Synové hor

Příběh o sportování, o přátelství, o vlastenectví zasazený do Krkonoš před 1. světovou válkou. Zfilmovaná předloha Františka Kožíka vychází ze skutečné události. O Velikonocích 1913 - 24.3.- při mezinárodním závodě zahynuli sedmadvacetiletý Bohumil Hanč (Josef Bek), nejúspěšnější běžec zemí Koruny české na přelomu 19. a 20 století, a jeho kamarád Václav Vrbata (Jiří Vala), který se mu snažil pomoci při nečekané změně počasí. Od roku 1923 se končí lyžařská sezona Hančovým memoriálem, závodem v běhu na lyžích na trati 50 km. Hudba: Jiří Šust. (28.12.2008)

Film ponúka hrubý, ale srdečný hlas Jaroslava Vojtu, krásne zábery lyžovania a sympatických hlavných hrdinov. Nadšenie, ktoré z tohto filmu ide, je veľmi nákazlivé. Ktovie, či taká atmosféra za socializmu naozaj niekde bola, ale široký úsmev, krásna príroda a radosť zo života sú hlavným prínosom filmu s dejom pred prvou svetovou vojnou. Štyridsaťosem minút príhod zo života hlavnej postavy sa nezdá, žeby niektorá udalosť mala zásadný vplyv na ostatné, všetky len prirodzene zapadajú do seba ako každodenný život, až sa človek pýta, či má tento film nejaký cieľ. Niečo vyše posledných dvadsať minút sa film zaoberá už celou svojou pointou, a to poslednými pretekmi českého pretekára Bohumila Hanča. Wikipédia aj respekt.cz hovoria o osudných pretekoch čosi iné, ako film, a to, že Hanč dosiahol prvenstvo medzi 7:55 až 09:00 a odvtedy ho nikto nepredbehol, nie že potreboval predbehnúť nemeckého pretekára Bartela. Nezrovnalosti sú aj v osobnom živote Bohumala Hanča, poznamenaným tragédiou, ktorá bola z filmu vynechaná, ako aj vo vyobrazení idealizovaného bojovníka proti Nemcom, rivality medzi českým a nemeckým pretekárom, ako aj záchrannou akciou. Nebyť týchto úprav skutočného príbehu, mohol to byť áčkový film. https://www.respekt.cz/tydenik/2012/51/osudny-den-v-krkonosich (28.04.2020)

Na tomhle snímku se zub času pořádně podepsal. A to jak z filmového tak i z lidského hlediska. Téměř čtyřicátník Josef Bek se do role sedmadvacetiletého Bohumila Hanče položil vcelku zdařile, není určitě jeho chybou, že měl hrát někoho mnohem mladšího. Film však v první polovině příliš nudí, ke třem hvězdám ho dotlačil až dobře zvládnutý závěrečný závod. Příběh Hanče a Vrbaty by si ale bezpochyby zasloužil kvalitnější a aktuálnější filmové zpracování. (06.07.2013)

Chtěla jsem dát původně krásné čtyři hvězdy, ale nemůžu, prostě to nejde a to z mnoha důvodů.. Předně tento snímek sděluje myšlenky, které jsou mi velmi blízké, o síle přátelství, o sportu, o vlastenectví, k tomu je natočený kousek ode mne a ta blízkost mě v závěru dostala.. Slzy jak hrachy, Bohumil Hanč a Václav Vrbata.. Vše, co by se dalo či mohlo vytknout, už jsem zapomněla.. Poklona tvůrcům za ten závěr ve sněhové bouři.. (06.01.2021)

Střídmá filmová řeč přibližuje skutečné životní osudy dvou skromných severočeských tkalců z Podkrkonoší a s nimi kus děje z tohoto českého regionu na někdejším německo-českém vnitřním jazykovém rozhraní. Vzpomínky dnes již mrtvých někdejších českých hraničářů, že mezi prostými lidmi byly národnostní problémy vždy ztlumeny, že více je spojovala blízkost práce, nouze, společně sdílených skromných životních existencí, než dělil rozdíl jazyka, jsou tu převedeny do dvou typických osudů vyjadřujících za jiné obsah těcho zdánlivě banálních slov a vět. Bohatý společenský i kulturní a posléze také tělocvičný život, jímž tito skromní, hrdí lidé, naši předci plně a šťastně žili, je tu představen ve svých skutečných konturách. I to byl český národ, i tak vypadalo skutečné vlastenecké - ne šovinistické - češství. Jsou to naše kořeny, jimž jsme tolik dlužni. Je to úcta, kterou si odpíráme a již se sebeochuzejeme. Je to poklad, jehož hodnota uplývajícími desetiletími, která se pomalu začínají proměňovat v staletí, stoupá a neustále se zhodnocuje. Krkonošské stráně zásluhou lidí, jakými byli Hanč i Vrbata, venkovští učitelé, jejich ženy, rodiny, i těch, kteří dokázali jejich osudy zživotnit na stránkách knih i ve svitcích filmových pásů, zůstávají osobitým, výrazným českým regionem. Krajinou s nezaměnitelným osudem. Výzvou i snem. Českým údělem. (21.12.2008)