Promiňte, omyl

Herecký koncert Barbara Stanwyck s telefonním sluchátkem v ruce! Napínavý film, kde hlavní hrdinka Leona náhodou vyslechne telefonní hovor dvou mužů, kteří plánují vraždu. Leona, upoutaná na lůžko telefonuje kdekomu a dozvídá se zajímavé skutečnosti, které vedou k nevyhnutelnému finále. Napínavé a velice dobře zahrané! (01.10.2013)

A teď ruku na srdce, opravdu byste u filmu tak znalecky rozpoznali, že jde o roztaženou dvacetiminutovou předlohu, kdyby vám to úplně všude neomlacovali o hlavu? Docela pochybuju. V tomhle filmu totiž žádný telefonát či flashback nepůsobí tak, že by byl nějak navíc (a pokud ano, je publikum brzy vyvedeno ze svého omylu), všechno to jsou důležité střípky, které pomáhají hlavní hrdince a zároveň divákovi složit celou skládačku (to, že indisponovaná žena odmítá uvěřit některým faktům, je myslím vcelku pochopitelné). Postava Leony je totiž duševně labilní, k tomu silně rozmazlená a panovačná, což dělá svoje (o tom, že je Stanwyck ve své roli hysterky skvělá, snad nikdo nepochybuje). Ale krom hlavní postavy a postupného rozplétání tajemství se může divák těšit na pořádný kopec napětí a opravdu parádně vygradovaný cynický závěr, u kterého můžu bez uzardění konstatovat, že mě dost překvapil (a věřím, že ve své době nejedné divačce zlomyslně nasadil brouka do hlavy). Snímek má jediné 2 slabiny; moment, kdy hlavní hrdinka poněkud zvláštně upřednostní nemocnici před policií (což se na druhou stranu dá „ospravedlnit“ jejím stále se zhoršujícím, postupně až nesnesitelným stavem), a pak čistě technická věc, totiž docela odfláknuté zadní projekce (a na ty já jsem hodně citlivý). Celkově to tak vidím na slabší, ale ještě plný počet. (17.06.2015)

Byla pravda trochu odvaha, takhle natáhnout původní kratičkou rozhlasovou hru a neubrat přitom na síle pointy. Telefonátů přibylo, příběh se zkomplikoval, přesto se dílo povedlo hlavně díky Barbaře Stanwyck v roli zhýčkané dcerušky bohatého otce, která je zvyklá brát si co chce a když se jí to nepodaří, utíká do nemoci. (06.01.2015)

Vynikajúci film-noir podľa jednej rozhlasovej hry. Pointa a rozuzlenie sa síce dali tušiť už pomerne skoro, no pre tentokrát to ani tak moc nevadilo. Hlavná bola atmosféra a tá tu hrala jednoznačný prím - príjemne temná s tendenciou ku koncu gradovať, čomu sa pekne prispôsobilo aj tempo snímku. Čo sa týka hercov, o Barbare Stanwyck nemôže byť žiadnych pochýb, pre mňa je to jedna z najlepších herečiek histórie (ak nie vôbec najlepšia) s prekrásnym zamatovým hlasom, ktorá to tu roztočila v plnej paráde a to i napriek tomu, že tu toho veľa nenachodila. Na druhú stranu Burt Lancaster ma oslovil menej ako zvyčajne, ani dobre neviem prečo. Možno ma tá jeho mladšia verzia až tak nebaví, vyzeral ako taký strapatý, svalnatý vrabec, čo však samozrejme nepovažujem za žiadnu chybu, no v iných filmoch zapôsobil na mňa lepšie. Celkovo to vidím na slušný nadpriemer, milovníkom tohto filmového žánru by tento snímok nemal rozhodne ujsť. 80/100 (29.11.2017)

Nepoznám rozhlasovú hru, pred mnohými rokmi som videl Promiňte, omyl! s Jiřinou Šejbalovou, a teraz som sa dostal k Litvakovmu filmu. A bohužiaľ mám z neho dojem, ako z nadstavovanej kaše. Ako keď niekto z filmu spraví seriál. Všetko funguje, Barbara Stanwyck hrá excelentne, flashbackmi sa dostali do filmu nové dejové línie, réžia, hudba aj kamera sú v poriadku. V poriadku však nie je to, že takáto téma má najlepší účinok, keď je zhustená do polhodinovej jednoaktovky. A to je dôvod, prečo nemôžem tomuto výbornému filmu dať plný počet hviezdičiek. (13.02.2018)