do snímku, kde hlavní roli bude hrát představivost a snová realita? Přesně takhle. Tvrdý, drsný, zvrácený i trošku uchylný humor. Nicméně poctivá avantgardní filmařina, zahrnující, jako vždy, precizní triky, staví film do nenapodobitelné, originální polohy. Jan Švankmajer a jeho maximálně osobitého pojetí filmu funguje již skoro 50 let. (29.06.2012)

Presne po podobných typoch filmu túžim a som rád, keď sa raz za čas niečo o snoch objaví. Divácky problém tu však bude v tom, že každý si povie, že by ten svoj sen natočil inak, že ten môj pohľad a imaginácia je odlišná. Mne Švankmajerov štýl sedí, avšak s prihliadnutím k tomu, že je "skoro" náš režisér. Takže ja s podobou snov v tomto filme problém nemám. Skôr ma zamrzel záver, kde akoby všetko do seba hladko zapadlo a to zapadnutie nevzbudilo vo mne ten správny údiv, ktorý by som chcel pociťovať po dôkladnom rozobraní nejakej série zaujímavých snov (symboly ako jablko had, Eva...). Pokiaľ si však myslíte, že (psycho)analýza dokázala hovno, tak vás Prežiť svoj život v tom len utvrdí. Najvtipnejšie a zároveň najgeniálnejšie momenty: "komunikácia" Freuda a Junga na stene....70%. Kvôli týmto momentom chápem hodnotenia za plný počet. (11.09.2014)

LFŠ 2011: Určite to najlepšie, čo som na tejto flmovke videl. Skeče, gagy, zvraty na každom kroku, skvelá zábava, no keď som chcel samotný príbeh niekomu prerozprávať, tak film vyznel úplne depresívne. V tom si myslím, že je to pravé umenie tohto filmu. A jednoznačne najlepšie scény sú z psychoanalytickej kliniky. (31.07.2011)

Švankmajerův humor je prostě jedinečnej a těží především z nezvyklejch vizuálních prostředků a znaků, který dává do souvislostí neortodoxním způsobem. Přesto je na filmu něco hrozně normálního. A tím je oidipovský příběh. To, že je rozpůlen do dvou realit( sen tak jistým způsobem ospravedlňuje přítomnost několika bizardností-když se pak i ty dostanou do skutečné reality, syntéza obou světů je dokonána), je pouze klasickým "Švankmajerovstvím". Využití psychoanalýzy je poslední tečkou. Přesto, že se ve filmu využívá k vysvětlení Evženových snů, tak stejně pořád cítíme, jak moc je přitažená za vlasy a že se individuální prožitky na nějakou strukturu sice našroubovat daj, ale nikdy nebudou sedět přesně. MFF (07.07.2011)