Welcome

Uprchlý kurdský mládenec Bilal (Firat Ayverdi) netouží po ničem jiném, než se dostat za svojí přítelkyní Minou do Londýna. Zatím ale uvízl ve Francii, a všechny pokusy o překonání Lamanšského průlivu selhávají. Jediný způsob, který jej nyní napadá je, pokusit se průliv přeplavat. Ale k tomu potřebuje pořádný trénink. Setkává se s trenérem Simonem (Vincent Lindon), který v jeho tréninku vidí příležitost, jak přesvědčit svou bývalou manželku, dobrovolnou pomocnici různým přistěhovalcům, k návratu ... Film se snaží útočit na divákovo lepší já, i když - ruku na srdce - kdo by dokázal druhému (navíc jiné národnosti) jen tak nezištně pomáhat, navíc pokud bude sám balancovat na pomezí zákona. Sice některé okolnosti působí příliš prvoplánovitě - jaká to náhoda, že trenérova žena je dobrovolná pomocnice a o svém muži nemá valné mínění. Měl by Simon touhu pomáhat mladému chlapci, kdyby jeho žena byla právnička nebo řidička autobusu? Jenže na kdyby se nehraje, a ve Welcome vše do sebe krásně zapadlo - navíc Vincentu Lindonovi tato role tak dokonale sedla, že se mi ke konci filmu chtělo brečet (a to se mi moc často nestává - jestli si dobře pamatuji, tak snad jen v Shawshank Redemptation a Biccentenial Man). Prostě nádhera... (29.03.2010)

Jeden z nejlepších francouzských filmů poslední doby vypráví příběh ilegálního přistěhovalce Bilala, kurdského chlapce, jenž se z francouzského přístavu Calais snaží dostat do Anglie za svoji dívkou. Silný příběh o nikdy nekončící naději zobrazuje chmurnou autentičnost scén převaděčství, jenž často končí tragicky. Bilal zjišťuje, že je velmi složité přejít hranice přes přísná bezpečnostní opatření a tak se v zoufalství rozhodne, že jediným způsobem jak přejít, je kanál La Manche přeplavat. Za doprovodu instrumentální a velmi smutné hudby, která měla zvýraznit touhu, s jakou je někdo ochoten jít za svoji láskou, jsem trpce sledoval poslední zoufalé kroky Bilala, jenž tak odhodlaně riskoval svůj život, aby se setkal se svojí dívkou Minou. (12.07.2014)

Společně s dánským Maria Larssons eviga ögonblick je pro mě francouzské Welcome nejpovedenější film letošního Festivalu v Karlových Varech, minimálně tedy z toho malého vzorku, co jsem měla příležitost vidět. Na podobných filmech mě vždy fascinuje jedna věc; dokáží se zaměřit na nějaký problém současné společnosti, ale přitom nepůsobí jako dokument, vyprávějí příběh ze života a tedy se musí odprostit od všech megalomanských či extrémně vyhrocených scén, a přitom všem ani v jednom okamžiku nejsou nudné. Ba naopak, Welcome je neuvěřitelně poutavé a postava Vincenta Lindona pro mě byla větším hrdinou než kdy Chuck Norris. Velmi silné 4 hvězdičky. [44. MFF KV 2009] (09.07.2009)

Já teda neznám francouzský zákony, ale pokud jsou takový jako byly prezentovány v tomhle filmu, tak jsem doslova v šoku jaký existujou v tak kulturní zemi jakou Francie je fašounský pravidla. To asi Monsieur Nicolas Sarkozy pracoval přesčas, protože tohle nikdo jinej než tenhle sebestřednej skřet vymyslet nemoh. A to frantíci kritizovali USA za nedostatek humanismu. To by se z tohohle světa jeden posral, fakt. Jsem hrozně rád, že když něco selhává, neselhávají francouzští filmaři vemou kamerou, drapnou herce a jdou všem ukázat jak se věci mají. Silně emotivní příběh o klukovi kterej uslyší ve filmu všechno, jen ne to po čem touží.....Welcome. Tak co mocipáni, jste spokojený jak kurvíte tenhle svět. Stoupněte si do kolečka a zatleskejte si jak ste "dokonalý" a hlavně pozor, nechoďte do okrajových míst velkých evropských měst, tam jsou totiž výsledky vaši zkurevný práce, bída, špína, lidská beznaděj a vzájemná nesnášenlivost. (05.01.2011)

Tak po delší době jsem si jednou také vyhlédl film z Francie, ač zrovna tuto zemi po filmařské stránce příliš v lásce nemám. Ovšem tentokrát rozhodně nemám čeho litovat, protože toto drama je od začátku až do hořkého konce velmi zajímavé, atraktivní, a absolutně vůbec nenudí. Až jsem se divil, jak příjemně mi čas s tímhle filmem utíká, a přitom jde o jednoduchý nápad. Sedmnáctiletý Kurd chce uprchnout z Francie za svou láskou do Anglie a rozhodne se naučit plavat, aby mohl přeplavat kanál La Manche. Zápletka velmi jednoduchá, ale o to více atraktivní. Asi mi uprchlické filmy svědčí, mé první setkání s tímto tématem proběhlo při sledování slovinského filmu "Náhradní díly", který mě nadchl, a nyní jsem nadšený úplně stejně. Tenhle film měl všechno, co by měl z mého pohledu absolutně dokonalý film splňovat. V hlavní roli zde exceluje mně absolutně neznámý Firat Ayverdi, ale rozhodně si toto jméno po zhlédnutí tohoto filmu budu pamatovat. Docela zdatně mu však sekunduje mně taktéž neznámý Vincent Lindon v roli trenéra plavání. Tenhle film je vůbec založený na méně známých tvářích, a je to tak možná dobře, protože díky tomu film získává na zajímavosti. Abych to zkrátil, tohle je dokonalý film, ve kterém nechybí silný příběh, emoce a láska, avšak vůbec zde tvůrci netlačí na pilu ani na city, vše se vyvine tak nějak samo a jako přirozená součást příběhu, a to je asi to nejcennější na tomto filmu. Bez váhání uděluji pět hvězd. (04.05.2010)