Oddělené světy

Určitě každý z nás už minimálně jednou otevřel dveře těm prazvláštním lidem, kteří vám chtěli sdělit dobrou zprávu. Narodíte-li se do podobné rodiny, tak je pro vás dosti obtížné se z podobné mašinérie vymanit. Je to podobné, jako kdyby jste se narodili s černou barvou pleti a v dospělosti se rozhodli, že černí nebudete. Pokud tedy nejste Michael Jackson, tak je to prakticky nemožné. S některými, pro běžného smrtelníka těžko pochopitelnými, záležitostmi nás seznamuje běžný smrtelník Michael Shannon Jr. Velkou výtku bych měl zejména k tomu, že se snímek točí kolem těch dobře známých neduhů (odmítnutí krevní transfuze, intimní zdrženlivost, apod.). Myslím si, že snímek mohl zajít trošku hlouběji a poodkrýt prvky života Svědků Jehovových, které nejsou široké veřejnosti až tak dobře známé. Taktéž si snímek zasloužil poněkud intenzivnější závěr a tím pádem i vyznění. Ani hlavní hrdinka mi nebyla příliš sympatická. Pokud někdo našel zalíbení v daném tématu, tak doporučuji zhlédnout spíše snímek Kreuzweg. Naopak mě celkem fascinovalo, že vydání se po stopách Svědků Jehovových je celkem fajn způsob na strávení ucházejícího života v případě absence vyššího či v podstatě jakéhokoli stupně vzdělání. Je to jedna z mála sfér lidského života, kde je vzdělání škodná. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka eLeR. (12.03.2017)

Film ukazuje živod svědků Jehovových i mimo něj. V sektě jsou jasná pravidla a pokyny a když je porušíš, tak tě mohou vyloučit. Cokoliv, co je nadměrná víra v něco, je špatné a film je toho důkazem. Také mi vadila nerozhodnost hlavní hrdinky, což bylo jako telenovela na pokračování. Spíše nedoporučuji. (22.03.2018)

Tohle je další z kvalitních severských filmů, který nabízí divákovi zase něco jiného, něco nového, vhled do světa, kam se člověk jen tak nedostane. Téma život mezi svědky Jehovovými je určitě samo o sobě velmi zajímavé, ale když je navíc natočené podle skutečnosti, tak film získává ještě více na zajímavosti. A ve vnímání tohoto filmu mi dost pomohl i fakt, že jsem asi dva nebo tři týdny zpátky viděl v nočních hodinách na Nově v rámci vysílání archivních pořadů vydání pořadu Tabu z roku 1996, které se celé věnovalo dětství a dospívání mezi svědky Jehovovými. V kontextu svědectví zpovídané ženy v pořadu Tabu získal tenhle film z mého pohledu tak maximálně na zajímavosti, jak jen to může být možné. To, co popisovala ta žena v pořadu Tabu jako by téměř věrně kopíroval tento film z Dánska. Složité dospívání plné zákazů, plné života v nesvobodě, dojde i na zakázanou lásku a pochybování, to vše nabízí film Oddělené světy a opravdu je na co se dívat. Ani na okamžik jsem se nenudil, ani na okamžik jsem nezaváhal, že by snad něco v tomto příběhu mohlo být vymyšleno. Tohle je tak silný příběh, že na něj určitě jen tak nezapomenu. Navíc jsou zde vynikající herecké výkony všech zúčastněných. Nakonec jsem Sáře přál, že se dokázala odtrhnout od Jehovy, ale bylo mi trochu líto, že tím přišla o možnost styku se svou rodinou. Každopádně rád jsem tento film viděl, rád jsem s ním strávil svůj čas a rozhodně na něj jen tak nezapomenu. Váhám, jestli udělit čtyři nebo pět hvězd, je to někde přesně mezi, tomuhle filmu totiž nic nechybělo a je po všech stránkách dokonalý, ale zároveň necítím, že by to bylo na maximální hodnocení. Zatím tedy uděluji čtyři hvězdy a možná to časem změním. (10.05.2010)

Ohromné zklamání. Jako náhled pod pokličku známé náboženské organizace Odlišné světy fungují jen částečně. Neukazují jakým způsobem Svědkové Jehovovi pracují, ale soustředí se zejména na důsledky vnitřních předpisů. Největší důraz je zde kladen na problematiku opuštění svědků, tedy provázanost jednotlivých členů. Bohužel se snímek točí od začátku ve smyčce, neustále se opakuje a vývoj je téměř nulový. Jako vystihnutí pocitů hlavní hrdinky to je zajímavé a nejspíš i pravdivé, ale z diváckého hlediska se nejedná o příliš uspokojivou záležitost. (09.05.2011)

Dánská režie se nám snaží uvědoměle ukázat lidské předsudky vůči jinému vyznání, odlišnému životu atd. Pěkná ukázka toho, jak jsou Jehovisté dementní a vlezlý a my je na druhou stranu nechceme pochopit. Vlastně ani nevím, k jaké straně se film přiklání. Znát postoj režiséra, mohla být tahle hádanka vyřešena. Takhle je to fifty fifty a asi to tak má být, jednoduše jen ukázat úskalí světa svědků Jehovových. To se povedlo, ale zajímá mě to úplně stejně, jako když mi nějaký to jejich jelito zabouchá na dveře. Stejnej nesmysl by se mohl natočit o každý organizaci a sektě. Norsko má ale potřebu světu ukázat situaci Jehovistů. Jako zarputilý ateista, pohrdající veškerou vírou a všemi náboženskými organizacemi jsem se snažil o nezaujatý postoj, ale tady je všechna snaha marná. Nuda k uzoufání, nesmyslný bláboly, nesympatičtí herci (až na Rosalinde Mynster - ta se opravdu snažila). Film je podle skutečného příběhu a mladým lidem v rodinách Jehovistů možná pomůže v jejich situacích a rozhodováních, pro ty ostatní je k ničemu. Pokud ale patříte mezi ty, kteří těmhle pošukům otvírají dveře rádi, a snad dokonce s nimi řešíte jejich apokalyptické vize a listujete v jejich kýčovitých knížečkách, pak se na film 100% podívejte. Pro vás dávám 100% a doufám, že vám film otevře oči. Pro ty, kteří jako já těmito lidmi víceméně pohrdají, bych doporučil pustit si úplně něco jiného. Hodnotím 15%, které patří pouze Rosalinde Mynsterové. (06.03.2012)