Oddělené světy

Nesmírně děkuji a jsem vděčná České televizi, že nám ve Filmovém klubu zprostředkovává ty krystalicky čisté, opravdové, a komerčně neobroušené klenoty evropské tvorby. A proto bych i ráda, aby zvláště u severských snímků, prosím ponechávala původní znění s titulky:) Velká škoda, v tomto případě zrovna dánského jazyka, který sotva dokáže filmu dodat ten správný "chladivý" pocit a celkový dojem, když se na něj "naháže" náš dabing. Příběh je nenásilně, civilně, skromně a přitom velmi účinně divákovi předkládán, aniž by tak činil nějakou šokující formou, vytvářel z filmu drsné a mrazivé drama. Nepoukazuje na to velké "zlo" ani nesmyslnost či zaslepenost tohoto vyznání. Což jsem myslela, že tomu tak bude. Hezky a mému dojmu velmi blízko to vyjádřil ve svém komentáři Radek99. Velmi sympatická ústřední dvojice mladého páru vede příjemně celý snímek. A nemůžu si pomoci, ale Johan Philip Asbæk mi připomíná Ewana McGregora. Ještě někomu?:) (10.10.2011)

Solidní drama z prostředí sekty kteří si říkají jehovisté. Skvělé byly zahráné scény kdy rodinu čím dál více ovlivňovala sekta která pro rodiče byla víc než jejich děti. První film kde jsem mohl nadlédnout jak funguje tahle sebranka magorů. Hlavní představitelka byla hodně sympatická stejně jako její herecký výkon. (18.02.2010)

Vyklopkávajúcich Jehovistov už zažil určite každý a kto nie, tak v blízkej dobe určite zažije. Ja ich väčšinou vyprevadím slovami: "Ak budem mať pocit, že vás potrebujem, nájdem si vás sám." Kvality filmu sú nespochybniteľné a radosť prinesie hlavne nestrannému divákovi, ale určite nie Jehovistom samotným. Film rozpráva príbeh o zarytej Jehovistke i jej "šialenej rodine", ktorá po zamilovaní sa do normálneho chlapca z ulice zistí, o čo všetko ju jej viera pripravuje. Hodnoverné dialógy, zaujímavá téma a hlavne iskrenie medzi rodinou a "osvietenou" dcérou, je tým najzaujimavejším. Niečo málo o Jehovistoch vie každý z nás. Čo môžu, čo nemôžu, ale zistiť niečo viac, ma prinútil až tento film, čo môžte pokojne brať ako pochvalu dánskym filmárom. 80%. (04.12.2011)

Nie som si istý, či som potreboval vidieť film o problémoch ľudí, s ktorými nechcem a nebudem mať nič spoločné. A nemyslím tým iba Jehovistov, pretože tí sú iba špičkou ľadovca, voči ktorým sa ostatní veriaci vymedzujú (asi preto, aby si pripadali lepší). Je pravdepodobné, že každé náboženstvo veriacim viac berie, než im dáva. Inak by asi nemohlo fungovať. Takže pozitívami filmu bolo, že sa v ňom nevraždilo, nesúložilo bez zatmievačky, nefuckovalo do bezvedomia a telefonáty nekončili uistením, že toho na druhej strane drôtu milujeme. (11.11.2009)

Téma vášně a trpělivosti v setkání víry s nevírou již stálo u zrodu zpracování vícera děl. Je právě TO, o čem jsem přesvědčen to jediné a pravé? Nebo mi z úzce vymezeného úhlu pohledu na svět něco podstatného uniká. Mladá dívka, jejíž víru testuje setkání s první láskou nakonec odsouvá zčásti zkostnatělá dogmata (přejatá výchovou) a vydává se svou vlastní cestou. Něčí pravda nemusí být nutně poplatná jinému, striktně a trojjedině. Film přichází s mnohaúrovňovou možností k zamyšlení… otázka hodnot, lásky k Bohu versus lásky k dítěti, témata identity, identifikace, introjektů, osobní svobody, bezmocnosti… vlastně volby, nejsou vynechána. (11.10.2011)