Zahrada

Jakub jde do přírody. Místo hádek s tátou a frustrujícímu vztahu s vdanou ženou jde tam, odkud jeho táta přišel do města. Objevuje tam vztah člověka k přírodě. Sám sebe a do toho se mu do cesty ještě připlete jedna ženská, s níž se mu vede přiropzeněji,než s vdanou ženou, na níž by ai tak nevadilo, že je vdaná, ale že je to slepice. Takže jakub pochopil, že je nakonec dobře, že je vdaná. A kolem sebe má krásnou krajinu, zahradu, a pěknou, "free styl" užívající si ženu. (01.09.2010)

Krásny film. Určite jeden z najkrajších slovenských, s ktorými som sa stretol. Umný pokračovateľ vláčilovskej poetiky (viem, je to tvrdenie veľmi vetché, ale taká je aspoň moja impresia) rozradený do 14 kapitol, jednoduché podobenstvo o návrate človeka k prírode. Lahodná kamera (a steadicamy ako lusk), podmanivá Godárova hudba a príjemní herci. Magický realizmus, tragikomika súcna. Ťažko si predstaviť lepšiu kombináciu v slovenskom filme. Plný počet nedávam azda len preto, že je Záhrada mocnejšia skôr v neopakovateľných okamihoch, ako v celku. Ďalšia projekcia to možno zmení. 85% "Konečne je všetko, ako má byť." (16.10.2014)

Film Záhrada jsem si zamiloval už při první projekci a po každém dalším shlédnutí si mě vždycky podmaní. Styl vyprávění je tak krásně poetický, že Martin Šulík je v tomto oboru mistr a proto mám jeho filmy tak moc rád. Ta atmosféra, která je v Záhradě zachycena je naprosto nádherná, podpořená geniální hudbou Vladimíra Godára, který také dělá většinu Šulíkových filmů a kterého mám velmi rád. Další domény filmu jsou herecké výkony a samozřejmě kamera. Marián Labuda a Roman Luknár jako otec a syn jsou prostě vynikající. Ze Zuzky Šulajové přímo čiší ta krásná a tajemná nevypočítatelnost. Jana Švandová opět ukáže svoje poprsí. Jsem vždycky tímto filmem uchvácen a zážitek trvá ještě dlouhou dobu po shlédnutí tohoto díla. Čistá poetická mysteriózní magie." Konečně je všetko tak, ako má byt´... " (28.08.2011)

Po veľmi dlhej dobe ďalší film, ktorému môžem bez rozpakov a bez falošného vlastenectva dať štyri hviezdičky. Je to možno hanba, ale od Martina Šulíka som zatiaľ nevidel žiaden ďalší film. Aj Záhradu som si mohol pozrieť iba preto, že zomrel Marián Labuda a Dvojka ju pohotovo zaradila do programu. Neviem, či film znesie označenie komédia, ale o jeho zaradení medzi poetické filmy nemožno pochybovať. Veľmi dobre sa mi naň pozeralo a obdivoval som toho, kto objavil pre nakrúcanie tú rozprávkovú záhradu, kde zastal čas. Všetko do seba výborne zapadalo a jedinú menšiu výhradu mám voči vpádu Melkoviča, Štepku a Kovára do deja, ktorý podľa mňa narúšal plynutie deja a atmosféru diela, aj keď proti samotným "votrelcom" nič nemám, dokonca sú mojimi obľúbenými. (09.01.2018)

Slovenské filmy mají jednu vlastnost, kterou Češi mohou jen závidět - přirozený temperament, cit, silný vztah k tradicím a kořenům (často smíšený s nerušivými iracionálními motivy) dávající jim národní osobitost. I když v poslední době je tento letitý proud skoro umlčen, stále je neokatě přítomný. A Záhrada patří mezi jeho nejčistší projevy. V porevoluční kinematografie je vůbec klenotem. Spíše než silně zobecněné téma návratu k přírodě a kořenům člověka, nabytí svobody na "zkaženém" světě zaujme samo místo - nádherně nasmínané, přetékající nostalgií a mnoha motivy, které přímo staví na tom, že působí přímo na emoce bez jakéhokoliv přispění racia, které by mělo v nejlepším případě zůstat zanecháno před bránou zahrady. Jelikož zde platí zcela jiná logika, působící na zcela jiné terče. Je jen třeba ji přijmout a nechat se jí pohltit tak jako byl k tomu sám přiveden hlavní hrdina. (07.04.2010)