Samuraj

Příběh zasazený do sklonku tokugawského šogunátu je chvílemi možná příliš melodramatický (mám na mysli zejména linii tajemného původu titulní postavy, jejíž pointa se však dá brzy vytušit), ale způsob vyprávění je značně originální a herecké výkony bravurní (chválit Mifuneho je skoro nošení dříví do lesa). Řeší se tu zajímavé otázky spojené s přátelstvím, ctí a věrností, aby se ukázalo jak cíl světí prostředky a nad city a ideály vítězí chladný pragmatismus. Nejzajímavější je ale pozorovat, jak si hlavní hrdina vedený přehnanou ctižádostí nevědomky podřezává větev, na které sám sedí. Snímek je navíc okořeněn několika výbornými souboji, z nichž vynikají především závěrečná jatka - scéna nezapomenutelná i v rámci daného žánru. (27.09.2008)

Príbeh hodný starovekých drám, minimálne diaógmi, ktorých je neúrekom a treba priznať, že ich toľko nemuselo byť. Ocitáme sa v komplikovanom období šogunátu, keď sa doba samurajom nezadržateľne blíži ku koncu. Filmársky a hereckými prejavmi ide však o veľmi zaujímavé dielo, ktoré je okorenené záverečnom bitkou v snehovej fujavici. (03.03.2015)

Až divadelní drama je úžasně převedeno do samurajské éry. Zde se pak odvíjí zamotaný příběh nejen jednoho samuraje, ale vlastně celého Japonska. Nejdříve působí hlavní postava jako chladný ničema, ale postupně se nám pomocí dějových odboček vykresluje důvod, proč takový je a sympatie s ním. S odvíjejícím se příběhem se sice závěrečná pointa, čím dál méně mění jako překvapivá. Závěrečná řežba je pak natočená a naprosto geniálně sestříhána. (16.10.2007)

Lidé dobří poslyšte co se odehrálo u sněhem zaváté Sakuradské brány 3. března roku 1860. Až na enormní úvodní příval jmen, pozic a rolí nejde nic moc vytknout. Snad jen hudba mohla být nápadnější, tempo místy trochu živější a role vypravěče nemusela být tak zase až tak často využívána, ale jinak darmo plýtvat chvalozpěvy. Mifune je tradičně ztělesněné charisma jdoucí ruku v ruce s mistrovským herectvím. Ostatní se také drží v předních liniích kolonky "sakra dobré výkony." Je to napínavé, milovníci Shakespearovsky zamotaných vztahů a intrik se budou přímo rochnit samým blahem a ostatní, když nic jiného, tak si užijí jedné z nejkrásnějších "malovacích" kamer jaké jsou vůbec k vidění. Jakékoli políčko bych si ihned nechal zvětšit, už aby co nejdříve viselo nad mou postýlkou. Obvzláště cokoli z exteriérových scén plných deště a sněhu. Nemluvě o tom závěrečném mňamózním střetu, tom podroušeném zpěvu, té kameře, tom Mifunem... Ale to už se opakuju. (22.04.2008)

Z větší části standartní samurajské drama, které i přes slušně propracované vykreslení charakteru hlavní postavy pomocí postupného odkrývání jeho minulosti skrze rozmluvy vedlejších postav postrádá ve všech aspektech sílu mistrovských děl typu Seppuku či Dai-bosatsu tôge. Přesto si ovšem závěrečný souboj svým netradičním pojetím zaslouží zmínku, neboť ač se krvavá řež v padajícím sněhu zdá býti vhodnou pro typický přeestetizovaný "balet", je zde divákovi servírována nemilosrdná bitka, kde se ze samurajů najednou stávají obyčejní hospodští rváči, co se válí po zemi, máchají kolem sebe hlava nehlava katanou a občas se k cíli valí ve stylu hráčů ragby, což působí minimálně v rámci žánru neotřele a ve velké míře i sympaticky svěže. Lepší 3*. (27.10.2012)