Greenberg

Jeden z králů vypečených taškařic posledních patnácti let (ač by pořádný hit sakra potřeboval) se uklidnil a znovu dokázal, že zvládá i vážnější party. Jenže režie není zrovna nápaditá a scénář rozhodně není nějaké vrcholné dílo, chybí výraznější scény a po vyběhnutí závěrečných titulků začneme velmi rychle zapomínat. (11.09.2016)

"Mám rád starý věci. Jednou mi cvokař řekl, že mám problém s žitím v přítomnosti, takže setrvávám v minulosti, protože se cítím, jako kdyby nikdy ani nežil." Greenberg se může zdát jako běžnej romatntickej film (jak očividně mnohejm zde připadá), ale pro mě je naopak vyjímečnej. Baumbach vypráví o dvou nezajímavejch, nefilmovejch, neefektních lidech a jejich vztahu - Stiller je zahořklej, notorickej kverulant a stěžovač, potížista, cholerik, neempatickej sobec, žárlivec a člověk neschopnej praktickýho života tady a teď; a Greta je zas nádhernym příkladem opaku sexy filmový ženský s nějakym atraktivnim bonusem - je prostě normální; jako kdyby to byla naše sousedka, spolužačka... Ale mně tenhle přístup neuvěřitelně baví a fakt se mnou hejbe; opravdu neznám jiný filmy, který by se v mejch očích točily kolem tak "banálních", ale přesto pro mě aktuálních problémů. Kolem tak normálních a filmově "nezajímavejch" fóbií, strachů, záseků ("Tohle byla ta nejhorší historka, co jsem kdy slyšel. Jdu, čau.") - takže to jsou právě tyhle Baumbachovy mikrovztahový filmy, u kterejch snad poprvý v životě mám pocit, že by mluvily o opravdovskym a skutečnym životě tak, jak ho znám třeba i já. Takový množství postřehů, na který ve filmu (ale nejen tomhle) přijde řeč, to by podle mě uneslo x dalších filmů nebo námětů... Jenže Baumbach se na tom nijak neotáčí - dialog proběhne, myšlenka uplyne, hádka skončí a film, život i vztah jede dál. ("Kolikrát ještě tohle budu muset zažívat? Mě už to nebaví! V tuhle dobu bych měl bejt s rozvedenou 38 letou ženskou od dětí s nízkejma nárokama - já už tohle nechci řešit, kolikrát si tim ještě budu muset projít?") On i ona, Stiller i Gerwig, hledaj sami sebe i cestu k tomu druhýmu - nevěděj, jak na to jít, nejsou si jistý, jestli to vlastně chtěj, nikam a k nikomu nepatřej - a mě tohle jejich (ze Stillerovy strany občas až aspergerovský) sbližování se neuvěřitelně táhlo. Líbilo se mi i to (a připomnělo mi to While We Were Young), jak na konci udělal Stiller přesně ten americky filmovej průlom, kterej možná každej trochu čekal a kterýmu fandil (párty s mladejma, cool rozhodnutí jet s nima do Austrálie...) - aby si to ale zase zpátky sedlo na prdel s tim, že tohle ale on přece neni. On už neni mladej a mezi mladý nepatří, on neni bezprostřední, nechová se impulzivně, ale právě takovejhle on prostě je a jen takhle může začít bejt autentickej - i když to znamená, že o ten jeho osud se žádný scénáristi nejspíš prát nebudou. A všechno podtrhává (zase) skvělá hudba. Za mě jednoznačně mezi 4 a 5*. Hurt people hurt people. (18.04.2020)

Hodně zvláštní a docela depresivní záležitost. Stillerův obličej hraje proti němu, ale on sám hraje velmi solidně, ostatní postavy nemají tolik prostoru k nějakému hlubšímu vyjádření, ale to se dá přejít. Celková "chybějící" pointa - ten kdo je zklamaný, že ji nedostal, u tohoto filmu pouze ztratil čas. Po shlédnutí mám dosti zvláštní pocity, možná až příliš depresivní, na druhou stranu, tak nějak bych si to představoval. Já jen, že od Stillera jsem tohle nečekal. Hodnotil bych někde mírně nad průměrem, ale z mě v tuto chvíli ještě neznámého důvodu, půjdu na 4. (06.01.2013)

Tenhle film nejspíše moc nepotěší fanoušky Bena Stillera – komika, neboť jeho komediální talent je zde využit velmi sporadicky. Greenberg je především dramatem točícím se kolem jedné psychicky nestabilní persóny, která má problémy jednat v souladu s běžnými společenskými předpoklady. Filmu chybí výraznější a ucelenější dějová linie a celé vyprávění prakticky funguje na principu nahodilosti a epizodičnosti. Jednotlivé epizodky pak stmeluje romantická dějová linie mezi titulním Greenbergem a zaměstnankyní jeho bratra, kterému se má starat o dům a o psa. Vedle precizního výkonu Bena Stillera (nejedná se o jeho první dramatickou roli) a Rhyse Ifanse mě na celém filmu zaujal poněkud agresivní přístup k filmovému střihu, kdy jsou jednotlivé scény ukončovány dříve, než by divák čekal, následkem čehož zůstávají některé akce nedořečené, avšak jejich výsledek pak bývá nepřímo objasněn prostřednictvím scény následující. Tomuto filmu není prakticky co vytknout, technicky je dobře zvládnutý, civilní herecké výkony v některých momentech doslova nadchnou, scénář je dobře vykonstruovaný, tematizuje všednost a oplývá dobrými dialogy, avšak díky velmi pomalému tempu a absenci sekundární dějové linie, která by vyplňovala hlušší místa, Greenberg míst sklouzává k nudě a v rámci indie tvorby vlastně nepřináší nic nového. Pokud bych se měl znovu podívat na nějaký film, ve kterém člen komediálního uskupení Frat Pack (Ben Stiller, Owen Wilson, Luke Wilson, Steve Carell, Vince Vaughn, Jack Black, Will Ferrell) koketuje s dramatickou tvorbou, napodruhé bych se raději vrátil ke snímku Dan in Real Life se Stevem Carell, který je přeci jen zábavnější. (22.07.2010)

Projekt, který zpočátku působí jako obhajoba Bena Stillera, herce. Jako taková funguje slušně. Roger Greenberg je propracovaná, neotřelá, zajímavě a povědomě nepříjemná figura, která nemá na filmovém plátně dvojníka - napjatého, trápeného nenaplněnými ambicemi a hledající (zoufale a většinou na špatném místě) způsob, jak dát životu smysl. Jeho cesta to embrace the life he didn't plan je navíc v současnosti inspirativnější než dřív, kdy iluze, že úspěšně a zcela plánovat lze, nebyla tak rozšířená. Zdatně sekundují rockově použitý Rhys Ifans a typově přesná Greta Gerwig v roli nejisté dívky, která dělá ficku a po nocích vystupuje v lokálním podniku se setem tklivých neofolkových písní. Jako film funguje Greenberg ale pro užší publikum Amerického nezávislého léta, kteří rádi menší porce všeho. Komedie uvedená na ČSFD v rubrice žánr je samozřejmě nesmysl, film rezignuje na produkci sebenepatrnějšího náznaku třeskuté zábavy a smát by se u něj mohl jen idiot. Coming-of-age po čtyřítce je trapas jiného druhu, než jakými diváky podarovával svého času Stifler. Film, na který by se ze sebe-výchovných důvodů měli podívat mnozí. (30.04.2017)