Zabriskie Point

Zabriskie Point... Antonioni mě překvapil, podobnou věc bych spíše čekal od Pasoliniho, či Ferreriho. Antonioni se ve svých filmech politice vyhýbal, ale konec šedesátých let byl v západním světě ve znamení studentských rebelií a Michelangelo pocítil touhu po vyjádření. I když je to teze více společenská a méně politická. Zabriskie Point je osobitou filmovou ironií, když Antonioni výživně podojil hollywoodské studio a naservíroval jim undergroundovou baladu a psychedelické hemžení, prototyp komerčního neúspěchu. Zabriskie Point si žije vlastním životem, kritizuje spotřební společnost, využívá biblickou symboliku a ani podoba revolučního hnutí nezůstává bez poskvrny marnivého tápání. Duše revolucionářského hrdiny není stvořena přesvědčením, nýbrž vnitřní prázdnotou, odmítnutím unifikovaného očekávání a touhou po vymezení se i v rámci samotného předpokládaného názorového pohybu. Zabriskie Point je svobodomyslný pocit a odmítnutí, jediným útočištěm je intimita a cílem intenzita prožitku a ničím nenahraditelný vnitřní pocit svobody. Hlavní postavou undergroundové balady je Mark (Marc Frechette), mladík a vyhozený vysokoškolský student. Tesařovým motivem je touha po generačním i společenském vyhranění a otisk velikého činu hrdiny. Ideologií je pocit sebenaplnění. Pojem svoboda zde dostal hmotný tvar i vlastní vůli k přežití. Hlavní ženskou postavou je Daria (Daria Halprin), mladá sekretářka a křehčí polovička psychedelického hemžení. U ní dochází k odmítnutí spotřebního světa v myšlenkové rovině na základě romantické zkušenosti. Extrémismus je výsledkem bolesti srdce. Výraznější postavou je také Lee Allen (Rod Taylor), Dariin zaměstnavatel a milenec. Úspěšný vzor odmítaného klimatu. Z dalších rolí: se sousedním pasťákem hrubě nespokojený majitel vesnického baru (Paul Fix), blízký Allenův spolupracovník (G. D. Spradlin), pouštní motorizovaný policista (Lee Duncan), či pouštní letecký mechanik (George Dunn). Zabriskie Point má úchvatné pouštní scenérie a barevné světlo. Revoluční nadšení konce šedesátých let se samovolně rozmělnilo s přibývajícím věkem aktérů a konzum slavil své největší společenské vítězství. Zabriskie Point je trochu o politice, trochu o bohu a hlavně o pocitech. Za největší přínos filmu považuji skutečnost, kolik Američané na výrobu vydali a sklidili za to nechtěné překvapení. (15.06.2018)

Výsostně natočená nuda. Rád bych to viděl kompletně s hudbou Johna Faheyho, který složil původní soundtrack a po té co rozbil držku Antionionimu se nepoužil. Mimochodem za nejlepší scénu nepovažuji mírně lechtivou pasáž sexuálních orgií v písečných dunách, ale až samotný závěr se zpomalenými záběry explodujících objektů. Podobný efekt už ovšem vypiloval Bruce Conner v Crossroads. (23.02.2015)

Nevím, jestli to je způsobeno tím, že mi byl film doporučen pro jeho myšlenku a symbolismus a měla jsem od něj moc velké očekávání, ale po dlouhé době to bylo něco, co jsem ani nedokázala dokoukat. Hrozně mě rozčilovala stupidní mentalita postav - každý z nich jako by patřil k té hloupé americké složce, která si hraje na intelektuály a přitom má v hlavě jen a jen násilí, které se vždy snaží svést na někoho jiného. Navíc mě hrozně znechutila povaha hlavního hrdiny. Kdo by čekal, že se z muže, který je zprvu celkem pohledný, může vyklubat tak nechutná postava, které máte chuť zakroutit krkem? Věřím, že ve snímku je ukryta spousta dobrých myšlenek, ale v něčem takovém je jednoduše ani nemám chuť hledat. (30.09.2012)

Antonioniho styl se mi opravdu líbí. Vždycky věděl jak film udělat dobře. Zvláště u Zabriskie Point se doopravdy vyřádil svým citem pro nadčasovost, kterou bohužel ne každý vidí. Nemá cenu popírat, že snová scéna milování v poušti je nepříliš vkusná, ale s trochou nadhledu se jedná o nejlepší scénu ve filmu, protože zde Antonioni u díváků vyvolal jejich tužby a uvědomnění si sebe samých jako lidí. Z reakce hlavní hrdinky poté co se dověděla, jak skončil její partner je jasné, že pro ně jejich románek neznamenal o nic méně, než pro jiné láska na celý život. Zkrátka a dobře lidské pokolení má mnoho chyb, ale i mnoho krás a vymožeností a těch si máme cenit nejvíce. To považuji za největší poselství Zabriskie Point. (02.04.2008)

Zabriskie Point je mi z počinů Michaelangela Antonioniho tak nějak nejblizší, protože je ve své mladickosti a optimismu do jisté míry obdivuhodný. V tom filmu nejde o to, " očem je", "co" se v něm děje a "jak" jsou dramatické situace a jak dobře jsou zvládnuty dramaturgické zákruty vyprávění šinoucí se odnikud nikam, ale "jak je to ztvárněno" - nemáme být překvapováni vyprávěním, ale stylistickým systémem filmu, kdy jsme zaraženi, odkud se postavy objeví, z jakého úhlu je kamera snímá a popř. že jde za nimi. Filmu-aktu, jenž je útokem proti establishmentu a sledem impresí hlavní hrdinky, věnovaly své odborné práce či zmínky i takové osobnosti jako filozofové Gilles Deleuze či Foucalt, a tak jsem si svůj názor nemohl nechat jenom tak pro sebe :-): http://hobituvblog.blogspot.com/2008/01/zabriskie-point.html . (24.01.2008)