Son of the Pink Panther
Syn Ružového pantera
Režie:
Blake EdwardsKamera:
Dick BushHudba:
Henry ManciniHrají:
Roberto Benigni, Herbert Lom, Claudia Cardinale, Shabana Azmi, Robert Davi, Mike Starr, Anton Rodgers, Burt Kwouk, Aharon Ipalé, Debrah Farentino (více)Obsahy(2)
Ve Francii dojde k únosu lugašské princezny Jasmíny. Únos má vyšetřovat sám Dreyfus, kterému má pomáhat policista z Nice, Jacques Gambrelli. Jacques se velmi podobá Clouseaovi a nakonec vyjde najevo, že je to i jeho nemanželský syn. Dreyfus si padl do oka s jeho matkou, ale sám Jacques mu neustále způsobuje nějaká zranění. Jacques se navíc do Jasmíny zamiloval a udělá pro ni cokoliv. Jacques dokonce předstírá, že je doktor, protože je jeden z nich zraněný a únosci doktora potřebují. Únosci ale jeho maskování prokouknou a zajmou ho. Jacques tak stráví noc s Jasmínou. Únosci se obávají, že jim je policie na stopě, takže princeznu přemístí. Jacques je skoro zabit. V nemocnici se Jacques od své matky dozví, kdo je jeho skutečný otec. Poté se rozhodne spojit s přáteli svého otce, kteří by mu měli pomoct princeznu osvobodit. Policie také jedná, díky informacím od Jacquese vědí, kde je princezna držena... (TV Prima)
(více)Recenze (64)
Smutný pohled na konce téhle kultovní série, navíc hořce okořeněný faktem, že ho má na svědomí původní autentický tvůrce a otec celého nápadu - Blake Edwards... Hlavní představitel Roberto Benigni, jinak celkem sympatický a osobitý tvůrce i komik, se díky pitvoření (ale i díky sterilnímu scénáři) řadí v hierarchii postav světa Růžového pantera na samé dno... Nejsmutnější na celém filmu je zjištění, že stejně jako v jeho samém ději, tak i co se týče důvodů jeho vzniku, jde jen o jediné - o dolary... ()
Tohle už je prostě filmová tragédie. Roberto Benigni nesahá nesahá Peteru Sellersovi ani po kotníky, bohužel se ho snaží až moc napodobovat. Film si vystačí s opakováním starých vtipů a scén, což vede jen k tomu, že je to pořádně velká nuda, která skoro až fyzicky bolí. Ani Claudia to moc nezachrání, nemluvě o proměně postavy Herberta Loma, který je najednou mentorem. ()
Na desiate výročie od uvedenia do kín posledného pantera (Kliatba Ružového pantera, 1983), sa na scéne zjavilo toto čudo. Jedno sérii treba uznať. Istým úchylným spôsobom ma veľmi baví sledovať, ako sa menila, akým spôsobom sa vyvíjala, ako s ňou narábali tvorcovia behom desaťročí. Z galantnej, decentnej krimikomédie s Davidom Nivenom v titulnej úlohe, sa už v dvojke stal bláznivý spin-off Sellersovho Clouseaua. Neskôr ho pre-obsadili Alanom Arkinom. Katastrofa. Po ňom sa vrátila pôvodná partia Edwards/Sellers a vznikli najlepšie diely. Následne Sellers nečakane zomrel, čo však nezabránilo vzniku ďalších filmov (použili sa staré scény a vystrihnuté pasáže z minulých dielov) a začalo sa nezmyselne hrať na paranoickú strunu, že Clouseaua možno nezomrel počas leteckej havárie. Po pravde pátral jeho americký náhradník. „Nezmyselne“ preto, lebo Sellers bol v tom čase už dávno mŕtvy, takže „asi“ každému muselo byť jasné, že sa proste nevráti, že je mŕtvy naozaj. Keď čuduj sa svete ani toto nevyšlo, prišli tvorcovia s nápadom ponúknuť svetu... Clouseauovho syna! Talianskeho! A nezahral si ho nikto iný, než tamojší šialený štyridsiatnik Benigni. Ten sa pre podobné úlohy narodil podobne, ako Pierre Richard, ale toho som mal vždy oveľa, oveľa radšej. Scenár nie je žiadny zázrak. No to asi neboli ani scenáre k najlepším dielom so Sellersom. Boli však pozliepané z výrazných scén. Tie v Synovi Ružového pantera absentujú. Celé je to fajn (ak uvážime, že bez Sellersa to proste už tak nejak principiálne nie je ono), ale nejedná sa ani o žiadny výnimočný komediálny zázrak. Vlastne som sa skoro vôbec nebavil a z toho dôvodu dávam len 2*. Objektívne by si to možno zaslúžilo tri, ale pravdepodobne sa zhodneme na tom, že nie je dobrý nápad dávať 3* komédii, pri ktorej sa človek nesmeje. Potešilo ma každopádne, že scenáristom sa podarilo nájsť spôsoby, ako do hry vrátiť obľúbené postavy Dreyfusa a Cata, ktoré by sa tu teoreticky bez Sellersa vyskytovať nemali. O réžiu sa opäť postaral Blake Edwards, ktorý sa podieľal i na scenári, s ktorým mu pomáhal syn Geoffrey. V rokoch 2006 a 2009 sa objavili dve americké verzie so Steveom Martinom a odvtedy je séria mŕtva. Na ústredný panterovský song sa podarilo nahovoriť Bobbyho McFerrina. ()
Roberto Benigni ztvárnil podle mě po Sellersovi nejlepší Closeauovskou variaci. Burt Kwouk jako Cato potěší, stejně jako profesor Auguste Balls v podání Graham Starka nebo jako vždy skvělý čecho-angličan Herbert Lom. Jenom nechápu jak to je s Claudií Cardinalovou. V prvním Růžovém panterovi hrála lugašskou princeznu a tady hraje Marii Gambreliovou, kterou v Closeauovi na stopě hrála německá hvězdička Elke Sommer. ()
Tomuhle filmu chybí všechny typické znaky filmů se zesnulým Peterem Sellersem. A i když se režie opět ujal zkušený Blake Edwards, nepodařilo se mu z ní vyvařit vůbec nic. Výsledkem je zoufale nevtipná a trapná komedie s nepříliš přesvědčivým Robertem Benignim, který nebyl dobrou volbou po geniálním Sellersovi. Podařilo se alespoň zabodovat s herečkami ve vedlejších rolích - Claudia Cardinale a Debrah Farentino svůj půvab neutopily v trapnosti a křeči. Tradičně skvělý Herbert Lom alias maniakální komisař Dreyfuss proležel většinu filmu na nemocničním lůžku. 40% ()
Galerie (18)
Zajímavosti (4)
- Claudia Cardinale se ve filmu objeví jako Maria Gambrelli, zatímco ve filmu Komisař na stopě (1964) ztvárnila Marii Gambrelli Elke Sommer. Claudia Cardinale přitom hrála v prvním filmu série princeznu Dali. (doktofaust)
- Když komisař Dreyfus (Herbert Lom) skáče do vody, aby zachránil strážníka Jaquese Gambrelliho (Roberto Benigni), dozvíme se, že neumí plavat. Ale ve snímku Stopa Růžového pantera (1982) skáče do svého bazénu, kde praví své manželce, že takto plave v bazénu již dvacet pět let. (doktofaust)
Reklama