Oddělené světy

Jeden z mnoha skutečných příběhů lidí, kteří přišli o své rodiny kvůli absurdní víře a fixaci na sektu. Film velmi věrně ukazuje vnitřní boje člověka, který sektu opouští a těžko se s tím vyrovnává, a kontrasty sterilního náboženského prostředí a okolního světa. Tenhle film by se měl povinně promítat ve školách, možná by pomohl mnoha mladým dezorientovaným lidem nenechat se zblbnout. (14.01.2012)

Díky osobní zkušenosti jsem byla hodně zvědavá, jak se dánští filmaři s problematikou odchodu ze sekty vypořádají. Vcelku obstojně a věrně vystihli do jaké samoty se člověk vrhá, když zvažuje, zda opustí svědky Jehovovy. S denním odstupem bych však filmařům asi vytkla přílišnou zkratkovitost. Ta vnitřní proměna mi přišla příliš rychlá a snadná a neodpovídá tak úplně osobním prožitkům lidí, které znám a kteří tuto organizaci opouštěli. Až na pár drobností ale žádnou větší faktickou chybu ve filmu neshledávám. Rozhodně užitečný a prospěšný počin. Anders W. Berthelsen je přesný co by "hodný" a "sympatický" starší. Tedy z psychologického hlediska. Ale ty polodlouhé vlasy a strniště, to by jmenovanému staršímu rozhodně neprošlo... :-) (22.08.2008)

Dlouho jsem na tenhle film čekal, až si na něj udělám čas. Vždyť koho by nezajímal život lidí, kteří jsou součástí sekty Svědků Jehovových. Sám se přiznám, že jsem s nima setkání měl. To jsem si to takhle štrádoval ulicí, šťastnej, že mám jednu ze zkoušek za sebou. Když se v tu ránu předemnou objevila ženská s postiženou holkou. Byl jsem u zvláštní školy, tak jsem si myslel, že chtěj podpořit. Přišli ke mně, chtěli mi povídat a já jim na to, že mi nic řikat nemusí, že je rád podpořím, a jelikož jsem měl dobrou náladu, dal jsem jim celou dvacetikorunu. Ženská ze mě byla nadšená, hrozně mi děkovala a tak mi za to dala nějaký brožury. S dobrým pocitem jsem se rozloučil a odešel. Otevřel brožuru a co neviděl. To, co bůh Jehova rozhodně vidět mohl. Nádherně malované obrázky o tom jak je Jehova jedinečný. Dokonce to byla solidní drasťárna. Obrázky obsahovaly mrtvý kytky, mrtvý zvířata i mrtvý lidi s tím, že bůh Jehova na světě zabíjí jen zlé kytky, zvířata a lidi...Tím pádem mezi námi zůstanou jen hodné kytky, hodná zvířata, hodní lidé a všichni se budeme mít rádi. To všechno tenhle film ukazuje. Je to ale solidní zloba, když si uvědomím, kolik jich na tom poli při ordování bylo a hlavně je průser, když si uvědomim jak velký rodinný vazby mezi sebou maj. Film skončil tak, jak musel. Na jednu stranu dobře na druhou špatně, i když špatně...jak se to vezme. Tenhle film mi hlavně ukázal, co jsem vědět chtěl. Omezování před okolním světem...snaha o vtáhnutí do světa, který nezná konce...Vlastně zná...až příjde sám Armageddon. Jehovosti...už aby Vás ten trapnej vesmírnej koráb odnesl třeba do prdele. Když se něco stane, tak se to stane. Chci vidět, jak Vás vaši vůdci ochrání. Pravda ale, že v Dánsku to asi žije víc jak tdy v Česku...ale to se můžu mýlit. Bůhví. Je to ale hnus, co na to víc říct. (17.02.2010)

Nesmírně děkuji a jsem vděčná České televizi, že nám ve Filmovém klubu zprostředkovává ty krystalicky čisté, opravdové, a komerčně neobroušené klenoty evropské tvorby. A proto bych i ráda, aby zvláště u severských snímků, prosím ponechávala původní znění s titulky:) Velká škoda, v tomto případě zrovna dánského jazyka, který sotva dokáže filmu dodat ten správný "chladivý" pocit a celkový dojem, když se na něj "naháže" náš dabing. Příběh je nenásilně, civilně, skromně a přitom velmi účinně divákovi předkládán, aniž by tak činil nějakou šokující formou, vytvářel z filmu drsné a mrazivé drama. Nepoukazuje na to velké "zlo" ani nesmyslnost či zaslepenost tohoto vyznání. Což jsem myslela, že tomu tak bude. Hezky a mému dojmu velmi blízko to vyjádřil ve svém komentáři Radek99. Velmi sympatická ústřední dvojice mladého páru vede příjemně celý snímek. A nemůžu si pomoci, ale Johan Philip Asbæk mi připomíná Ewana McGregora. Ještě někomu?:) (10.10.2011)

Víra v něco (nemusí to být hned bůh, klidně osud, či jen nějaké to neurčité mystično) je v určitých momentech i prospěšná. Například při nemoci, válkách, neštěstí atd. Člověk má v těch těžkých chvílích potřebu se obrátit pro pomoc někam jinam než k druhému člověku a to já plně chápu. Snímek nám ukazuje, jak víra je nepraktická v osobním a každodenním životě. Zvlášť specifická víra, která tě v plno každodenních činnostech omezuje. Bohužel, já celému tomuto dílu nemohl přijít jak na chuť, tak skoro ani na jméno. Žádné pocity, krom pocitu rozhořčení z neustálých změn názorů hlavní postavy, ve mě celý průběh filmu nevyvolal. Také osoba hlavní aktérky mi přišla nesympatická až skoro arogantní. Spíše nedoporučuji, možná jen jako odstrašující případ pro někoho kdo by chtěl začít koketovat se sektami. (16.03.2018)