Galimatyáš

Dost dlouhou dobu jsem neviděl bláznivě úchylnou komedii, která by ale nebyla natolik bláznivá, až by byla blbá, a pořád by dokázala pobavit. Teda, přesně ten typ komedií, který se tehdá rodil hlavně z Francie. Galimatyáš je ale přesně ten typ filmu, který jsem dlouho neviděl a hrozně jsem ho potřeboval. Perfektně jsem se pobavil...Jediný problém byl akorát v samotným režisérovi. Kolikrát to totiž s těmi všemi nápady přeháněl tak, že už ani nešlo o komedii, ale spíš o nějaké umělecké dílo. (29.03.2011)

Už dlouho film neodpovídal svému názvu tak dokonale. Galimatyáš je bordel. Přeplácaná hříčka, v níž se vrství "humorné scénky" a Jeunet věří, že montmartrovská optika, groteskní náladička a hrst nápadů udrží divákovu pozornost po 105 minut. Chyba lávky. Už po deseti minutách se kýčovitá přebarvičkovanost okouká a začne iritovat, a spolu s tím se v plné kráse projeví i nekonzistence, zmatečnost a zbytečnost tohohle pokusu o bagetkové Dannyho parťáky. Ztráta času... (01.12.2009)

Kulka v hlavě žádná sranda. CITÁT - Při průchodu detektorem mu bude pískat hlava.......... Když okolo 14 minuty jede Bazil (Dany Boon) a Placard (Jean Pierre Marielle) na motorce podél věží na elektřinu je možné v levém rohu vidět bilboard z poutačem na tento film s přesně stejným obrázkem, který právě divák sleduje. Scéna okolo 25 minuty mě dostala. Fotbalový zápas a dva komentátoři. Jeden z nich říká, že musí opět diváky upozornit na nové pravidlo. Na fotbalovém hřišti je totiž neznámo kde umístěna jedna nášlapná mina:-) Tak tento příběh je víc propracovaný než Delikatesy. Osoby ze skládka jsou zde věrohodnější a přirozenější než řezníkova "rodina". Jíst lidi je jiné, než je zabíjet. Osobně se mi moc líbila Julie Ferrier v roli Hadí ženy. Milá a velmi příjemná. CITÁT - Chtěl si válku? Bude to blesková válka!!........ Později je to celkem dramatické, ale stále veselé. (23.08.2014)

Nijak výrazná, ale milá míchanice stylů, motivů a charakterů. Pro Jeuneta typický způsob barevného (doslova i obrazně) vidění světa a lidí může v divákovi na chvíli vyvolat dojem, že nic nového neuvidí. Je to svým způsobem i pravda, jenže Jeunet má zkrátka originální pohled, takže to ve výsledku není na škodu. Příjemné jsou narážky na dřívější autorovy filmy (například hraní na pilu z Delikates v domě, kde se zvuk šíří komíny), naopak mi jako mírně rušivé a křečovitě zapracované přišlo roubování na moderní fenomén sociálních sítí. Váhám mezi 3 a 4, ale Jeunet je jen jeden… (27.12.2010)

Jean-Pierre Jeunet jen potvrzuje své dosavadní filmařské směřování a v podstatě své fanoušky i odpůrce nepřekvapí. Pro ty diváky, které oslovily Delikatesy, Město ztracených dětí nebo Amélie, jeho nový film představuje spolehlivou dávku nespoutané fantazie, hravosti, scénických hříček, výtvarných nápadů, nadsázky a poetiky. Pro ty, kteří potřebují silný příběh naplněný přímočarým dějem, představuje Galimatyáš obtížně stravitelné sousto. Ve svém novém snímku Jeunet představuje partu outsiderů, kteří se rozhodnou postavit mašinérii dvou průmyslových komplexů na výrobu zbraní. Mocní zbrojní magnáti obklopení početnou ochrankou se silným finančním zázemím a ochrannou rukou mocných politiků nemají šanci proti nadšení, důvtipu a přátelství svých protivníků. Jde vlastně o moderní stylizovanou pohádku, kde není až tak důležité co, ale spíš jak. Je to jeden z těch filmů, kde stojí za to se kochat prací kamery, vnímat dekorace, kostýmy a herecké kreace a ke kterému je potřeba se vracet, aby divák zachytil všechno, co mu při prvním zhlédnutí uniklo. Pro mě jde o potvrzení Jeunetových kvalit. Celkový dojem: 85 %. (24.11.2009)