Měsíc 44

Skoro bych řekl amatérsky natočená vynikající Sci-Fi. Proč? Pokud jde o potenciál příběhu, je veliký, ale provedení je poněkud těžko stravitelné. Hudba na takovýhle snímek pozoruhodně skvělá. Děj je místy dost nezáživný a postavy černobílé, ale v poslední třetině vás v tomto směru čeká nejedno milé překvapení a změna. Pokud jde o dabing, důrazně nedoporučuji. Celkově je to levné béčko, u kterého se však nemůžu zbavit dojmu, že k totálnímu fiasku nebo úspěchu má daleko. Takže ode mě 50% = 3-/5 (15.02.2011)

A tady už je Emmerich v té podobě, v jaké ho celý svět zná. Je to hloupé, je to hlavně akční a moc se tam toho neděje, je to celé dost jednoduché včetně charakterů postav, je tu spousta klišé scén... A stejně jako u Dne nezávislosti nemůžu říct, že by mě to bavilo sledovat. Nejzajímavější na tom je asi fakt, že to má na poměry Západního Německa solidní kulisy (a je vidět, že Emmerich byl megaloman vždycky), ale kromě toho a pár zajímavě natočených scén ani nevím, co za klady bych v tom ještě hledal. Vlastně jsem ani nepochopil, kdo a proč ty měsíce chtěl... No asi mi poznávání začátků tohohle režiséra stačí, jenom Princip Noemovy archy měl něco do sebe a přišel mi svojí snahou skutečně zajímavý, byť ne úplně dokonalý. Tohle už je jak béčkový Michael Bay a to mě zrovna nebere. 2* (25.06.2023)

Tento kusok mam z Emmerichovej filmografie najradsej. Pride mi najmenej pateticky a este nie je poznaceny vplyvom hollywoodskej plytkosti a vyumelkovanosti. Beckovost sice z neho srsi na kazdom kroku, alebo lepsie povedane v kazdej chvili, no votrelcovsko/bladerunnerovske prostredie, komorna hudba a temna atmosfera prijemne zastieraju chybicky a zarobia na slusny (dnes uz) retro-zazitok . (04.11.2009)

Na tehdejší dobu výjimečný sci-fi počin, s malým rozpočtem velké kulisy, ale už tenkrát bez příběhu a se zmateným scénářem, což Emmericha neopustilo dodnes. Nebo snad někdo pochopil, kdo vlastně kradl ty lodě a proč a kdo všechno nakonec do toho byl zapleten? Nebo proč si organizace ten poslední měsíc chce jen tak nechat vzít a nebránit se? (23.11.2008)

Asi jsem na tom nepochopil „skrytou genialitu“, nebo nevím. Chvíli se to tvářilo, jako vězeňské drama, kde dochází ke vzpouře těch slabších, do toho probíhaly nesmyslné letecké souboje a nakonec se do toho všeho zapojila zrada. Popravdě, na chuť jsem tomu určitě nepřišel. Co se mi hodně líbilo, tak takové to typické osmdesátkové zpracování, které vypadá vždy s větším rozpočtem skvěle (i když ty opakované záběry bych vytkl). Koukat se na to dalo, ale s tím, že si mezitím člověk udělal večeři, druhou večeři... (23.08.2016)