Pěst legendy

Jet Li v životnej forme. Kung-fu a karate mlátička. Vlastne aj to karate vyzeralo skôr ako kung-fu, čo je trochu na škodu. Príbeh celkom ušiel, neskrývané napätie medzi Číňanmi a okupujúcimi Japoncami, ale samozrejme najpodstatnejšie boli akčné súboje. Tie boli veľmi efektné, niekedy aj efektívne, ale niekedy aj porušujúce fyzikálne zákony. Choregrafia súbojov vymakaná, to sa nedá poprieť...obzvlášť som vyzdvihol scénu s remeňom, ktorý napodoboval nundžaky. (07.05.2016)

Hongkongské kung-fu filmy kdysi vznikali jak na běžícím páse (ročně jich klidně vzniklo i 300), pochopitelně ovšem vznikla i díla, která vynikají nad ostatními. Především první dva díly série Tenkrát v Číně patří skutečně mezi to nejlepší, při výběru toho skutečně nejlepšího by ovšem nejspíš došlo na jiný film Jeta Li- Pěst legendy.   Režiséru Gordonu Chanovi výrazně pomohl choreograf Yuen Woo-ping. Byla to právě Pěst legendy, která (tehdy ještě) bratry Wachowské přiměla Woo-pinga najmout pro choreografii u jejich Matrixu. Právě ve stylu soubojů jde mezi Pěsti legendy a Matrixem díky tomu najít jisté paralely, v Pěsti legendy přitom chybí pověstné Wire-fu a akční scény se drží při zemi. Díky bohu za to.   Předělávka snímku Pěst plná hněvu, kde Jet Li nahradil Bruce Lee stojí na naprosto vypilované choreografii, která je promakaná do nejmenšího detailu. Pěst legendy skutečně patří mezi vrchol akční hongkongské školy, kdy je každá akční scéna odlišná od té předchozí a Li v nich působí jako nebezpečná zbraň, které se člověk nechce postavit do cesty. Z málokoho šel v rámci akčního filmu takový respekt jako právě z Jeta Li v Pěsti legendy.   Pěst legendy přitom musí povinně obsahovat nějaký ten děj, který je v rámci hongkongských filmů pochopitelně jaksi vedlejší, protože hlavní je čekání na Jeta Li v akci. Když ovšem dojde na motiv Zhenovy pomsty a jeho lásky k japonské dívce, který má překážku v podobě rasové nenávisti mezi Číňany a Japonci, ten děj přeci jen funguje i v rámci žánru. Pěst legendy zůstává jednoduchým filmem, přeci jen ovšem v emocionálních pasážích nezůstává hluchá. A naštěstí pořád zůstává většinu času našlapanou akční jízdou, kdy Jet Li pomalu vytírá podlahu s každým, kdo se mu připlete do cesty.   Pěst legendy zůstává vrcholem hongkongské akční školy, který Jeta Li předvedl ve vrcholné formě a z Yuen Woo-Pingovi definitivně otevřel zasloužené dveře do Hollywoodu. Hlavní hvězda, choreograf a mezi nimi režírující Gordon Chan zvládli vytvořit vrchol tehdejší hongkongské tvorby, která si svůj dnešní kultovní status vysloužila naprostým právem...... (27.10.2021)

[1,5*]     "Boli sme obaja v posteli, ale nespali sme celú noc." "Ak ste nespali, tak čo ste potom robili?"     Dosť zbytočný remake, ktorý prevára už aj tak slabučký čajík (ten však mal aspoň ešte aké také čaro). Jet "Kamenný ksicht" Li ma nikdy príliš nebral a jeho hrdinovi sa navyše dá ťažko fandiť, keď pôsobí takmer celý film ako nejaký nezničiteľný terminátor (zabrať dostane až v poslednom súboji). Dej, postavy i dialógy sú prihlúple (ako taká ukážka horeuvedený citát), herci sú toporní (priam zúfalá je v tomto smere tá japonská frajerka), v tomto sa oproti originálu vôbec nič nezmenilo. K tomu je tu ešte vtieravá, presladená hudba, ktorá s k dianiu príliš nehodí. Dúfal som, že si vychutnám aspoň tie súboje (však o iné nejde, že?). Mňa ale nebaví choreografia s mottom "extra rýchlo, extra surovo", bez nejakej elegancie a bez humoru, takže som nebol uspokojený ani v tomto smere (až na nejaké záblesky pri súboji so starším majstrom japonského klanu). Pookrial som až pri záverečnom súboji so "žulovým" Japoncom, obzvlášť pri použití opasku proti meču. Možno by som aj bol v hodnotení trošku blahosklonnejší, keďže ide proste o hongkonské kung-fu béčko, lenže už som videl, že aj takýto žáner sa dá nakrútiť neporovnateľne kvalitnejšie (napr. Ip Man (2008) a jeho pokračovania). (16.02.2024)

Je možné, aby nudný příběh, který je navíc rámován ještě nudnějším vyprávěním, mohl přebít zážitek z kung-fu bitek, které choreograficky aranžuje machr svého oboru Yuen Woo-Ping? Fist of legend je toho bohužel smutným důkazem. Režisér Gordon Chan mohl projevit alespoň trošku větší invence mezi přecházením z jedné bojové scény do druhé. Ač se totiž nezdá, tak mezery mezi kopanci a údery pěstí nejsou ničím jiným než hustou vatou, kterou se prodrat vyžaduje od diváka spoustu námahy, která ke konci přechází v téměř až utrpení. Že je Jet-Li herec, ehm neherec by ani nevadilo... protože když bojuje, tak mu do tváře hledí možná tak jeho protivník (který si to taky moc neužije, protože ho za další půlsekundu sejme Jetova končetina), ale on má na hustotě výše zmíněné vaty největší podíl. Takže ani exoticky vypadající původní název, ani hromada Asijců všude kolem nedokáže zvýšit míru poetiky, kterou ostatní filmy oplývají a Fist of legend ji postrádá. Zvláště, pokud máte k dispozici pouze anglicky namluvenou verzi... (10.06.2005)

Co se tyce akce, tezko budete v kung-fu filmech hledat neco lepsiho. Pokud vubec najdete, protoze souboje jsou opravdu ultimatni. Jet Li hazi protivniky vzduchem, lame kosti, a na samotnem konci si to rozda s urotlym hovadem, co zatlouka hrebiky holyma rukama. Jinak to ale zadna velka pecka neni, klasika o pomste - takze jednoduchy pribeh a dialgy misty o nicem. Treba takovy Fearles se mi filmove libil vice. (11.09.2008)