Enid

Mně je celkem u prdele jak je Enid Blyntová populární, kolik prodala knížek a vydělala prachů. Já absolutně netuším kdo to je a jestli je pravda že se ke svýmu frajerovi a svým dětem chovala tak, jak naprosto mistrovsky předvedla moje milovaná Helenka, pak je to neskutečná píča a já bejt její manžel tak po ní od rána do večera házím kozí bobky. (10.07.2012)

Helena je bohyně! Naprosto bezchybný výkon, který mě utvrdil v tom, že patří na špičku ledovce a také se vymyká naprosto všem ostatním herečkám v dnešní době...jakoby se zasekla její duše někde v minulém století a už s tímto ozařujícím charizmatem vyrostla. Enid Blyton je moje knižní hrdinka už od mého dětství a v podstatě mě provedla celým životem aniž bych si to uvědomovala. Bohužel její příběh zas až tak šťastný nebyl. Ztráta otce ji poznamenala natolik, že nejen její myšlení, ale občas i chování se vymykalo jejímu věku. Psala nádherné knihy a poezii a krásně ilustrovala jenže v tom je ten háček - byla tak brilantní až jí to po letech snad nikdo nevěřil ..jenže ona taková byla díky tomu, že mentálně zůstala v takovém vzduchoprázdnu jakoby ve věku třinácti let kdy jí poznamenal odchod otce neexistovala osoba, kterou by si pustila k srdci. Dokonce ani její vlastní děti o které tak stála nikdy v životě nepoznali svoji mámu. Byla to žena mnoha úspěchů ovšem cokoliv chtěla a dostala to, tak jí to jakoby přestalo bavit - přesně tak jak je to s dětmi. Byl tam krásně zobrazen moment, kdy vám došlo, že se ubírá do hlubin své bohaté dětské fantazie a píše knihy ve kterých neexistuje nic temného a ještě krásněji bylo zobrazeno to, jak Enid žila těmi dětmi, které ji měly za hrdinku a mámu století - čtení dopisů od nich, záchvaty smíchu u pochval a úsměvy u malých pozorností a obrázků. Ale tohle všechno byl její svět a nikdo jiný do něj nesměl - ani manžel, ani děti a už vůbec ne rodina, kterou vyškrtla ze svého života už jako mladá a paradoxně právě rodině vděčí za takovou inspiraci. Stařecká demence na konci byla až rozkošná ale jak bych to...spíš tragikomická ; je to takový jemný moment, kdy vám dochází, že každý je jen člověk a na každého jednou dojde...akorát jsou lidé co budou žít navždy.... (16.10.2012)

Nevím, jak mám hodnotit kvalitně natočený snímek, který mě však leda tak nadzvedával ze židle. Kromě Foglara, Sejkory a Králíka Petra mi všechny příběhy určené primárně pro malého čtenáře lezly od útlého dětství krkem. A když je hlavní hrdinkou filmu autorka právě takových knih, k tomu navíc nadstandardní semetrika (po celých 82 minut jsem cítila pouze doutnající vztek), pak šla Enid tématicky absolutně mimo mě. Výsledný dojem bohužel nezachránili ani standardně bravurní a mnou více než oblíbení Helena s Matthewem. (07.01.2013)

Uf. Moja apatia voči Helene Bonham Carter sa vrátila. Ako vyniká v zobrazovaní záporáčiek. Kto vie, aká bola spisovateľka v skutočnosti. Na toľké pokrytectvo sa však nedalo pozerať. Spomínam si, že tiež som prečítala nejakú jej knihu... Ale asi už nechcem.___Čo sa týka filmu, všimla som sa, že isté zábery sa aj 4x zopakovali. /podivné i keď sa to robí/ Konkrétne close-up na oči, písací stroj. Inak asi .. klasické priemerné rozprávanie, príliš nezaujalo ale aspoň upozornilo na autorku, na kt. by som si asi už ani nespomenula.. (30.08.2010)

Jako malá jsem Enid četla pořád. Její knížky byly pro děti opravdu jako dělané - krásné popisy pikniků, nocování v útulných jeskyních, které ani nebyly strašidelné. Ve filmu je nejvíc strašidelná sama Enid. Těžko říct, zda její chování nehraničilo s nějakou duševní poruchou. Minimálně je zarážející, že vřeleji se chovala ke svým fanouškům než kterémukoliv jinému členu rodiny. A myslím, že číst její knížky už teď taky nebude stejné. (15.02.2013)