Sister
Režie:
Vít PancířScénář:
Vít PancířKamera:
Martin ČihákHrají:
Verica Nedeska, Jakub Zich, Perla Kotmelová, Ivana Stejskalová, Přemysl Bureš, Jáchym Topol, Filip TopolVOD (1)
Obsahy(1)
Film na motivy románu Jáchyma Topola s hudbou Psích vojáků. Hlavní hrdina Potok pracuje v malém divadle jako výtvarník. Je mu kolem třicítky a jeho život se neubírá v podstatě žádným směrem. Svoje okolí i sám sebe pozoruje s opovržením. Jeho bezcílný život se změní teprve v momentě, kdy potká Černou. Zamilovaná dvojice uniká z města. Nevyhnutelně však znovu naráží na lidskou vypočítavost, mělkost a nevkus. Potok se propadá do dřívější skepse, která vede až k totálnímu rozpadu jejich vztahu. Černá ho opouští a zoufalý Potok pomalu dochází ke smířlivějšímu postoji ke světu, kde už ale není místo pro velkou lásku a temnou romantiku. Oproti stejnojmenné literární předloze Jáchyma Topola, která se odehrává během tří let po roce 1989, film časové určení opomíjí. Soustředí se na vnitřní konflikty hrdiny, které jsou nadčasové.
Vít Pancíř, experimentální filmař, animátor a tvůrce videoklipů kapely Psí vojáci, začal před pěti lety pracovat na scénáři k filmu Sestra podle románové předlohy Jáchyma Topola. Samotné natáčení trvalo rok a vznikalo podle přesného scénáře, který prozrazuje jasný tvůrčí záměr režiséra. Bratři Topolové měli k Pancířově práci důvěru díky předchozí spolupráci. Vít Pancíř se nechtěl pokoušet o přesnou rekonstrukci. Důležitější bylo zachovat ducha a celé vyznění románové Sestry, což předpokládalo vhled do Topolova myšlení a přitom vlastní autorský přístup filmaře. Nejen generační spřízněnost, ale jak říká Jáchym Topol i určité „zvichřené vnímání“ Víta Pancíře stojí za vznikem svébytného filmového díla, které přijímá jak autor předlohy, tak autor hudební složky Filip Topol. Vít Pancíř vybral z knihy jen básně a čtyři sny, které si navzájem vyprávějí Potokovi přátele (Potokův sen o Osvětimi, Sen o Bohlerovi a bezprizorních dětech, Žralokův sen o Cikánech a Potokův Vlčí sen). Exaltovanost textu vyvážil civilními obrazy, takže divák není zahlcen přemírou symbolů a odkazů. Zdůrazněním milostné zápletky a upozaděním dobového kontextu je filmová Sestra sdělná i pro ty diváky, kteří nepatří k „topolovské“ generaci. Ve stejném duchu byl i počet postav omezen v podstatě na ústřední dvojici, kterou ztvárnil Pancířův spolužák z VŠUP Jakub Zich a herečka Verica Nedeska, která na sebe výrazně upozornila ve filmu Ivo Trajkova Velká voda nebo Náhradní díly Damjana Kozoleho. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (88)
Jáchym Topol je můj nejoblíbenější český spisovatel. Psí vojáci má nejoblíbenější kapela vůbec. A vzhledem k tomu, že Sestra je v podstatě celovečerní klip Psích vojáků, nemůžu dát jiné hodnocení. Zhudebněná deprese, zmar, konečnost, hnusný špinavý pajzly, smradlavý metro, ochcaný rozbitý posprejovaný baráky, kýčovitý výlohy, nemožnost útěku, střepy, žiletky a láska, co neexistuje. A do toho hlas šeptá verše "V noci nespavosti / někdy ve tmě plavou obličeje / tu a tam se vyloupne tvář / někoho kohos znal / Všichni pak mizí s ranními tramvajemi / Tohle znají všichni blázni." A je to podbarvené dokonalou hudbou. Jeden z nejzajímavějších českých filmů poslední doby. Oceňuju to, že je úplně jiný než kniha a album, a přitom je vlastně úplně o tom samém. Z kina během projekce odcházelo dost lidí, ale to mi nevadí. Sestra není film pro každého, ale koho chytne, toho pořádně. "Viděl jsem slova: Svobodu nebo smrt / vymyslel jsem je. Jsou to sestry." ()
Film tak divný, až je krásný. Buď vás osloví skvělou hudbou a celkovou koncepcí, nebo budete zcela zmateni. ()
Vysvětlí mi někdo, proč se takové filmy vlastně točí? Jejich smysl mi pořád uniká. ()
Na sestru som išiel, lebo nemám rád tú knižku a bol som skalopevne presvedčený, že niečo tak mnohovrstevné a odtrhnuté od "reality" nikto nikdy nesfilmuje. Lenže ono to je výborne sfilmované. Úryvky z literárnej predlohy sú doplnené vhodnými zábermi a to až natoľko, že text, ktorý mi pri čítaní knihy pripadal pózerský, je v kombinácii so zábermi filmu geniálny. Veď kto by hľadal vizuálnu metaforu k textu "Láska a smrt jsou sestry a spí u mně v bytě."?? A Pancíř to dokázal. Prvých 30 minút záberov z ulíc mesta (Prahy) bolo skvelých - dynamika, estetika škaredého, odcudzenie sa spoločnosti, kritika súčasného sveta, ktorá na mňa chvíľami doľahla veľmi intenzívne vďaka zvoleným záberom.Čaro jednoduchého strihu a výberu lokácii upadlo v druhej polovici filmu, keď sa autor uchýlil už aj k "trikovým montážam", ale vcelku prekvapivo dobrý a originálny kúsok ()
Zpracování jedinečné jako neloupaný pomeranč v rozkroku hradní stráže, ale zároveň podobně smysluplné. Změna režimu, porevoluční změny - zlo, chlast, děvky, cigarety, žena, vlak. Spousta momentů, ale silná je jen hudba a básně Topola v podání Topola. A občas se to i povedlo vystihnout obrazem, ale většinou ne. Psí vojáky mám rád a tak stačilo poslouchat a byl jsem šťastný, beze zvuku bych zešílel a kombinace je stravitelná. ()
Tazka tematika na film. miestami je tuna dost nudy, dialogy su prazdne a vyznievaju do prazdna, rezia Pancira je amaterska. Ale tie halucinogenne casti filmu mali nieco do seba. Takze za mna len podpriemer : 30 % ()
Ne nadarmo je ústředním motivem zrcadlo, jelikož každý záběr je jako střípek o němž ale bohužel nevíme, kam patří. Každý muž, když poprvé ve svém životě uvidí k sobě padat hvězdu, zavře oči, aby si něco přál. Když je však otevře, uvítá ho jen nekonečná temnota. Bez této zkušenosti by však nikdy nepoznal jaký je skutečný život. Díky Vítovi Pancířovi za tento pokus. Už jen za tu snahu má u mě neskonalý respekt. ()
Film mě zaujal, velmi pocitová záležitost...jsme vlci co přišli o svou smečku.... ()
Obrazy ze života trosky? Nevím, nepochopil jsem. Musíte to vidět, aby jste mohli říct: nic mi to neřeklo, nic mi to nedalo. Celé je to spíš mentální, než experimentální, přesto ale nechci, aby ten experiment dělali na mě. Už jsem viděl mnohem nudnější filmy, které mě bavily víc. Myslím, že Pancířovi muselo být jasné, že se to strašně moc lidem nebude líbit. No, tak tady jsem. Hudebně dobré kvůli Psím vojákům, ale jako film to je prostě sračka. Teda alespoň pro mě. ()
Psí vojáky mám rád. Hudební podkreslení bylo skvěle ušité a moc příjemné. Film si akorát musíte rozdělit na mluvené slovo (recituje Filip Topol) a obrazovou koláž, která místy více než odbočuje. Do surrealismu daleko ()
Je pro mně nemožné objektivně zhodnotit tento snímek. Určitě by na něj neměl chodit někdo, koho míjí poetika Jáchyma Topola a Psích vojáků, ani ten, kdo očekává adaptaci románu Sestra. Chápu proto diváky, kteří to po čtvrthodině zabalili. Tento snímek (zdráhám se napsat film) totiž na Topolovy neználky celkem kašle, což lze možná odsoudit, z mého úhlu pohledu je to spíš obdiv k neústupnosti a neochotě podřizovat se masovějšímu vkusu. Zkrátka, bratry Topoly mám rád, Sestru považuju za jednu z nejlepších knížek, co jsem přečetl a tento celovečerní klip její náladu dokonale vystihuje, tímto chválím i Víta Pancíře za jeho perfektní vizuální zpracování. ()
odvážně tomu střelim celých pět a předpokládám, že se na mě od přátel opět sesype vlna označení jako "rádoby intelektuálka apod.:)každopádně ač nejsem schopna kvalitně odvyprávět Sestřin děj, působivost na diváka tady funguje jako už dlouho v ničem, hudba Psích vojáků je jedinečná a pokud mi film rozhází všechny myšlenky v hlavě a na to mi podsune nový, aniž bych se o to nějak snažila, je to v hodnocení poměrně jasná volba...však je to až tak experimentální, že mě v tuhle chvíli nenapadá jedinej člověk, kterýmu bych to doporučila ()
Film, který určitě potřebuji vidět ještě několikrát. A rád ho také znovu uvidím... ()
Film jsem viděl v rámci doprovodné akce jihlavského dokumentárního festivalu "Živé kino". I když to bylo zadarmo, sedělo nás v hospodě, kde se to promítalo, asi sedm, zbytek (většina) šel na pivo. Trochu mě také zarazila úvodní hláška Marka Hovorky (ředitel festivalu), že skoro všichni Topola četli, ale málokdo ho dočetl do konce. Nepovažuju se za člověka bez rozhledu, Topola jsem nečetl a tenhle výrok mi přišel dost intoušskej stejně jako veřejná projekce pro sedm lidí. Ale k filmu. Napadají mě Sedmikrásky (trochu hyperbola). Ne kvůli nějaké podobnosti, ale kvůli tomu, když si vzpomenu, co o nich říkal můj učitel na film: "Něco takového nemá nikde obdoby." A vždycky když je něco jiné a svébytné, prostě originálnější než ostatní, tak je to něco, co má význam i kvalitu a stojí za pozornost. To je Sestra. Celý film na mě nějak zvláštně depresivně působil, i když jsem nestíhal vnímat to, co jsem potřeboval, protože toho tam je přehršel. A taky pokud někdo předkládá divákům něco jinak, je to nepředvídatelné a zpočátku je těžké se zorientovat. Není to film na jedno zhlédnutí. Je to film, velký film, ale také film, na který přijde při promítání sedm lidí... ()
Vlastně to není adaptace, ale spíš jakási meditace nad textem Jáchyma Topola. Nějaké chyby by se tady daly taky najít. Tak proč pět hvězd? Protože takové filmy se točí málo, zvláště u nás. Pro tu neopakovatelnou atmosféru. Pro těch pár chvil, kdy se nechá člověk unášet obrazem a textem. ()
22. 08. 2012 (213.); příběh naštěstí trval pouze jednu hodinu ()
Tohle mi vůbec nesedlo. ()
Probuzení, spánek, uctívání a zamyšlení. Co z toho prožijete při sledování? Místnost - okno - blikající světlo - celý svět v zrcadle - ruka - čísla - mozaika. Procházím a vidím nebo jen vnímám. Tramvaj č. 20. Až dojdu tam kam musím snad poznám proč jsem tam šel. Každého koho potkám přijímám a cítím tak usilovně jako zarýýývání ostnatého drátu do nahého těla. Anděl, jak vypadá anděl?Anděl vypadá jak Alain Delon, když usedá do taxíku. Prosím vzbuďte mě co nejdříve, prosíííím. ---------- Jooo tak tento film opravdu musíte vidět. Proč????? Takový film dát do kin je opravdu odvaha a vstřebat ho snad ještě větší.A když uvidíte, že............ ()
Nemám nejmenší tušení co tím chtěl básník říct a ta půlhodina, co jsem vydržel, mi připadala jako věčnost. Nic proti umění, ale tato forma je až příliš nestravitelná. ()
Jak ohodnotit báseň? To snad ani nejde, spíš se rozhodnout mezi oslovila a nepochopeno. Zůstal jsem někde mezi... Pocity, které ve mě film vyvolaly, byly silné jako milovaní Psí vojáci a osobnost Filipa Topola (pohříchu neznám tvorbu jeho bratra Jáchyma, i když jsou vzájemně propojeni). Ano, jsem zaujatý, přimhuřuji obě oči a nechávám se lákat Poetikou. Za odvahu takovou věc natočit se klaním. Na DVD se vyskytuje dokument "film o filmu", který je jakýmsi volným navazováním atmosféry a nepůsobí ani trochu zbytečně (jako většina mluvících hlav a plácání se po zádech u jiných snímků). Právě naopak. ()