Una giornata particolare
Zvláštny deň
A Special Day
Režie:
Ettore ScolaKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Marcello Mastroianni, John Vernon, Françoise Berd, Alessandra Mussolini, Adolf Hitler (a.z.), King Victor Emmanuel III (a.z.) (více)Obsahy(1)
Květen 1938, v ulicích se chystají mohutné oslavy fašismu a vylidněný činžovní dům se stává svědkem neobvyklého milostného vztahu. Za úsvitu jednoho květnového rána roku 1938 musí Antoinetta (Sophia Lorenová) postupně vzbudit a vypravit všech svých šest dětí i s manželem do obřího slavnostního průvodu. V malém římském bytě propuká obvyklá ranní strkanice, ve které si matka sotva stíhá sepnout vlasy a zavázat zástěru. Nakonec ale celá rodina odchází včas a spolu s nimi vyráží do ulic i celý činžák. Chvíli ticha si strhaná Antoinetta ovšem užívá jen krátce. Dobře ví, že se od ní očekává poklidit celou domácnost dřív, než se manžel vrátí. Začíná každodenní koloběh uklízení, vytírání, praní a vaření, ze kterého ji náhle vytrhne seznámení s Gabrielem (Marcello Mastroianni), jejím šarmantním sousedem. Přestože život nevzdělané ženy v domácnosti nemůže být vzdálenější světu svobodného mládence a známého rozhlasového hlasatele, mezi oběma lidmi rychle vzniká pouto, které zcela promění jejich dosavadní pohled na život... Snímek Ettore Scoly z roku 1977 vychází ze skutečné návštěvy Hitlera v Římě, zcela záměrně se ovšem vyhýbá bujarým oslavám v ulicích a zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné dění ve ztichlém činžovním domě. Během jediného dne tak režisér postupně rozkrývá tichou odevzdanost manželky fašistického funkcionáře i smutné vyhlídky režimem pronásledovaného intelektuála. Film o náhodném setkání dvou lidí, kteří stojí doslova i symbolicky stranou zájmu fašistické strany, získal ve své době nominaci na Zlatou palmu v Cannes i na Oscarech za nejlepší zahraniční film a za hlavní mužskou roli. Cenu si však tvůrci nakonec odnesli jen ze Zlatých glóbů. (Česká televize)
(více)Recenze (80)
Tenkrát, v osmatřicátém, nadešel velký den. Přijede spřízněný vůdce spřátelené země a upevní se tak vzájemné pouto ve společném boji. A jednou na to budeme všichni vzpomínat... Anebo že by to bylo jinak? Je velká událost skutečně tak velká?, jak by i klidně mohl znít plakátový slogan zvoucí do biografu. Což se koneckonců dá přenést i do reálného světa, lze například srovnat s našimi spartakiádami (na ty se taky určitě těšilo spousta lidí a... netřeba opakovat slova), nechci však degradovat film na jedno mnoha reflexí krušnější minulosti, ta myšlenka funguje i apoliticky, kdy mě dělá potěšení nějaká událost, zatímco ostatní si v duchu pomyslí, co na tom tak asi vidím... Kinematografickým okem jde o opakování trendu pozdních filmů velkého dua Mastroianni-Loren: oba ztvárňují něco jiného, než by většina diváků čekala. Zvláště překvapí dámská polovina, kterou kdekdo včetně mne vnímá jako ztělesněnou atraktivitu, a v případě Marcella se v kontextu doby jedná také o jisté překvapení. Platí však to, co se mi u filmů vyplácí tak nějak všeobecně - a to, že je lepší dopředu nic nevědět, což zrovna v tomto případě úplně nevyšlo, přičemž bych nenašel velký zástup děl, u kterého se spoileruje s takovou chutí, bez uvědomění si, jak takové vyzrazení něčeho může zážitek ovlivnit. Kritickou i diváckou obec rád posílím v názoru, že ač děj nepatří k rozvrstvenějším, snímku to nijak neubírá, osobně jsem na to po celou dobu trvání ani nepomyslel. Kde hledat důvod? Pravděpodobně v přesném vystižení dobové atmosféry, konkrétně kombinaci dokumentárních obrazových i zvukových vsuvek s prostým popisem lidské mentality (aneb, stačí jeden další element v domě a o napětí a jakési dobrodružství je postaráno). Závěr nás po příjemně stráveném čase lehce zavane smutkem s přirozeně se nabízející otázkou "jak to asi bylo dál?". Z toho, co však vím, bych případné pokračování ale znát nechtěl. 90% ()
Ač film využívá základních pravidel klasického melodramatu, je hustě protkán nitkami reality. Ukazuje na jednom činžáku všechno to fašistické davové šílenství a fanatické zbožňování duceho a Hitlera. Jestliže závěrečná proměna Antoinetty je až moc scénaristicky chtěná a neodůvodněná, nemůže už vymazat z paměti vynikající začátek (budíček ve fašistické rodině a odchod na přehlídku), taneční scénu či mletí kávy. ()
Byl májovou zvonkohrou. Rozezněl, vzal ji za srdce. Byl vonným šeříkem. Nadechla se. Otevřeným romantickým ok/n/em, pln křehké melancholie. Zasnila se. Utajená komorní romance, jako v benátských gondolách, z italského "Žižkova." Mostem k uvědomění si sebe samé, ženy - člověka. ()
Komorní příběh odehrávající se v jednom činžovním domě. Je konec třicátých let, nacházíme se ve fašistické Itálii a na návštěvu Říma přijíží Adolf Hitler. Obyvatelstvo je nadšeno. Téměř všichni jdou tuto "vzácnou" návštěvu vítat. V domě zůstávají pouze tři postavy. Matka šesti dětí a homosexuální hlasatel jednoho z rádií. Herecký koncert Sophie Lorenové a Marcella Mastroianniho. Jedno odpoledne oběma postavám radikálně mění pohled na svět. Trojici doplňuje nadšená stoupenkyně fašismu - paní domácí. ()
„Nejhorší je dělat ze sebe něco, co vlastně nejsi…“ Atraktivní Sophia Loren coby „nevzdělaný člověk“, kterému „každý může udělat, co chce“, protože „si ho neváží“. Charismatický Marcello Mastroianni v roli muže, na kterého tehdejší společnost nahlíží jako na “podvratný živel“ a osobu „nežádoucí“ a „narušenou“. Zajímavé ale vlastně i trochu zvláštní setkání „outsiderů“ své doby v rozhlasových kulisách „slavného“ okamžiku, v němž vůdce s Ducem demonstrují slavné spojení německého a italského národa… S vizuálně působivým koncem, který názorně ukazuje, že v totalitním státě, jakým Musoliniho Itálie bezesporu byla, lidem mnohdy nakonec nezbylo nic jiného než se řídit heslem "chováme se, jak nám předepisují jiní…" ()
Tady není co rozebírat. Opět se sešla jedna z nejlepších hereckých dvojic v historii Mastroianni & Loren a opět oba předvedli to nejlepší co kdy italská země ze sebe zplodila. Jediné, co je odlišné od ostatních filmů, je fakt, že vzácně nehrají v komedii, nýbrž v dramatu, což si vyžaduje utnutí jejich bohatého temperamentu. Na druhou stranu oba ukázali co v nich je a zároveň dokázali, že umí zahrát i mnohem náročnější role. Jinak k filmu samotnému žádné výtky prakticky také nemám. Úžasnou atmosféru italské průměrné domácnosti podtrhává přímý rádiový přenos z vojenské přehlídky. Tyto dva elementy jsou v jakési symbióze, neboť když zrovna Marcello Mastroianni rozebírá svou mužnost, hlasatel v rádiu vychvaluje mužnou sílu Mussoliniho armády. Právě takovéto drobné detaily dělají ze Zvláštního dne nepostradatelné dílo ve sbírce italské kinematografie. ()
Pozoruhodný film Etoreho Scolu. Začína ako prvá epizóda z Včera, dnes a zajtra (1963), pretože Sophia Loren budiac veľkú rodinu v preplnenom byte ochutnáva kávu, avšak na rozdiel filmu Vittoria De Sicu kávu nevypije, je totiž určená fašistickému manželovi, a ona nie energickou osobnosťou, ale otrokom. Jej stretnutie s Marcellom Mastroiannim sa dá vnímať v zmysle Madisonských mostov (1995), Bozku pavúčej ženy (1985) či filmu Dobrú noc a veľa šťastia (2005). A záver nenecháva priestor na pochybnosti o tom, že toto dielo kumuluje všetky riešenia. ()
Jak opuštěně se asi museli cítit, když si padli do náruče? On, homosexuální intelektuál a ona, pologramotná domácí puťka. Ukradená chvilka, tak trochu vylhaná a zřejmě poslední příjemný moment na dlouhou dobu, a možná navždy. ()
Tak tahle spolupráce dvojice Lorenová Mastroianni mě moc nenadchla.Filmu jsem vůbec nepřišel na chuť a nrbavil mě. ()
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec, dovršení umění slavného hereckého duetu. Tak tiché, tak vypovídající, tak skromní lidé a přitom bohatí. ()
Zvláštní den, zvláštní film, který si vystačí s málem: jeden římský činžák, v něm 2 byty, střecha, dvorek a ústřední dvojice. Film mě chytil od prvních dokumentárních záběrů. Pak už to stojí na hlavních hrdinech, žena v domácnosti udělá během 1 dne poměrně zásadní vnitřní posun, takže jako psychologická sonda je to dobré. Po určité době mi začal vadit permanentní rozhlasový komentář na pozadí, i když ten k tomu filmu patří. ()
Hmmm...to se mi líbilo! Jednak jako dokument tehdejšího způsobu života v Itálii (bydlení, smýšlení, rodinné vztahy), ale taky tou formou, jednoduchostí, tou jakoby zvláštní čistotou... Pro mě to byl krásný, čistý, silný film. Velice příjemné překvapení. ()
Komorní drama, které si na nic nehraje a my jen sledujeme jak se během jediného dne změní vztah obou hlavních postav. Zažijí opravdu zvláštní den. Výborně natočeno a ještě lépe zahráno. ()
Ten závěr to málem povýšil až na plný počet. Excelentní (filmové) zakončení jednoho smutně veselého dne ve smutném životě dvou lidí předválečné Itálie. ()
Perfektní dialogy a hlavně herci mi zapříčinili to, že mi film utek jako voda. Pro mě nejkratší "milostný románek" (půl dne?), který má však výpovědní hodnotu, týkající se pocitu osamění, lásky a zaslepení společnosti. ()
Skvely komorní prineh dvou lidi a herecky koncert Sophie Loren a Marcella Mastroianniho a k tomu vyborna hudba. ()
Především kvůli Marcellovi jsem si tenhle snímek oblíbil, hraje skutečně famózně! Nebyl jsem vůbec zvyklý ho vídat v takových rolích, vždy jsem ho měl zabudovaného jako milence, fešáka, svůdníka, bohéma, vychytralého manžela, ale ne jako utiskovaného homosexuála, který je na pokraji zhroucení. Opravdu nevšední zážitek, ale o to silnější. Sophia samozřejmě bezchybná. Rozhodně jeden z mých nej zážitků. ()
Komorní drama, ve kterém matka šesti dětí (italská femme fatale Sophia Loren) svede homosexuála (Marcello Mastroianni). Tato stěžejní dějová linka je zasažená do dne, kdy Adolf Hitler přijel do Říma a tisíce Římanů jej vítaly. To je podloženo archivními záběry, které se objevily v úvodní části filmu. [590. hodnocení, 57. komentář, 85%, 590. nejlepší film] ()
Film ve znamení dvou setkání. Na pozadí jednoho velkého, historického, se odehrává jedno (téměř) tajné. Pohled na muže, pronásledovaného fašistickým režimem otřese Antoinettinými životními hodnotami. Oba si uvědomují bezvýchodnost svého postavení... Ettore Scola nám předkládá nádherně lidský příběh, který je podtržený skvělými hereckými výkony - koncertem dua Mastroianni / Lorenová. Další skvělý film italského původu! ()
Ona si dětinsky vystřihuje obrázky Mussoliniho do svého albumu. On je označován jako podvratný živěl. Jedno dne se uprostřed své samoty a ponížení střetnou... Přemýšlela jsem, jak označit onen pocit, který ve mně snímek vyvolal, přeměnil můj obyčejný den ve zvláštní. Dýchala jsem současně s hrdiny a ztrácela se v jejich pocitech. Ach, zní to jako velké klišé, ale... ()