Oddělené světy

Znepokojový, emotivní a skoro až dojemný náhled do světa sekty (nic jiného než sekta Jehovisti nejsou), o které v našem prostředí máme jenom kusé inforamce. Mimořádně reálný příběh o tom, jaké překážky musí mladý člověk překonávat, pakliže je součástí nepřejícího a demagogického prostředí. Hlavní hrdinka, která se musí rozhodnout buď pro svou rodinu, dosavadní způsob života a víru nebo pro mladíka, kterého miluje, to skutečně nemá jednoduché a vám nezbývá než jí fandit, aby našla způsob jak být spokojená. (17.05.2011)

Začiatok sa mi páčil viac. Príbeh vyzeral vierohodne, postavy sa chovali 'normálne', jehovistická viera bola ukazovaná ako každá iná viera/sekta so svojimi muchami i prednosťami. Postupom času sa to začalo čiastočne meniť a takmer všetko začalo byť iba čierno-biele. Že bola hl. hrdinka blbá, to sa samozrejme dá prepáčiť, ale že sa nevedela rozhodnúť, na ktorú stranu sa má pridať a neustále toto rozhodnutie menila, neustále klamala, pritom bola vychovávaná v celkom inom duchu (kde Jehova všetko vidí, samozrejme aj klamstvo), vyzeralo všeliako, len nie vieryhodne. Remeselné spracovanie bolo fajn, obsadenie veľmi fajn, ale čo sa týka hereckých výkonov, som u škandinávskej kinematografii zvyknutý na lepšiu kvalitu. (07.05.2016)

80%. Odporné, odporné, odporné... a právě proto tak dobré. Realistický (vlastně i skutečný) a onervyokrádající příběh o sektě, která ničí rodiny, vztahy a životy, aby si podvolila duše přívrženců, ze kterých se pak stávají doslova zombie. A to je cílem Svědků - podmanit si davy, aby manipulace s kolektivním uvažováním společnosti byla ještě jednodušší. Sára to prokoukla včas, teď ještě těch ostatních 20 milionů. Pěkně natočený, decentní, a přece zlehka extremistický snímek, který sice nešokuje a není kontroverzní, ačkoli by k tomu vzhledem k tématu mohl lehce sklouznout, ale ukazuje realitu takovou, jaká je a jakou ji je třeba změnit. Zavoláme Starší, Dánové opět válí. (15.12.2013)

O úskalích slepé víry svázané přísnými pravidly, jejichž porušení může navždycky zpřetrhat rodinné vztahy - ale taky osvobodit. Potíž je v tom, že jsem od dánského snímku čekala víc. Ne že bych se nemohla dočkat černočerné hlubiny Mariánského příkopu, ale taky jsem se nechtěla cachtat na mělčině pro neplavce. Neboť dějová linie je až příliš prvoplánová - svým způsobem se podobá obsahu časopisů s hezky upravenými, pastelově barevnými kýčovitými obrázky, které Svědkové Jehovovy rozdávají. Takže jsem sice chápala motivaci i emoce jednotlivých postav, ale nemohla jsem jim UVĚŘIT - natož přehnaně fandit kterékoli z nich. Tím pochopitelně nikterak nezpochybňuju, že film vznikl na základě skutečných událostí, které musely být pro hlavní hrdinku velice traumatizující ... 2,5* ... P.S.: 1) Nějak si nedokážu ujasnit, jak se víra srovnává se lží. Pravděpodobně jste mnohokrát zalhali ... většina z vás - zvlášť pokud jste se chtěli vyhnout vyhroceným a krajně nepříjemným střetům - někdy to prošlo a jindy zase ne. Ale pokud budete OPRAVDU věřit, že vševědoucí a všudepřítomný Bůh vás neustále šmíruje, troufnete si lhát stejně jako Sára ? Budete snad doufat, že zrovna TAKOVÝ Bůh jako Jehova vás pochopí ? 2) Jistěže jednou přijde něco jako Armagedon - a pakliže budou "zničeni ti, kdo ničí Zemi", patrně to lidstvo jako takové nepřežije. Jenom by mě dost překvapilo, kdyby v tom kromě nás samotných (popřípadě kromě matky přírody pozemské i mimozemské) měl prsty i Bůh. Ale pokud přece jenom existuje - a pokud samolibě bazíruje na svém uctívání a ve své nekonečné dobrotě zamýšlí spasit jenom vyznavače té JEDINÉ a PRAVÉ víry, nejsem si jistá, jestli stojím o Jeho elitářské Království. Kromě toho se nabízí rouhačská otázka: KTERÝ Bůh a KTERÁ víra nám vlastně zajistí nesmrtelnost ? Neboť jsme lidé nedokonalí a chybující - podle čeho se máme správně rozhodnout ? 3) Jestliže můžu soudit z - řekněme - určité osobní zkušenosti, nejsou v našich malých českých poměrech Svědkové Jehovovy až tak pravověrní. Alespoň ne všude - ne všichni. Vím o rodině, která se skládá z věřících i ateistů - a která nezavrhla svého člena, přestože zavrhl Jehovu. V podstatě nikdo nezavrhl nikoho - kromě Boha. Může to pramenit i z toho, že v minulosti u nás byli Svědkové Jehovovy zakázáni. Předpokládám, že v ilegalitě byli rádi za každou ovečku a jejich organizace tudíž mohla být smířlivější - a ze setrvačnosti nebo díky specifické české povaze taková mohla i zůstat ... někde ... do určité míry. Protože VŽDYCKY je to především o lidech - o TĚCH lidech, kteří mají v rukou moc nad životy ostatních. Ale to je jenom taková moje malá, čistě soukromá - a možná zavádějící úvaha při laickém pohledu zvenčí. (03.10.2012)

Síla Oddělených světů spočívá jednak v tématu střetu náboženského pohledu na svět, který se řídí strnulými pravidly formovanými v dávné minulosti a nerespektuje měnící se společnost, s pocity dospívající dívky, která se musí vyrovnat s probouzející se sexualitou a s poznáním, že existuje i svět mimo její náboženskou komunitu, svět pestřejší, svobodnější a lákavější. Jenže ochutnat jeho plody znamená riskovat vyobcování z prostředí, které dosud tvořilo vaše zázemí, a ztratit přízeň nejbližších členů rodiny a přátel. Druhým plusem je obsazení hlavní role. Rosalinde Mynster je dostatečně tvárná a schopná herečka, aby jí člověk uvěřil jak polohu citově tápající pubescentky, tak i oddané dcery, která chce dostát závazkům k rodině. Navíc je i sympatická, takže divák stojí na její straně, aby v tom nevyhnutelném střetu utrpěla co nejmenší šrámy. Film zdůrazňuje známé kontroverzní body v učení Svědků Jehovových. Je ale nutné zdůraznit, že z hlediska svého působení na veřejnost byli vždycky nebezpečnější např. vyznavači taťky Moona se svou taktikou bombardování láskou a především desítky malých skrytě působících sekt, jako byl u nás případ stoupenců Imanuela Parsifala. Taktika náboru nových oveček, jaký Svědci Jehovovi praktikují, moc efektivní není. Na druhou stranu, jestli se něčím opravdu zásadním liší od stoupenců tradičních křesťanských církví, pak je to zápal svých příslušníků a odhodlání žít důsledně v souladu se svým přesvědčením. Celkový dojem: 75 %. Film by si možná zasloužil silnější závěr. (26.01.2013)