Bez soucitu

Potenciál by tu byl. Jenže ono to všechno jen tak proplouvá kolem (občas se scénářem, občas bez něj), divák si nepamatuje, co bylo a časem ho přestane zajímat, co bude. A to už je docela problém. Naštěstí matný dojem nahradí druhá (co do akce i děje) přehlednější polovina. Mezi dvojicí to poměrně slušně jiskří, škoda jen, že jim znatelně pokulhávající scénář nedopřál peprnější dialogy. Akce je slušná, někdy ale bez nápadu, mnohdy vůbec nepřipomínající stylovou akční rychlovku 96 hodin, kterou Luc Besson a Pierre Morel taktéž uplichtili, jen asi ze zcela jiného těsta. Padouši tu totiž zřejmě nemají nic lepšího na práci, než pobíhat přímo před hlavní Travoltova arzenálu. Svou tupostí a plochostí to tak mnohdy připomene jinou blbůstku Sejmi je všechny, ale jak říkám, druhá půlka mě bavila víc (i když byla ještě plošší a hloupější než ta předešlá), Travolta je fajn, Meyers vesměs taky (až na tu fakt debilní obrovskou vázu, co furt tahá sebou) a když si divák ještě připočte po střechách prchající půvabnou Kasiu Smutniak, leccos předešlého dokáže odpustit!! (03.05.2011)

Morel udělal od Taken asi tak dva kroky nazpět, kde jej drží pitomý scénář bez nápadu a kapky nepředvídatelnosti. Režijně tak není kde brát, tudíž jakýs takýs nápad nabídne leda tak likvidace gangsterské omladiny, přestřelka v čínské restauraci a ta následující mezi figurínami, která doslova vybuchne v akční gejzír. I když ‚Royal with Cheese‘ potěší, na plánovanou akční šlehu roku docela nemilosrdné zklamání. PS: Nejrasističtější film široko daleko. Jak jinak si vysvětlit, že imigrantský póvl je likvidován nemilosrdnou rukou amerického drsňáka v bomberu a s vyholenou hlavou? :) (01.03.2010)

Bohužel skloubení kokainově hypeaktivní euforické akce s ambicemi o nové uchopení žánru a vážné rozvedení tématu terorismu prostě nejde dohromady. Bez soucitu ve výsledku představuje úlet stvrzující to, že při řešení závažných situací pod vlivem drog vzniká jako vedlejší produkt chaos. Ukázkový příklad soudobého trandu trailerového syndromu, kde filmy vynechávají expozice scén a rovnou přecházejí ke kulminaci, afektu a hyper-efektu. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (17.04.2011)

Wax on, Wax off. Vynikající trailery a vysoká očekávání jsou tím největším nepřítelem Z PAŘÍŽE S LÁSKOU. Scénář je hodně zvláštní a i když místy až neobvykle překvapivý tak je děj spíš zmatený a občas nepřehledný. U Bessona to ale bývá zvykem. Morel odvádí parádní práci, akce je prvotřídní a dobře vypadá, hlášky se sypou jak koks z prostříleného igeliťáku a Travolta, ten Travolta. Na jeho Waxovi stojí celý film. Ten chlápík je prostě hustej borec a jeho moudra by se daly tesat na náhrobky. To za něj je ta čtvrtá hvězda. Jonathan Rhys Meyers taky není špatný, ale tady je prostě ve stínu plešatého chlapíka s bazukou. Nechal bych si líbit dvojku s vymakanějším scénářem. Waxe chci prostě vidět znova. Dám ti malou radu, kterou jsem pochytil v Somálsku. Když ti rozklepanej desetiletej kluk míří bouchačkou do ksichtu, tak kurva děláš co říká. (26.05.2010)

Morel si na sebe upletl bič – nejdřív natočil Taken a pak (natočil a natočí) všechno ostatní. Liam Neeson válcuje celou tuhle pařížskou historku lusknutím prstu, přestože Travolta hláškuje jako o život (jen to běhání po střechách už mu zjevně nejde) a akce patří k tomu lepšímu, co poslední měsíce nabídly. Pokud jsem ale u Taken tvrdil, že scénář je demence roku, právě teď a tady se omlouvám. Taken alespoň při vší jednoduchosti dával dokonalý smysl, Paříž bohužel jede přes klasický Bessonův patent „semelu to tam všechno, hlavně ať se něco děje a ještě to pro jistotu řeší nějaké velké téma“, v němž se utopil např. i druhý Okrsek 13. Všeho moc škodí a za pár laciných pistolek, výbuchů a jednu průměrnou honičku se ten zmatek už dneska neschová. Nejsme v osmdesátých letech a i u akčních filmů jsme se naučili používat mozek. Zvlášť když nám někdo předloží obsáhlejší koncept než „unesli mi dceru a teď musím všechny zabít“. Mám neblahý pocit, že podobnou stezkou mají namířeno i Poldové Kevina Smithe. Slabších 50%. (26.02.2010)