Amarcord

Fellini mě nikdy nelákal - toto bylol mé první opravdové setkání s tímto režisérem a dost velké zklamání. Film mě spíš nudil, i když obrázky z Felliniho dětství byly podány barvitě a autenticky, zaujalo mě jen pár z nich, ostatní byly takové omáčkovité, výplňovité - nakonec jsem byl rád, že film skončil - a ten konečný pocit, který jsem zřejmě měl cítit jsem právě kvůli tomu necítil. Amarcord mi připomíná novější italský film Bio ráj doplněný příběhy Homolkovic rodiny (kdyby byli Homolkovi italové). Připomněl mi i film Malena (ale ten byl taky nic moc). Tři hvězdičky dávám za některé pěkné scény (sníh, chmýří, veselá sexuální scéna s paní trafikantovou, páv) a za pěkně zahrané postavičky, jinak spíš průměr... 6/10 (30.05.2006)

Amarcord je slovo, které pochází z romaňského nářeči (tj. nářeči z oblasti, odkud Fellini pocházel - z Rimini) a znamená "milovat" ("amore") a "vzpomínat" ("ricordo"). Už z titulu je tak patrné, že Fellini, ohlížeje se za svým dětstvím a dospíváním, vzpomíná s láskou, a tak má tendenci spoustu věcí lakovat narůžovo a nechce se nechat ovlivnit tím, jak jeho rodiště vypadalo v době natáčení, protože mu stači vrátit se ke svému 41 stránkovému textu "Moje Rimini" a to vybudovat v proslavených italských ateliérech Cinecitta. Přestože je děj zsazen do 30. let 20. století, městečka Rimini, může se odehrávat kdekoliv a kdykoliv, má všeobecnou výpovědní hodnotu._____ Ve vyprávění nám nejsou představovány životné postavy, ale určité archetypy, s kterými se počas života setká snad každý (ať už se jedná o hádavé rodiče, kteři dávají za pravdu tvrzením o "italské rodině", tak i přehlídka učitelů stojí za pozornost). Přestože pro své postavy, jak ty kladné, tak záporné, má a vždy měl tvůrce pochopení a dal dostatečný prostor jejich fantazii, nebál se k nim občas přistoupit i karikaturisticky, což je dáno tím, že jako mladý se živil jakožto karikaturista a na svět nahlíži do své tvorby před a ještě v Amarcordu jako na cirkus, v němž defilují bizarní postavičky, které se tu ocitují v reálných a tu zase v surreálných okamžicích a vyprávěńi je popoháněno obrazy-všeobecně pochopitelnými metaforami, které nikdy nesklouzávají do vyložených banalit a film tak do kýče._____ Přestože na západě byl snímek přijat velice dobře (Amarcord znamenal čtvrtého Oscara pro Felliniho za nejlepši zahraniční film po Silnici, Sladkém životu a 8 1/2 roku 1975 a nominaci za režii a scénář roku 1976, zároveň získal i nominaci na Zlatý glóbus a cenu newyorských kritiků), ve své domovině se italský tvůrce, jehož počátky sahají až do neorealismu, dočkal rozporuplných až odmítavých reakcí, kdy mu teoretici a kritici i recenzenti vyčitali, že se jedná jenom o stejný a pořád dokola opakovaný soubor znaků, s jakým si diváci zvykli spojovat Felliniho dílo. Na to Federico kontroval, že Amarcord je pro něj důležitým počinem, který mu dovolil ohlédnout se nejenom na své dětství a dospívání, přestože se vzpouzí žanrového zaškatulkování filmu jako autobiografického, a zároveň i rozloučení s jeho předešlou tvorbou. A svými filmy jako A loď pluje anebo Zkouška orchestru, v nichž dominuje oproti obrazu hudba jeho stálého spolupracovníka Nina Roty a v nichž pomíjímá (filmový( svět jako orchestr, svá slova potvrdil. Amarcord zůstává nejpřijatelnějšim kouskem, který stvrzuje, že FF dělá filmy tak, že vypráví útržky ze svého života. Jeho dílo nelze napodobovat a ani se k němu (alibisticky) odvolvávat, jako je to přiznačné pro českou tvorbu 90. a 20. let v čele s Hřebejkem, Svěrákem a Jakubiskem, ale pouze okázale citovat, jako to udělal Giusepe Tornatore ve své Maleně... (15.11.2007)

Asi tak, nechápu to vysoké hodnocení, jež se tomuto snímku dostalo. Pro mě je Amarcord předlouhou nudou, které se prý mám obdivovat, jelikož odborníci říkají, že se jedná o výborný film. Naštěstí nejsem odborník, tak si mohu říkat, co chci. Amarcord mě nebavil, nepostřehla jsem v něm prakticky žádný děj a pouze z úcty k panu režisérovi, který mě svými jinými filmy potěšil, ho neřadím po bok amerických béček. (27.03.2012)

Nádherná tragikomická mozaika příběhů různorodých postaviček jednoho přímořského městečka v Itálii. Vůbec zde není podstatné, kdo je ústřední postavou a co se bude dít. Čas plyne a divák je unášen filmem se stejnou lehkostí a hravostí, jakou představuje poletující chmýří, které symbolizuje změnu ročního období - příchod jara. Stejně bujaře jako jaro, vítají místní obyvatelé první sněhové vločky (až na vyjímky: "To už je čvrtejn den a ten bílej sajrajt furt padá."). Byl to můj první Felliniho film, co jsem měl možnost vidět, a těším se na další setkáná s PANEM režisérem. (01.04.2003)

Pokial je tento film z Felliniho diel najlahsie pochopitelnym, tak normalne mam strach pustit sa do jeho dalsich filmov. Toto je moj prvy film, ktory som od Felliniho videl a zase az tak moc nadseny som nebol, ale tak dalo sa. Na jednej strane sa mi pacil ten lahky humorny styl natacania v obdobi pocas a aj mimo druhej svetovej vojny, rozpory v rodine, hlavne hadky a posmesky medzi synom a otcom, ale mozno na druhej strane mi tam chybala akasi vaznost, akokeby to bolo vsetko take samozrejme a normalne. Priklad podobneho filmu, ktory sa mi pacil na 100% je BIO RAJ (1988) od Giuseppa Tornatoreho, kde film posilnila nadherna hudba Ennia Morriconeho a mozno mi podobna hudba chybala v Amarcorde... 26.03.2009 ____ Pupella Maggio - (Miranda Biondi - Tittaova matka) +++ Armando Brancia - (Aurelio Biondi - Tittaov otec) +++ Bruno Zanin - (Titta) +++ Ciccio Ingrassia - (Teo) +++ Nando Orfei - (Pattaca - Tittaov strýko) +++ Giuseppe Ianigro - (Tittaov starý otec) +++ Hudba: Nino Rota +++ (26.03.2009)