Reklama

Reklama

Drama žárlivosti

  • Itálie Dramma della gelosia - tutti i particolari in cronaca (více)

Marcello Mastroianni v roli podvádějícího i podváděného muže aneb každé milostné dobrodružství jednou končí. Zedník Oreste Nardi v podání Marcella Mastroianniho opustí svou manželku i s dětmi kvůli svůdné květinářce Adelaidě (Monica Vittiová). Ta mu však záhy oplatí stejnou zradou, když dá přednost mladšímu muži v podání Giancarla Gianniniho. Oreste však svou vášeň přerůstající v chorobnou žárlivost není schopen zkrotit. Ironická komedie z dílny režiséra Ettoreho Scoly parafrázuje bulvární příběhy. Filmu dominuje lehkost stylu a přesné vykreslení lidových protagonistů trojúhelníkového dramatu. Za roli Oresta získal Marcello Mastroianni v roce 1970 cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. (Česká televize)

(více)

Recenze (27)

Pink.Panther 

všechny recenze uživatele

Možná je to dobrá sociální tragikomedie ovlivněná neorealismem a všudypřítomnými odpadky, odrážející společenskou a politickou situaci v Itálii koncem 60. let, ale mě tato žárlivost po Italsku nesedla. Nemůžu se ubránit přesvědčení, že Scola, Mastroianni i Vitti mají natočeny lepší filmy. Produkce: Dean Film ()

Flego 

všechny recenze uživatele

Dráma žiarlivosti a jej podrobná história. Dvaja muži a jedna žena vo víre zničujúcej lásky a žiarlivosti je vyrozprávaná retrospektívnym spôsobom, dosť atraktívnym, aby udržal diváka v pozornosti. Možno by to chcelo trochu prestrihať, aby sa zvýšila údernosť snímky. Melancholická hudba je úžasná a herecké výkony na úrovni. Potešila aj nefalšovaná kritika sociálneho stavu vo vtedajšom Taliansku s tonami odpadkov, medzi ktorými sa príbeh sčasti odohrával. ()

Reklama

Vančura 

všechny recenze uživatele

Velmi pěkný film, který je neuvěřitelně zábavný, a současně správně posmutnělý - smích zde střídá dojetí téměř stejným dílem. Zvolený styl vyprávění jsem nejdříve shledal trochu chaotický (obzvláště mě zmátly ty promluvy herců do kamery), než mi došlo, že je to klasická retrospektiva, kdy se film vrací do minulosti, aby osvětlil dřívější vývoj událostí, než doběhly do tragického konce. Film by sám o sobě asi dávno zastaral, nebýt exceletního hereckého obsazení, které z něj dělá vysloveně divácký požitek - sledovat v akci trio Mastroianni & Vitti & Giannini je vážně zábava - jaká skvostná herecká souhra, jaká báječná přehlídka italského temperamentu a oduševnělého herectví! Italský temperament jsem nezmínil náhodou, film je jím vyloženě prodchnutý a z velké části je na něm postavena většina komiky - scéna v restauraci, v níž Oreste vyvolá rozruch, v tomto ohledu představuje naprostý vrchol filmu a odzbrojující smršt emocí, které udivují svou vitální razancí a dokonalou spontaneitou - osobně jsem u té scény umíral smíchy a současně záviděl Italům tuto stránku jejich povahy, kterou u Čechů dosti postrádám. Kolik noblesy si přitom všechny 3 postavy celou dobu udržují, kolik nádherných gest a procítěných slov stihnou v tomto filmu vyjádřit - marná sláva, ani v 70. letech 20. stol. Itálie nemohla zapřít slavnou velikost národa, který dal světu renesanci a všechny ty největší výtvory ducha - i po té době to v těch lidech pořád je, ten velkolepý smysl pro krásu, vášeň, dramatičnost, vypjatá gesta, hlubokou procítěnost a bezmeznou oddanost v lásce. To všechno v tomto filmu je - a já si ho neobyčejně užil. Trochu mi mimochodem připomněl jiný italský film z nedávné doby, a sice Můj bratr je jedináček - oba filmy si jsou trochu podobné a není bez zajímavosti je mezi sebou porovnat. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Jedna z těch lepších italských tragikomedií, i po letech mi to přišlo docela příjemné a milé. Sotva ale víc. Snad jen ještě nostalgické vzpomínky na MM a MV. Pozn. 1: Oreste je proletář a nádeník, to se dnes sice často chápe jako synonymum. Oreste to ovšem tak nechápe a definuje proletáře trochu sice nezvykle, ale dost trefně. Neodvozuje toto slovo od potomků (prólés), jejich produkce byla jedinou prací nemajetných Římanů, ale od ženy, chápané jako manželka. Pro něj jediný majetek, kterého se také nehodlá nikdy vzdát. Pak už by neměl nic, jak se filmu i stalo. Jsou ovšem i jiné definice, třeba Ottův slovník naučný, který definuje proletáře jako: "...člověka práci nevalně vyhledávajícího...", ale to bychom se dostali moc daleko. Pozn. 2: Je to tak, mnohé dívky "se na nás (rády) koukají přes telecí kost". ()

Chřástal 

všechny recenze uživatele

„Dívala se na mě často přes telecí kost…“ Banální název a nepříliš atraktivně znějící příběh dalšího milostného trojúhelníku by mohly někoho odradit, ale byla by to škoda. Drama žárlivosti „osvěží“ už místy, kde se odehrává – komunistický festival, ze kterého nad ránem zbyla už jen společensky znavená partička na řetízáku nad závějí letáků, pláž plná odpadků, omšelé uličky se šňůrami na prádlo nebo cikánský autobus… Film odráží i politické pnutí v tehdejší Itálii – hrdinové diskutují o vztazích i na politické manifestaci či dostávají držkovou na demonstraci – a „jediným majetkem dělníka je jeho žena“. Scény mají často nečekané vyústění a nejrůznější fóry a vtipné detaily shazují nebezpečí patosu stejně jako promluvy do kamery směrem k divákovi / soudci. Vynikající komedie o vážných věcech, jako je láska a žárlivost ústící do sebedestrukce. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (1)

  • Děj filmu se odehrává na několika dobře rozpoznatelných místech v Římě, včetně Piazzale del Verano (kde Adelaide pracuje v květinářství), nemocnice San Camillo (kde je Adelaide hospitalizována), Lungotevere Arnaldo da Brescia (kde Oreste chodí a mluví sám se sebou), tunelu Umberto I (kde Nello poprvé políbí Adelaide). (classic)

Související novinky

Zemřela herečka Monica Vitti

Zemřela herečka Monica Vitti

02.02.2022

Přichází smutné zprávy z Říma. Ve věku 90 let zemřela ikona italské kinematografie šedesátých let, herečka Monica Vitti. Hvězda klasických filmů režiséra Michelangela Antonioniho dlouhou dobu… (více)

Reklama

Reklama