Příběh Tomáše, 38letého muže, který uvažuje o zásadním zlomu ve svém životě. Tomáš se zaplétá do směšných konfliktů se svou bývalou ženou, musí řešit neřešitelné problémy svého teenagerského syna, pomoc od něj čekají i jeho stárnoucí rodiče, a tak útěk s mladou Angličankou se zdá jediným východiskem…(oficiální text distributora)
Všetko čo mám rád je dodnes jedním z mála slovenských filmů, které reagovaly na turbulentní dobu začátku devadesátých let. Hlavním hrdinou je Tomáš (Juraj Nvôta), jehož osobní krize se propojila s krizí společenskou. Manželství se mu rozpadlo a on se musel vyrovnat nejen s odchodem manželky Magdy (Zdena Studénková), ale i s hledáním nového způsobu komunikace se synem Andrejem (Jakub Ursiny). Ten se ještě ani nestihl vzpamatovat z krachu manželství svých rodičů a už je konfrontovaný s otcovou novou milenkou Ann (Gina Bellmanová). Do hry navíc vstupují Tomášovi konzervativně založení rodiče, kteří s jeho počínáním nesouhlasí. Je to velmi složitá situace. Tomáš si uvědomuje, že může s Ann odejít do Velké Británie a udělat tak tlustou čáru za minulostí. Odchod by byl řešením, jenomže tak jednoduché to zase není, protože situaci mu komplikuje neznalost angličtiny. Na to, aby se domluvil s Ann, mu stačí pár anglických slov, ale aby mohl v nové zemi žít a pracovat, by potřeboval znát nohem víc. Kromě neznalosti jazyka si dobře uvědomuje, že by se odchodem musel vzdát mnoha lidí a věcí, které má rád, a především by utrpěl jeho vztah s Andrejem.
Zároveň se mu nabízí možnost zůstat v zemi, kde mu bývalá manželka, syn, rodiče i okolí neustále připomínají neúspěchy minulého života. Tomáš ví, že ani jedna z možností není dobrá, a proto s řešením situace nijak nespěchá. Podvědomě věří, že to, co se dnes jeví jako akutní problém, zítra už jím být nemusí. Nakonec zůstává, i když ví, že se tím vyřešilo jen to, že se nic nevyřešilo.
Taková je základní fabule, je však třeba zmínit, že příběh filmu neplyne souvisle. Právě naopak, tvůrci ho různými způsoby fragmentalizují. Každý filmový obraz je uvedený titulkem, jenž mu dává relativní autonomii, a divák si pak musí jednotlivé scény poskládat. Ovšem kromě příběhu, jak ho ukazují filmové obrazy, vidíme i obrazy další, které jakoby nediegetickým způsobem ozvláštňují příběh jako výtvarné prvky. Buď je to tak, anebo tímto způsobem tvůrci jen doplňovali výčet toho, co mají rádi.(Letní filmová škola)
Príbeh Tomáša, 38ročného muža, ktorý je konfrontovaný so zásadným zlomom vo svojom živote. Zaplieta sa do malicherných konfliktov so svojou bývalou ženou, rieši neriešiteľné problémy svojho dospievajúceho syna, pomoc od neho očakávajú i jeho starnúci rodičia. A tak útek od všetkého s mladou Angličankou sa zdá byť jediným východiskom...(Garfield Film)
Tomáš sa ocitá na mŕtvom bode. Nemá prácu, s bývalou manželkou sa iba háda, musí riešiť problémy s dospievajúcim synom a pomoc od neho čakajú aj starnúci rodičia. Ponuka mladej Angličanky, aby s ňou odišiel do Anglicka, sa zdá byť poslednou šancou, ako uniknúť zo začarovaného kruhu. „Všetko čo mám rád je asi môj najosobnejší film. S Ondrejom Šulajom sme chceli zachytiť atmosféru zo začiatku 90. rokov, obdobie, keď sa menila spoločnosť. Pred každým z nás sa otvorilo mnoho možností ako naplniť život. Mohli sme cestovať, podnikať, zamestnať sa v reklame alebo jednoducho priamo vstúpiť do politiky. V Bratislave sa zrazu zjavilo mnoho cudzincov. Každodenne dochádzalo k zaujímavým stretnutiam, konfrontácii kultúr, k vzájomnému spoznávaniu. Všetko bolo v pohybe, v spoločnosti ešte bola nádej a humor. S Ondrejom sme si chceli spraviť takú životnú bilanciu," povedal Martin Šulík.(Art Film Fest)
Mám rád čerstvý sníh křupající pod nohama. Mám rád vůni nových věcí. Mám rád chuť vítězství. Mám rád hořkou čokoládu rozpouštějící se na jazyku. Mám rád krásné detaily krásných věcí. Mám přejíždění prsty po změklém vosku. Mám rád filmy Martina Šulíka a tento obzvlášť. Mám rád i spoustu jiných věcí, ale pravdou je, že to, co máme skutečně rádi, pojmenovat nedokážeme. A Amélie si může jít házet žabky. 90%(6.2.2008)
Když jsem to napsala, jak mě to v průběhu sledování napadalo, a znovu přečetla, vychází mi, že jsem možná příliš přísná. Jakkoli je hlavní hrdina roztomilý, pořád je neodpustitelně tupý. Hrdina, který říká „nerozumíš? ozvi se!“, i když přes dveře slyší, že jeho syn uvnitř zvrací. Jak říká Soňa, slabého muže milovat nedokážu. Ale ani s první ženou nelze soucítit, a druhá je zase jenom nevyzrálá představa femme fatale, totálně iluzorní, která existuje jenom ve chvíli, kdy se na ni muž dívá, jinak ne. Ačkoliv jsou dávány jisté šance prostoru a přírodě, pořád mám dojem, že je to spíše divadelní hra, že všechny kulisy by velmi dobře mohly být jen nakreslené na papíře. A v nich by se odehrávaly vypozorované epizody plné bědujících lidí. Kde jsou detaily. Chladný režijní přístup mi způsobuje křeče v kontrastu s proklamovaně subjektivním vyprávěním. Zdá se mi to, nebo režisér ve svém plánu s formou příliš neoperuje? To bych možná potřebovala vysvětlit. Smysl pro humor jsem zde necítila, ale v nedávné době jsem začala uvažovat o tom, že ho sama nemám. Zajímá mne, zda v Šulíkovsko-Šulajovském světě existují milenecké páry, které si vzájemně neroztírají jídlo po tvářích a těle. Příběh s rozvolněným dějem poskládaným z epizod také zkouším, i moje plánovaná romance z obskurního kapitolu má takto vypadat, možná právě obava, že budu tak moc rozvolňovat, až nic nezbude, mě stále nutí do vlastních příběhů strkat kouzelné koně nebo zombies.(2.12.2013)
Samozvaný poetický film je v rámci děje rozdělen na kapitoly různé délky, přičemž některé slouží něco jako interludy. Hlavní postava Tomáš je na křižovatce svého života a přitom poznává sám sebe(jak originální). Při tom zažívá spoustu více či méně vtipných tragikomických situací s energickou angličankou, nevyrovnaným synem, hysterickou ex-manželkou a se senilními rodiči. Co musím vyzvednout jsou nádherné záběry(ten konečný mi ještě nějakou dobu zůstane v mysli:), jinak mě tenhle film až tak nezasáhl, poetiku ve filmu bych si dokázal představit i docela jinak.(6.2.2008)
Film o slovenskej uzavretosti a neschopnosti odist, riesit a byt dosledny v tom, co robim. Par scen je srandovnych a v dosledku to stoji len na trapnosti danej situacie. Okrem toho Nvota je podla mna celkom slaby herec. Moc sa mi to nepacilo ked som to videl v kine, nepaci sa mi to ani po rokoch, ked som uz v zahranici.(18.1.2008)
Nejlepší Šulíkův film. Kam se hrabe Záhrada... Tenhle snímek si nelze nebrat osobně, a to je dobře, jistě tak byl myšlen. Není ideální, ale je tak dobrý a výjimečný, že nižší hdonocení by bylo krutě nespravedlivé. Podle mého jde o nejsilnější (česko)slovenský film 90. let (tehdy, v roce 92, jsme ještě nebyli rozděleni??). Juraj Nvota byl vynikající -- přesně ten chlápek, co má do ideálu milence-manžela-otce-a já nevím čeho ještě hodně daleko, a přece v něm je nějaký klid a síla, která lidi (hlavně ženské a děti, že) k sobě neodolatelně přitahuje. A on se přitom nežene za kariérou, prostě je a na nic si nehraje. Famózní portrét. Mimochodem -- snímek jsem viděl v ČT začátkem roku 08, do té doby jsem ho neznal. O ČT si opravdu nedělám žádné iluze, připadá mi skoro stejně strašná jako komerční televize, ale tohle mě od ní potěšilo. Zjevně dramaturgický omyl ze strany ČT, ale já z toho vytěžil maximum. Na tenhle film se nedá zapomenout. Za pár let ho chci vidět znova.(8.2.2008)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
Matty
Mám rád čerstvý sníh křupající pod nohama. Mám rád vůni nových věcí. Mám rád chuť vítězství. Mám rád hořkou čokoládu rozpouštějící se na jazyku. Mám rád krásné detaily krásných věcí. Mám přejíždění prsty po změklém vosku. Mám rád filmy Martina Šulíka a tento obzvlášť. Mám rád i spoustu jiných věcí, ale pravdou je, že to, co máme skutečně rádi, pojmenovat nedokážeme. A Amélie si může jít házet žabky. 90%(6.2.2008)
Morien
Když jsem to napsala, jak mě to v průběhu sledování napadalo, a znovu přečetla, vychází mi, že jsem možná příliš přísná. Jakkoli je hlavní hrdina roztomilý, pořád je neodpustitelně tupý. Hrdina, který říká „nerozumíš? ozvi se!“, i když přes dveře slyší, že jeho syn uvnitř zvrací. Jak říká Soňa, slabého muže milovat nedokážu. Ale ani s první ženou nelze soucítit, a druhá je zase jenom nevyzrálá představa femme fatale, totálně iluzorní, která existuje jenom ve chvíli, kdy se na ni muž dívá, jinak ne. Ačkoliv jsou dávány jisté šance prostoru a přírodě, pořád mám dojem, že je to spíše divadelní hra, že všechny kulisy by velmi dobře mohly být jen nakreslené na papíře. A v nich by se odehrávaly vypozorované epizody plné bědujících lidí. Kde jsou detaily. Chladný režijní přístup mi způsobuje křeče v kontrastu s proklamovaně subjektivním vyprávěním. Zdá se mi to, nebo režisér ve svém plánu s formou příliš neoperuje? To bych možná potřebovala vysvětlit. Smysl pro humor jsem zde necítila, ale v nedávné době jsem začala uvažovat o tom, že ho sama nemám. Zajímá mne, zda v Šulíkovsko-Šulajovském světě existují milenecké páry, které si vzájemně neroztírají jídlo po tvářích a těle. Příběh s rozvolněným dějem poskládaným z epizod také zkouším, i moje plánovaná romance z obskurního kapitolu má takto vypadat, možná právě obava, že budu tak moc rozvolňovat, až nic nezbude, mě stále nutí do vlastních příběhů strkat kouzelné koně nebo zombies.(2.12.2013)
JayZak
Samozvaný poetický film je v rámci děje rozdělen na kapitoly různé délky, přičemž některé slouží něco jako interludy. Hlavní postava Tomáš je na křižovatce svého života a přitom poznává sám sebe(jak originální). Při tom zažívá spoustu více či méně vtipných tragikomických situací s energickou angličankou, nevyrovnaným synem, hysterickou ex-manželkou a se senilními rodiči. Co musím vyzvednout jsou nádherné záběry(ten konečný mi ještě nějakou dobu zůstane v mysli:), jinak mě tenhle film až tak nezasáhl, poetiku ve filmu bych si dokázal představit i docela jinak.(6.2.2008)
arkie
Film o slovenskej uzavretosti a neschopnosti odist, riesit a byt dosledny v tom, co robim. Par scen je srandovnych a v dosledku to stoji len na trapnosti danej situacie. Okrem toho Nvota je podla mna celkom slaby herec. Moc sa mi to nepacilo ked som to videl v kine, nepaci sa mi to ani po rokoch, ked som uz v zahranici.(18.1.2008)
Cushing
Nejlepší Šulíkův film. Kam se hrabe Záhrada... Tenhle snímek si nelze nebrat osobně, a to je dobře, jistě tak byl myšlen. Není ideální, ale je tak dobrý a výjimečný, že nižší hdonocení by bylo krutě nespravedlivé. Podle mého jde o nejsilnější (česko)slovenský film 90. let (tehdy, v roce 92, jsme ještě nebyli rozděleni??). Juraj Nvota byl vynikající -- přesně ten chlápek, co má do ideálu milence-manžela-otce-a já nevím čeho ještě hodně daleko, a přece v něm je nějaký klid a síla, která lidi (hlavně ženské a děti, že) k sobě neodolatelně přitahuje. A on se přitom nežene za kariérou, prostě je a na nic si nehraje. Famózní portrét. Mimochodem -- snímek jsem viděl v ČT začátkem roku 08, do té doby jsem ho neznal. O ČT si opravdu nedělám žádné iluze, připadá mi skoro stejně strašná jako komerční televize, ale tohle mě od ní potěšilo. Zjevně dramaturgický omyl ze strany ČT, ale já z toho vytěžil maximum. Na tenhle film se nedá zapomenout. Za pár let ho chci vidět znova.(8.2.2008)