Lůno

Tak takhle fucked up story jsem opravdu dlouho neviděl. Já bych hodnocení tohoto filmu rozdělil na dvě části. Na jedné straně máme úžasný originální příběh, který se vám zalíbí a znechutí vás zároveň a pak vás o všem donutí přemýšlet. Na druhé straně je kamera a střih, které jsou v tomto filmu opravdu dokonalé a skvěle dokreslují atmosféru. Rovněž nemohu opomenout brilantní Evu Green jejíž herecký výkon je dech beroucí a já se nemůžu dočkat její příští role. (02.05.2014)

Typicky Cimmermanovská zápletka. Nejsem tvá matka jsem tvá dětská láska.... (08.10.2016)

Velmi podivuhodný a zvláštní snímek, který se věnuje mnohým tématům a míchá do sebe několik žánrů. Ze začátku, se film ale jeví jako běžný romantický film. Jeden malý kluk Thomas a asi stejně stará holka Rebecca jsou nejlepšími přáteli, když ale Rebecca musí odjet studovat do Japonska, jejich přátelství je náhle rozbito. Po letech přijíždí Rebecca zpět do přímořské vesnice, aby nalezla Thomase. Po shledání, se tito dva dávní přátelé znovu dávají dohromady. Po nečekané smrti Thomase, se však Rebecca odhodlává k překvapujícímu činu. To jakým způsobem a směrem se poté mění ráz filmu, není opravdu běžné. Z příběhu o přátelství, lásce, se stává film o klonování, touze vlastnit i toho, kdo je vlastně mrtvý. I když ona to dělá kvůli lásce k němu. Film, jenž nabízí spoustu otázek na které, však nenajdeme odpověď. I přesto se jedná o skvěle podmanivou podívanou s výborným ústředním párem. (12.01.2017)

Bezčasie, bezlokalizovanie, sci-fi z blízkej budúcnosti. O tom, ako klonovanie môže zasiahnuť do životov ľudí. Film je ladený do zeleno-siva-modra. Je tam Eva, má modré oči a je zelená:) A ozáj, je to scifi wellesovského typu, že? (16.09.2011)

Takhle divny film jsem uz hodne dlouho nevidel.... (30.10.2011)

Strhují krása v podání Evy Green. Prázdná krajina severního Německa. Meditace. Jinak po tomto filmu již pro mě slánka není jen obyčejným předmětem denní potřeby. (06.11.2011)

Nad Lůnem jsem si opět uvědomil, jak rozhodující pro vnímání každého filmu je zhlédnout ho v ten "právý" čas. Kdybych si do filmu nevnášel své vlastní předporozumění, onen nezbytný díl osobní zkušenosti, který nám dává dotvořit režisérem rozehraný příběh do, v danou chvíli, "úplného" celku, jistě bych ochotně souhlasil s výtkami, které zde v komentářích zaznívají. Ale nejsem s to je přijmout, i když si snad dobře uvědomuju jejich platnost, neboť se ve mně usadilo několik ohromujících, intenzivních dojmů, které si jako divák odnáším. Nezajímá mě rovina uskutečnitelnosti klonování, nakolik je ono ve filmu postaveno jako předpoklad celého příběhu, nezajímá mě tudíž ani psychologická věrohodnost situace, kterou je koneckonců na základě mnoha signálů třeba vnímat jako modelovou, zajímá mě pouze síla Fliegaufova vidění, přesvědčivost jeho umělecké vize, která vznáší otázky, na něž není snadné (možné?) odpovědět, jež však přesto vedou diváka k hlubšímu (mnohostrannějšímu) pochopení několika základních témat veškerého umění (jež je pokusem o výklad tohoto světa), tedy lásky a jejích podob, smrti a jejího možného (ne)přijetí, hloubky a smysluplnosti utrpení či potřeby a nezbytnosti morálky. V tomto smyslu je pro mě Lůno důmyslným a žánr oživujícím prolnutím ozvláštněné a originální formy a v podstatě klasického příběhu osudové lásky a jejích mezí, resp. je poukazem na to, jak problematická představa osudové lásky může být a kam lze ve jménu takové lásky zajít, totiž až k jejímu popření. Film tedy není tak do sebe zahleděný a divákovu trpělivost pokoušející jako Mléčná dráha, ani tak hořce tíživý, i když snad jaksi syrově osvobozující jako Dealer, nýbrž především v mnoha ohledech inspirativní, zneklidňující, a zároveň vizuálně podmanivý a v dobrém slova smyslu divácky sdílný. (03.12.2011)

Pardon, ale tomuhle filmu já nevytknu nic! Film si po celou dobu udržel takové tempo a prostředí, které přesně odpovídá situaci. Je to hlavně psychologicky-obrazový dokument, při kterém budete celou dobu přemýšlet a zahleděně se dívat stejně jako Rebecca. Ta se s plynulou, ponurou náladou stává obětí své vlastní volby, volby připomenout a zažít znovu něco, co nestihla. Je to tak přirozené, ale její volba byla přesným opakem. Uvědomuji si, že film zdaleka neobsáhl, co měl, alespoň co se tématiky klonování týče, ale to, co měl vyjádřit byly jistě pocity. Herecký výkon Evy Green byl neskutečný! (12.02.2012)

Příběh o ženě, která se (díky pokroku v klonování) rozhodne porodit svého vlastního přítele, který zahynul při nehodě. Před očima jí pak vyrůstá jeho přesná kopie a ona se zmítá někde mezi mateřskou a mileneckou láskou. Film je to zvláštní, hodně zvláštní. Eva Green je jako vždy skvělá a hraje matku/přítelkyni/milenku velmi přesvědčivě. (20.07.2012)

Chladné, šedivé, odlidštěné, navozující až depresivně apokalyptickou atmosféru McCartyho Cesty (narozdíl od její filmové adaptace Lůno nevyšumí jen tak do ztracena, ale zanechává hlubší stopu), či ukazující hranici bití se o lidský život, na rozdíl od vědeckotechnické v Potomcích lidí zde hlavně morální. Jde o dětskou lásku, které se hlavní hrdinka nechce vzdát, jenže problém je v tom, že jí může nalézt jedině v podobě jejího syna, tedy klonu jejího zemřelého přítele. Kluk, který neví, že je jiný, se čím dál víc podobá svému předobrazu, chová se dětinsky a ztřeštěně a zjišťuje, že neví, kým vlastně je. Jeho matka ho miluje odlišně od způsobu, jakým matky milují své děti a od momentu, kdy se nechá chlapcem přeprat na pláži, víme, k čemu musí v závěru neodvratně dojít. Vlastně by mě zklamalo, kdyby k tomu nedošlo a mít za mámu Evu Green, mno, člověk nikdy neví... (24.08.2012)

Nemám rád Matta Smitha. Lůno mě však donutilo přehodnotit mé antipatie. V první půlce rozehraje obdivuhodný komorní herecký koncert. Druhá část filmu je však tou stěžejní a zde se skryl za svůj obvyklý škleb. Ani zbytek štábu si nevede nejlépe. Škoda. (26.11.2013)

Film jednoznačne ťaží z nádhernej Evy Green a ani sa to nesnaží nejak zakrývať. Tiež poskytuje vcelku zaujímavý filozofický a morálny pohľad na klonovanie. Inak je to ale nudný a prázdny film a romantická linka mi prišla totálne nefunkčná. Nebyť Evy, bolo by to za dve hviezdy (napadlo ma zmerať, koľko času z celkovej stopáže tvoria detailné zábery Evinej tváre) (21.12.2013)

Naozaj zvláštny film. Síce si ma od začiatku získal svojou artovosťou, krásnou kamerou, síce v ňom hrala skvelá Eva Green a Matt Smith zahral svoju rolu tiež dobre, občas som sa nevyhol pocitu, že film chce byť nasilu kontroverzný. Je ťažké ho hodnotiť, pokojne je možné, že po druhom pozretí dám plný počet takisto, ako môžem ešte jednu * znížiť. Zatiaľ 70%. (19.08.2014)

Miluju tyhle konverzační dramata (v tomhle případě ještě plus sci-fi) kdy vlastně filmu nemusíte až tak věnovat pozornost a stačí vnímat dialogy a i tak to stojí za to. A tenhle snímek mé poměrně nízké potřeby dokonale uspokojuje. (06.05.2016)

Zajímavé. Určitě to nesedne všem, nicméně za mě docela příjemné překvápko. O filmu jsem vůbec nic nevěděl, takže trošku mě zaskočilo, že je to tak trochu sci-fi. Jinak má to dost pochmurnej a depresivní nádech, vzhledem k tomu kde se to odehrává, a jaký je tam počasí. Ten konec byl trochu divnej, celou dobu jsem si říkal, jak to asi může dopadnout a jako.. takový divný, ale ok, beru. A ještě mě malinko zlobilo, že teda nemáme úplně pojem o čase. No a Evička odehrává jako vždy výbornou práci. Miluju, když se stačí podívat postavě do obličeje a vy víte, na čem jste. :) (19.02.2021)

Severská atmosféra, minimum dialogů a smutek, který prostupuje vše, z toho dělají film, na nějž by si divák měl najít čas. Škoda jen, že jsem to neviděl na velkém plátně... Fliegauf očivindě stojí za prozkoumání (26.11.2011)

Celý film stojí na výkonu Evy Green. Někdy hraje "pouze" očima, slovy se šetří. Je podivuhodné, jaké role si vybírá. Se svou krásou by mohla být jedna z "hvězd", ale to by bylo příliš snadné. Film je takovou filosofickou úvahou nad tím, jestli je možné někoho nechat odejít a jestli to není lepší než ho nutit se vrátit. (13.11.2012)

Těžko hodnotit něco tak složitého jako námět Lůna. Vztah matka-syn-milenec je zde předložen nejprve jako působivé romantické drama, jenž se postupně přenáší do psychologické studie rozkladu tohoto vztahu končící činem, ke kterému celý film vlastně nevyhnutelně spjel. Ať si to přejete nebo ne. Rebecca je celý příběh rozpolcená mezi láskou k synovi a touhou k milenci. Její závěrečné selhání jako matky nelze vykoupit láskou k milenci. Nakonec selhává na obou frontách. Nedokáže být dobrou matkou svému dospělému synovi ani dobrou milenkou svému milenci. Chladná atmosféra a perfektní herectví pro mě naprosto nesympatických postav dotváří celkovou dokonalost tohoto emočně prázdného díla. Milovníci podobně chladných studií ať si připočítají libovolné číslo. 6/10 (11.08.2013)

Dávám sice 60%, ale uznávám, že Maďaři umí. Vzpomínáte na film Taxidermia? Z podobného soudku, ale dle mého mnohem povedenější. Začátek Wombu jednoznačně za 100%, ale pak to začíná drhnout. Motiv ekoterorismu, nehoda, sebeobviňování, řešení - budiž - ale konec už je totálně mimo. Pokud Tommy nebyl totální psychopat, tak by k tomu prostě nedošlo. (20.10.2013)

Jedno velké nevím, to je to, co jsem cítíl po skončení filmu a pořád cítím. Je tu krásná a skvělá Eva Green, sakra zajímavej scénář a děj, ale v celku se to nějak vleče. Byly místa, kdy jsem se fakticky nudil, ale pak byly místa, kdy jsem jen se snažil vstřebat otázky a emoce postav a tenhle film je plný emocí. Rozpačitost. Ale konec fakt nežeru, i když k tomu celý příběh směřuje, je to pořád divný, ale to jsou ty otázky a je to v celku pochopitelné, přesto... Rozpačitost. (03.01.2014)