Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Do natáčení filmu o zvídavých dětech, které v nepoužívané studně objeví potopenou Masarykovu sochu zasáhly listopadové události a tvůrci se proto pokusili jejich ozvuk začlenit do toku vyprávění. Výsledek je však občas zmatený, neboť původně dětské dobrodružství tím pádem přerostlo do naivního společenského plakátku. (oficiální text distributora)

Recenze (9)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Asi to měl být dětský film, ale nakonec to přerostlo ve společenskou agitku o měnících se starých pořádků v nové, v revoluční atmosféře, v prostředí moravské vesnice. Samozřejmě s výrazným přesahem do poetiky, kde nezaměnitelně exceluje Rudolf Hrušínský, který měl takovéto role už dávno v malíčku. Děti jednoho dne najdou ve studni sochu Masaryka a na vesnici se kvůli tomu začnou dít věci. Ohledně snímku se uvádí, že se během natáčení nechali tvůrci unést revolučními událostmi, čímž patřičné věci do příběhu zakomponovali. A tak vznikl film, některý původně nebyl naplánovaný. Poetický nadhled a pošmourná atmosféra vesnické společnosti socialistického marasmu, je sice nepřehlédnutelná se všemi svými stranickými naivitami, ale i tak to všechno poměrně padá do ztracena. Po zhlédnutí snímku zůstává dobře známá otázka, co tím Masarykem vlastně tvůrci chtěli říci. Reakce obyvatel moravské vesnice na pražské revoluční události by se sice mohli považovat za reálné, ale prostřednictvím takovéhoto dějství to nemá čím zaujmout. Hlášek, jednotně mířící na pokrytectví, mající šanci zlidovět je tu více než dost, ale když se do dějství násilně míchá bez rozmyslu politika dějově ve výsledku postrádající logiku, které bylo všude zrovna více než dost, nelze se divit diváckého nezájmu. Po technické stránce je však snímek natočen poměrně dobře. Herci ze sebe vydávají všechno a jsou ozdobou filmu. Z tohoto období se však nejedná o jediný film, který smutně zapadl. Lidé měli jiné starosti než chodit do kina. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Někdy musíš dát za velkou věci za pravdu i volovi!"                                                                                                            I když nejde o žádný převratný snímek v československé kinamatografii, má snímek několik kladů, které považuji za dobré zmínit. Vztah mezi vnoučkem a dědou v podání Rudolfa Hrušínského (i když není tak výrazný jako v Tiché bolesti natočené ve stejném roce), kritika lidské malosti a zbabělosti ať už v nadbíhání Jolaně či reakce na nalezení sochy Masaryka. Film je pěkně orámovaným procesím s květinami, na začátku při pohřbu, na závěr se pokládají k soše prvního prezidenta. Věřím, že při přemiéře filmu si řada lidí se slzami v očích zanotovala Ach synku synku. Dnes už je to archivní kousek, nicméně poctivě zachycující dobu vzniku. A v Ludkovicích mají pořád most, co nikam nevede jen na návsi jim přibyl jeden kruhový objezd. Dabing Gábor Harsányi - Josef Somer, Ivana Nováčková - Taťána Medveďská.                                                                           "Vždycky, když potkám blbce, mám pocit nekonečna." ()

Reklama

zette 

všechny recenze uživatele

Jestli toto je rodinny film, tak mym otcem byl Cankajsek... Dalsi z rady slatanin natocenych kolem roku 90, ktere toho chteji rict strasne moc, az nepovi vubec nic... Vubec se nedivim, ze toto byl posledni Hledikuv film. ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Netuším, zda sami tvůrci zamýšleli natočit satiru na téma sametové revoluce, ale rozhodně se jim to skvěle povedlo. Když se k hlasu Hany Ulrychové přidávají všichni ti nově objevení disidenti, kteří svou potřebu projevit hlasitě názor o několik desetiletí prošvihli, zní Ach synku, synku oproštěno od veškeré pokory spíše sžíravě, místy prostopášně a hanlivě. ()

Zajímavosti (1)

  • Natáčelo se v obci Ludkovice mezi Provodovem a Řetechovem nedaleko od Luhačovic. (troufalka)

Reklama

Reklama