Jmenuji se Khan

85%. Stylisticky, čistě jako audiovizuální dílo, pouze mírně nadprůměrné. Někomu by se mohlo zdát, že toho hollywoodského sentimentu je tam na bollywoodské kulturní zvyky chvílemi až moc. V čem je My Name Is Khan výjimečný je skutečnost, že boří mýty. Ale ne jen tak ledajaké. Boří společenská dogmata, předsudky, jimiž jako ovečky následujeme zmanipulovaná média stojící na základech amerického imperialismu. Dějově šablonovitý Forrest Gump, který se snaží formálně zahrát na city divákovi hendikepem hlavního hrdiny, což však nemusí být jen na škodu; zde to naopak funguje velmi pěkně, a to proto, že Khanova nemoc v něm vytvářela nutkání chovat se přirozeně. Khanova persona, maska vytvořená společností, sociálními zvyky a vnějšími vlivy, byla plochá a strohá. Jeho chování naznačovalo symboliku skutečnosti, že čirá lidská přirozenost je v jádru dobrá. Proto je My Name Is Khan výjimečným filmem. Nikoli jako film, ale jako motivační prvek, který jednoznačně a svědomitě říká lidem "dost" a úspěšně zastavuje předsudky, kterých jsme všichni tak plni. Islám není teroristickou organizací, je pouze vírou, náboženstvím, relativně mírumilovným, které si pouze pár jednotlivců a skupin vyložilo špatnou cestou. Dokážete si to připustit? Doufám, že ano. Jinak by tento krásný, inspirativní snímek neměl žádný hlubší význam. Ale on ho má, a proto se nestane pouhým dalším rádoby dojákem. Snímek, který dělá přístupným i za normálních okolností nepřístupné téma. Snímek, který střídá nálady, aby vyvolal pocit vlastní nekonečné omylnosti v názorech na zdánlivě paradigmatické záležitosti. Snímek, který působivě probouzí sebereflexi i v těch, v nichž jsou škatulky silně zakořeněny. Pane prezidente, jmenuji se Khan a nejsem terorista. Díky za ten zážitek. (12.07.2014)

Filmové vyprávění o tom, jak po 11. září 2001 jistá část amerického národa šmahem odsoudila paušálně všechny muslimy a také i o tom, že není každý muslim terorista. Poněkud delší stopáž může potenciálního diváka odrazovat, děj je však trvale poutavý a čas uběhne jako voda. UPOZORNĚNÍ: nevhodné pro cynické rasisty!! :-) (18.07.2012)

"JMENUJI SE KHAN A NEJSEM TERORISTA!" Tohle je příběh jak má být. Jsem velký fanda Bollywoodských filmů, viděla jsem jich spousty, ale žádný ve mě nezanechal myšlenku tak hlubokou, jako právě hlavní postava v tomto filmu, Khan. Tento člověk je hrdina, dokázal čelit zlým časům právě po "nejhorším dni Spojených státu amerických", totiž 11. září, a probojoval se až na samotný konec, nikdy to nevzdal. Pevně se držel svého cíle a udělal vše proto, aby toho dosáhl. Ano, je tu jistá podoba s Forrestem Gumpem, ale Khan je naprosto úžasná postava. To se musí nechat! (24.07.2012)

"Jmenuji si Khan, a na to h poriadne zatlačte". (asi ako cigánka z osady.) "A nie som terorista", mimochodom. Keď vám to pripomína staré známe "Jmenuji se Forrest, Forrest Gump", tak tieto dva filmy majú naozaj veľa spoločného. Khan je síce autista, Forest magor, ale životné múdra rozdávajú na každom rohu. Tiež je tu najlepší priateľ, tučná čierna mama s dobrým srdcom i okolie, ktoré nemá pochopenie. Khan je moslim a tvorcovia namiesto toho, aby ukázali autistu v jeho jednoduchej a ľudskej polohe, sa z filmu s priblížujúcim záverom snažili urobiť politickú prednášku o zmierení medzi moslimami a Američanmi, medzi moslimami a hinduistami i medzi moslimami samotnými. Do toho primiešali Irák, Afganistan i Baraka Obamu. Prvé dve hodiny boli za päť hviezd a film v istých momentoch je rovnakým pohladením, ako kedysi Forest. Posledná polhodina je ale dosť rozpačitá a možno by bolo zaujímavejšie vidieť kratšiu verziu. Rovnako treba prehliadnúť zopár nelogických vecí ako napr. keď brat nechá autistu ponúkať po meste kozmetické výrobky i jeho cestovanie po Amerike je dosť nepresvedčivé. Film je však často tak milý a dojímavý, že mu to hravo odpustíte. Z filmoch o autistoch Khan nezhodil z trónu kórejský Malaton, ale je o niečo lepší ako Rain man. Silné štyri hviezdičky. 80%. (10.04.2012)

Těžko říct, proč se právě indičtí filmaři nejvíc zabývají komplikacemi v životech amerických muslimů po 11. září a ani nemá cenu o tom v tomto komentáři spekulovat. Mnohem důležitější je, že My Name Is Khan je z této vlny indických filmů ten nejvyrovnanější a nejlepší. _____________________ Ostatně je také poměrně prostý a (záměrně) naivní, avšak ve svých simplifikacích nestaví muslimy do pohodlné role ukřivděných obětí (jako New York), ani netrpí nekoncepčností (jako realističtější a sebekritičtější Kurbaan). V zásadě prosazuje tři základní myšlenky: lidé se profilují jen dle svých skutků, problémy se nemají přehlížet, ale řešit a všechno (krom smrti) je vždy možné napravit. _____________________ Že půjde o milý a dobrosrdečný film, od Karana Johara každý čekal; na rozdíl od jeho předchozí počinů je však výrazně civilnější a daleko méně expresivní co se emocí týče. Tato vlastnost je přímo ukotvena v ústřední osobnosti Rizvana, jemuž Aspengerův syndrom výraznější projevy emocí nedovoluje a při klíčovém zvratu filmu tak vlastně stojí za jeho rozchodem s Mandirou. Je rozhodně fajn, že za patáliemi hlavních postav nestojí jen předsudky jejich spoluobčanů a film má daleko do toho být hysterický (akty proti-muslimského násilí, které se v něm objevují, vychází ze skutečných incidentů) . _____________________ Pokud Rizvan při své podařené a úspěšné cestě někde zakopnul či zavrávoral, tak to jistě bylo u způsobu vyprávění, které je znázorněno jako čtení jeho deníku. Ten byl ovšem psán pro Mandiru a proto je nelogické, aby v něm byly uvedeny i události, o nichž musela dávno vědět. Další drobný problém představuje pasáž s hurikánem, jenž je sice vizuálně nejpůsobivější částí filmu, ale ve vyprávění přebývá a jen zbytečně odsouvá rozuzlení. (Dodatek 2. 5. 2010: Čímž jsem ale rozhodně nechtěl naznačit, že je třeba film hodnotit podle prvních deseti minut :/ ) (24.04.2010)