Kamera:
David PloyharObsahy(1)
Absurdní komedie v duchu učebnice anglické konverzace. Napsal E. Ionesco. Záznam inscenace Divadla v Celetné.
Klasik absurdního divadla Eugene Ionesco napsal prý svou slavnou prvotinu Plešatá zpěvačka tak, že se začal učit anglicky a k dialogům jeho komedie ho inspirovaly konverzační texty z učebnice, plné nejrůznějších "pravých anglických" obratů, zato však zcela bezduchých a bezobsažných. Odtud už pak vedl jen krok k postavám, kterým taková konverzace naprosto stačí k životu. Premiéru měla tato jednoaktovka v Paříži v roce 1950 a trvalo řadu let, než ji evropské divadlo vzalo za svou. Dnes naopak se zase může zdát nepochopitelné, co na ní tehdy tak zaráželo. Úspěšné představení Divadla v Celetné jsme zaznamenali v březnu, těsně před několikaměsíční přestávkou, během níž Plešatá zpěvačka nebude na repertoáru. A tak než se na něho zase znovu vrátí, můžete se s ní potěšit alespoň v našem cyklu Zveme vás do divadla.
(oficiální text distributora)
Recenze (35)
Skvělé zpracování a naprosto úžasní herci..! ()
Absurdní divadlo? Buďto to není nic pro mne, nebo to mělo vypadat jinak. Od poloviny už jen nuda, trochu jako nepovedená improvizace, kdy se herci ne a ne chytit. Slovní hříčky nebo plácání nesmyslů…. ? Potřebovala jsem něčím takovým trávit hodinu svého života? ()
Tento komentář bude sloužit spíše jako takové srovnání než jako hodnocení hry samotné, protože jsem knihu četl a byla fantastická! Za mě 2. nejlepší, jakou jsem kdy četl. Tak tedy ke hře. Na jevišti jde samozřejmě hlavně o to, jak herci své postavy dokážou prodat, a tady se to povedlo na výbornou! Herci byli vtipní a přesvědčiví. Za mě byla nejlepší paní Smithová a nejhorší asi Máry, tam mi ty vtipy moc nesedly. Oproti knize některé vtipy vynikly více a některé méně, např. více vynikl vtip s ,,Všichni jsme nachlazení.". Oceňuji velmi kulisy, které byly sice jednoduché, ale přesto dobře funkční a hezky uspořádané. A nakonec změny, které byly ve hře provedeny. Tak hlavně bylo jich minimum, za což jsem rád a změny samotné byly obohacující a občas dokonce o trochu lepší než v předloze (finále, to mě velice příjemně překvapilo). Za mě doporučuji, je to vtipné, skvěle zahrané a myšlenka zůstává stejná. Vyhodnocení: Oheň začal hořet🔥! ()
aby bylo jasno, existuje můj život před a po Plešaté zpěvačce... myslím tím ukázku z Plešaté zpěvačky, kterou jsem četl na základce v čítance a která totálně překopala moje chápání humoru (nojo, chudáci rodiče, museli pak několik týdnů trpět otázky, jak jako můžou sedět na židli, když nemá okna?)... kdo by to byl řek, ale na papíru mi to tehdy vážně přišlo mnohem vtipnější... ()
Chvílemi jsem brečel smíchy. ()
Scénář Eugèna Ionesca nepopíratelně svou kvalitu má, absurdita a ne-smysl byly jeho cílem, ovšem v tomto divadelním záznamu, který vysílala ČT2, zážitek zcela nehorázně ruší publikum smějící se téměř každé replice (aniž by byly nutně vtipné). Bohužel se tu asi projevují ony regionální rozdíly České republiky, kdy pochybuju, že by publikum na Moravě reagovalo obdobně (dle mého názoru na divadle tohoto typu) nevhodně, nezdvořile a netaktně. Přece jen se jedná už o klasickou inscenaci a není to Show Jana Krause nebo Natočto!. "Raděj sítě v chatě, než mléko v hradě." *výbuch smíchu* Cože?! Naneštěstí mi to tak připomíná prezidentskou "debatu" na Primě (23.1.2018). Na Plešaté zpěvačce jsem byl v divadle v Ostravě před necelými deseti lety a rozhodně bych si takto hlučné reakce pamatoval. V Praze je to asi normální, neuvěřitelně to zde rozptyluje a štve. Pro záznam tak 55%, samotné dílo hodnotím na 75%, osobně mi stejně moc nesedí. ()
"Ženy hoří, muži hoří, ptáci hoří, oheň hoří" :-D...tak absurdní, že se člověk prostě musí smát :-) ()
Nezmyselné rozhovory napísané spisovateľom ovplyvneným dadaizmom, sú adaptáciou rovnomenného knižného debutu rumunského Francúza (a či francúzskeho Rumuna) Eugéne Ionesca. Herci určite nemali ľahkú úlohu pri učení sa scenára, a to hlavne kvôli pohotovosti, s akou museli na jednotlivé repliky ostatných reagovať - v tejto súvislosti by som vyzdvihol predovšetkým herecké schopnosti Martina Hofmanna. Čo je zaujímavé - prečítať knihu trvá približne toľko času (ak dokonca nie menej), ako pozretie si tohto predstavenia. V každom prípade - Ionesco by sa tejto adaptácii akiste potešil. ()
Záznam divadelní hry mě zklamal. Při čtení knížky jsem se dost nasmála. Mnohé scény jsem si však představovala jinak a záznam této inscenace mě chvílemi nudil. ()
Neskutečnou absurditou se krásně hodí do svého žánru. Chvílemi je ale až moc táhlé a poslouchat tento typ humoru přes hodinu je chvílemi nadlický úkol. Pokud nejste znalcem žánru a čekáte, že se začne něco dít, tak ''nebojte'', nezačne. =) ()
67 minut absurdních monologů/dialogů, něco by možná chtělo zkrátit (třeba dialog manželů o tom, kde se poprvé potkali... Ovšem když o tom tak přemýšlím, byla to jediná scéna, kde už té absurdity bylo na můj vkus až moc, jinak se ale Ionescovi klaním, napsat přes hodinu blábolů tak, aby to byla výborná hra...) a úžasný Pavel Langer v roli služky. Mohu jen doporučit. ()
heh..nemastné,neslané...a popritom aj strašne nudné ()
"On si zbytečně namlouvá, že je Donaldem. Ona si zbytečně namlouvá, že je Alžbětou. On si zbytečně namlouvá, že ona je Alžbětou. Ona si zbytečně namlouvá, že on je Donald. Trpce se klamou. Ale kdo je skutečný Donald? A kdo je skutečná Alžběta? A kdo má vůbec zájem na tom, aby trval tenhle zmatek? .......... Já nevím." Pavel Langer tu služku vystřihl perfektně, vůbec celá inscenace je sakra povedená, ale tady jsou zásluhy hlavně na straně Ionescovy geniální předlohy. ()
Když sem jí poprvé viděla jako inscenaci v televizi, nemohla sem hodinu dejchat, kvůli nepřetržitýmu záchvatu smíchu. Potom jsem měla naštěstí tu čest vidět ji přímo v divadle. Moje asi nejoblíbenější hra. ()
Bezpochyby perfektní zpracování, oslňující herecké výkony, ale úplně by mi stačilo prvních 10 minut. Každá další absurdita už bylo utrpení. ()