Příběh Tomáše, 38letého muže, který uvažuje o zásadním zlomu ve svém životě. Tomáš se zaplétá do směšných konfliktů se svou bývalou ženou, musí řešit neřešitelné problémy svého teenagerského syna, pomoc od něj čekají i jeho stárnoucí rodiče, a tak útěk s mladou Angličankou se zdá jediným východiskem…(oficiální text distributora)
Všetko čo mám rád je dodnes jedním z mála slovenských filmů, které reagovaly na turbulentní dobu začátku devadesátých let. Hlavním hrdinou je Tomáš (Juraj Nvôta), jehož osobní krize se propojila s krizí společenskou. Manželství se mu rozpadlo a on se musel vyrovnat nejen s odchodem manželky Magdy (Zdena Studénková), ale i s hledáním nového způsobu komunikace se synem Andrejem (Jakub Ursiny). Ten se ještě ani nestihl vzpamatovat z krachu manželství svých rodičů a už je konfrontovaný s otcovou novou milenkou Ann (Gina Bellmanová). Do hry navíc vstupují Tomášovi konzervativně založení rodiče, kteří s jeho počínáním nesouhlasí. Je to velmi složitá situace. Tomáš si uvědomuje, že může s Ann odejít do Velké Británie a udělat tak tlustou čáru za minulostí. Odchod by byl řešením, jenomže tak jednoduché to zase není, protože situaci mu komplikuje neznalost angličtiny. Na to, aby se domluvil s Ann, mu stačí pár anglických slov, ale aby mohl v nové zemi žít a pracovat, by potřeboval znát nohem víc. Kromě neznalosti jazyka si dobře uvědomuje, že by se odchodem musel vzdát mnoha lidí a věcí, které má rád, a především by utrpěl jeho vztah s Andrejem.
Zároveň se mu nabízí možnost zůstat v zemi, kde mu bývalá manželka, syn, rodiče i okolí neustále připomínají neúspěchy minulého života. Tomáš ví, že ani jedna z možností není dobrá, a proto s řešením situace nijak nespěchá. Podvědomě věří, že to, co se dnes jeví jako akutní problém, zítra už jím být nemusí. Nakonec zůstává, i když ví, že se tím vyřešilo jen to, že se nic nevyřešilo.
Taková je základní fabule, je však třeba zmínit, že příběh filmu neplyne souvisle. Právě naopak, tvůrci ho různými způsoby fragmentalizují. Každý filmový obraz je uvedený titulkem, jenž mu dává relativní autonomii, a divák si pak musí jednotlivé scény poskládat. Ovšem kromě příběhu, jak ho ukazují filmové obrazy, vidíme i obrazy další, které jakoby nediegetickým způsobem ozvláštňují příběh jako výtvarné prvky. Buď je to tak, anebo tímto způsobem tvůrci jen doplňovali výčet toho, co mají rádi.(Letní filmová škola)
Príbeh Tomáša, 38ročného muža, ktorý je konfrontovaný so zásadným zlomom vo svojom živote. Zaplieta sa do malicherných konfliktov so svojou bývalou ženou, rieši neriešiteľné problémy svojho dospievajúceho syna, pomoc od neho očakávajú i jeho starnúci rodičia. A tak útek od všetkého s mladou Angličankou sa zdá byť jediným východiskom...(Garfield Film)
Tomáš sa ocitá na mŕtvom bode. Nemá prácu, s bývalou manželkou sa iba háda, musí riešiť problémy s dospievajúcim synom a pomoc od neho čakajú aj starnúci rodičia. Ponuka mladej Angličanky, aby s ňou odišiel do Anglicka, sa zdá byť poslednou šancou, ako uniknúť zo začarovaného kruhu. „Všetko čo mám rád je asi môj najosobnejší film. S Ondrejom Šulajom sme chceli zachytiť atmosféru zo začiatku 90. rokov, obdobie, keď sa menila spoločnosť. Pred každým z nás sa otvorilo mnoho možností ako naplniť život. Mohli sme cestovať, podnikať, zamestnať sa v reklame alebo jednoducho priamo vstúpiť do politiky. V Bratislave sa zrazu zjavilo mnoho cudzincov. Každodenne dochádzalo k zaujímavým stretnutiam, konfrontácii kultúr, k vzájomnému spoznávaniu. Všetko bolo v pohybe, v spoločnosti ešte bola nádej a humor. S Ondrejom sme si chceli spraviť takú životnú bilanciu," povedal Martin Šulík.(Art Film Fest)
Dnes to na tři nebude,a to to v prostřední části (která je nejlepší) mělo k tomu dosti nakročeno. Je to klasicky Šulíkovské, bohužel, nedokáže to tolik zaujmout a to je především škoda. Film je rozdělen do spousty kapitol, z niž některé vyčnívají, některé tu prostě jsou a některé se snaží, ale působí nijak. Hlavě ty počáteční jsou dosti a zbytečně utahané, ale po zhruba 35 minutách nuda pominula. Některé kapitoly jsou jak skvěle vymyšlené, tak i natočené, výběr hudby je taky velmi povedený a Šulíkův styl je tam prostě znát, ale na ty 3* to prostě dle mých pocitů z filmu nemá. EDIT: Tak po nějaké době přidávám tu třetí hvězdu, zaslouží si ji to.(20.3.2018)
Film o slovenskej uzavretosti a neschopnosti odist, riesit a byt dosledny v tom, co robim. Par scen je srandovnych a v dosledku to stoji len na trapnosti danej situacie. Okrem toho Nvota je podla mna celkom slaby herec. Moc sa mi to nepacilo ked som to videl v kine, nepaci sa mi to ani po rokoch, ked som uz v zahranici.(18.1.2008)
Melancholický, ba priam až patetický dej, dotvorený hlavným hrdinom (Tomáš) - pasívnym introvertom, ktorý by mal najradšej od všetkého pokoj - rozdelený do niekoľkých scén s vlastným názvom, pretkaný porevolučnou atmosférou a ponurými náladami nemôže dovoliť nikomu zavrieť oči až do konca filmu.
Napätie založené na vyčkávaní, kedy niekto vylepí Jurajovi Nvotovi (Tomášovi) zaklincuje nenásilná, ale o to viac emočne nabitá scéna odohrávajúca sa na stanici: otec nášho hlavného hrdinu odmietne v úplne banálnej situácii, a ako typicky urazený otec, ktorého dieťa nedosiahlo žiadaný úspech v živote, postaví sa do absolútneho odporu. Tomáš je postavený opäť do vzťahovo krízovej situácie, v ktorej však už naberie snahu a odváži sa naprávať počas niekoľkých desiatok sekúnd vzťah s otcom, aj napriek tomu, že si neuvedomuje, že to je viac či menej nemožné. V tomto malom deji v deji nastane prevratná peripetia, keď otec syna požiada o peniaze na autobus, ktoré utratil za hotel, kedže k synovi sa hanbil prísť spať. Scéna vyznieva absolútne melancholicky na dôvažok celému filmu.
Film nemá štandardnú kompozíciu, ale je skôr sledom udalostí samých v sebe.(2.7.2016)
Film je trochu o ničom, lebo jeho príbeh začína tam kde i končí. Rozpráva skrz mini epizódy o patáliách človeka, ktorému v štyridsiatke má začať nový život, no sám sa k tomu nemá a nevie čo s tým všetkým. Usmieva sa umelo, je to skrátka ňouma. Šulík však všetko zakrýva nádhernými zábermi a citom pre zachytenie chvíle, pre zachytenie čara dediny. Herecky ju umne vystihol jeho otec Anton, znamenitý výkon.(7.2.2018)
Nejlepší Šulíkův film. Kam se hrabe Záhrada... Tenhle snímek si nelze nebrat osobně, a to je dobře, jistě tak byl myšlen. Není ideální, ale je tak dobrý a výjimečný, že nižší hdonocení by bylo krutě nespravedlivé. Podle mého jde o nejsilnější (česko)slovenský film 90. let (tehdy, v roce 92, jsme ještě nebyli rozděleni??). Juraj Nvota byl vynikající -- přesně ten chlápek, co má do ideálu milence-manžela-otce-a já nevím čeho ještě hodně daleko, a přece v něm je nějaký klid a síla, která lidi (hlavně ženské a děti, že) k sobě neodolatelně přitahuje. A on se přitom nežene za kariérou, prostě je a na nic si nehraje. Famózní portrét. Mimochodem -- snímek jsem viděl v ČT začátkem roku 08, do té doby jsem ho neznal. O ČT si opravdu nedělám žádné iluze, připadá mi skoro stejně strašná jako komerční televize, ale tohle mě od ní potěšilo. Zjevně dramaturgický omyl ze strany ČT, ale já z toho vytěžil maximum. Na tenhle film se nedá zapomenout. Za pár let ho chci vidět znova.(8.2.2008)
V kinech
od:
honajz2
Dnes to na tři nebude,a to to v prostřední části (která je nejlepší) mělo k tomu dosti nakročeno. Je to klasicky Šulíkovské, bohužel, nedokáže to tolik zaujmout a to je především škoda. Film je rozdělen do spousty kapitol, z niž některé vyčnívají, některé tu prostě jsou a některé se snaží, ale působí nijak. Hlavě ty počáteční jsou dosti a zbytečně utahané, ale po zhruba 35 minutách nuda pominula. Některé kapitoly jsou jak skvěle vymyšlené, tak i natočené, výběr hudby je taky velmi povedený a Šulíkův styl je tam prostě znát, ale na ty 3* to prostě dle mých pocitů z filmu nemá. EDIT: Tak po nějaké době přidávám tu třetí hvězdu, zaslouží si ji to.(20.3.2018)
arkie
Film o slovenskej uzavretosti a neschopnosti odist, riesit a byt dosledny v tom, co robim. Par scen je srandovnych a v dosledku to stoji len na trapnosti danej situacie. Okrem toho Nvota je podla mna celkom slaby herec. Moc sa mi to nepacilo ked som to videl v kine, nepaci sa mi to ani po rokoch, ked som uz v zahranici.(18.1.2008)
Cigalone
Melancholický, ba priam až patetický dej, dotvorený hlavným hrdinom (Tomáš) - pasívnym introvertom, ktorý by mal najradšej od všetkého pokoj - rozdelený do niekoľkých scén s vlastným názvom, pretkaný porevolučnou atmosférou a ponurými náladami nemôže dovoliť nikomu zavrieť oči až do konca filmu. Napätie založené na vyčkávaní, kedy niekto vylepí Jurajovi Nvotovi (Tomášovi) zaklincuje nenásilná, ale o to viac emočne nabitá scéna odohrávajúca sa na stanici: otec nášho hlavného hrdinu odmietne v úplne banálnej situácii, a ako typicky urazený otec, ktorého dieťa nedosiahlo žiadaný úspech v živote, postaví sa do absolútneho odporu. Tomáš je postavený opäť do vzťahovo krízovej situácie, v ktorej však už naberie snahu a odváži sa naprávať počas niekoľkých desiatok sekúnd vzťah s otcom, aj napriek tomu, že si neuvedomuje, že to je viac či menej nemožné. V tomto malom deji v deji nastane prevratná peripetia, keď otec syna požiada o peniaze na autobus, ktoré utratil za hotel, kedže k synovi sa hanbil prísť spať. Scéna vyznieva absolútne melancholicky na dôvažok celému filmu. Film nemá štandardnú kompozíciu, ale je skôr sledom udalostí samých v sebe.(2.7.2016)
Biopler
Film je trochu o ničom, lebo jeho príbeh začína tam kde i končí. Rozpráva skrz mini epizódy o patáliách človeka, ktorému v štyridsiatke má začať nový život, no sám sa k tomu nemá a nevie čo s tým všetkým. Usmieva sa umelo, je to skrátka ňouma. Šulík však všetko zakrýva nádhernými zábermi a citom pre zachytenie chvíle, pre zachytenie čara dediny. Herecky ju umne vystihol jeho otec Anton, znamenitý výkon.(7.2.2018)
Cushing
Nejlepší Šulíkův film. Kam se hrabe Záhrada... Tenhle snímek si nelze nebrat osobně, a to je dobře, jistě tak byl myšlen. Není ideální, ale je tak dobrý a výjimečný, že nižší hdonocení by bylo krutě nespravedlivé. Podle mého jde o nejsilnější (česko)slovenský film 90. let (tehdy, v roce 92, jsme ještě nebyli rozděleni??). Juraj Nvota byl vynikající -- přesně ten chlápek, co má do ideálu milence-manžela-otce-a já nevím čeho ještě hodně daleko, a přece v něm je nějaký klid a síla, která lidi (hlavně ženské a děti, že) k sobě neodolatelně přitahuje. A on se přitom nežene za kariérou, prostě je a na nic si nehraje. Famózní portrét. Mimochodem -- snímek jsem viděl v ČT začátkem roku 08, do té doby jsem ho neznal. O ČT si opravdu nedělám žádné iluze, připadá mi skoro stejně strašná jako komerční televize, ale tohle mě od ní potěšilo. Zjevně dramaturgický omyl ze strany ČT, ale já z toho vytěžil maximum. Na tenhle film se nedá zapomenout. Za pár let ho chci vidět znova.(8.2.2008)