Amarcord

Felliniho nostalgické spätné ohliadnutie sa na svoje detstvo a mladosť, plné humorných situácií a sympatických postavičiek. Z pohľadu dnešného diváka pôsobili možno dosť karikatúrne, ale verte mi... v tých časoch poberali plnú vážnosť. Najviac sa mi páčila prvá polovica, ktorá sa zameriava hlavne na také obyčajné chlapčenské výmysly, darebáctva a školu. Druhá polovica je už o trochu vážnejšia, je v nej menej humoru a komických osviežení. Aj keď na druhú stranu scénky so strýkom z ústavu stáli vážne za to. 75/100 (04.12.2015)

Ty 4 hvězdy jsou mírně nadsazené, nechci tím ale naznačit nic jiného než to, že Amarcord mě jednoznačně zaujal nejvíc z toho, co jsem od Felliniho viděl, má spoustu vtipných momentů, záživných situací, vynikající hudbu a charakteristické (a rovněž charismatické) hlavní a některé vedlejší postavy. Ale přesto si prostě nemohu odpustit několik jízlivých poznámek. Jde o sledy více či méně nenavazujících situací a scén, které mi dohromady dávají jeden nenaolejovaný a neopepřený celek. Opět postrádám nějaký silnější a zásadnější příběh, než popis života za určité doby a na určitém místě a to, co je podle mě nejdůležitější, je to v podstatě úplně to samé, jako jsem viděl od Felliniho minimálně dvakrát (z třech předchozích filmů), jen s tím rozdílem, že Amarcord je očividně režisérův vrchol plný nápadů, myšlenek a zábavy (překonávající v tomto ohledu jeho ostatní projekty na plné čáře) a to mi dává jasný podnět proto, že nemá smysl od Felliniho sledovat už cokoliv jiného, podnět, který (nutno říci) jsem tedy přiliš neuposlechl :-) (30.05.2006)

jde o moje druhé setkání s Felliniho filmem. Stále se snažím hledat pro mě zajímavá díla i ve starších tvorbách slavných režisérů. Tohle však taky nebude to pravé. Afektovaná italská mentalita a "machoidní" chování chlapů mi nějak nesednulo, i když film je dobře postaven a výrazově (kamera, hudba a výprava) je silný. Svoji poetiku to mělo a připodobnil bych to Hrabalovi - kdyby byl Ital, tak by jeho povídky byly nejspíš v tomto duchu. Prostě figurky italského maloměsta citlivě podané a s lidskostí. Stylově hodně nadprůměrné, ale výsledný dojem na mě jen snad trochu silnější 3hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (05.01.2012)

Film je sice natočen opravdu bravurním způsobem, ale nesedí mi jeho roztříštěnost. Snažil jsem se orientovat o co v něm šlo, ale Fellini mi to rozhodně neusnadňoval. Jindy mi zmatené filmy neavdí, ale tento je moc temperamentní a italsky ukecaný. Zdá se jakoby chtěl Felllini zachytit své mládí skrze snové brýle. To se mu povedlo, ale cybí tomu nějaká pevnější dějová lini s pointou. (09.07.2007)

Federico Fellini byl jedinečným a neopakovatelným režisérem a stejně tak je tomu u Amacordu. Výjimečný pohled na obyčejnost menšího města je naprosto neobyčejný... poetičnost vyprávění střídá jednoduchost života. Asi nejkrásnější součástí filmu jsou minipříběhy zvláštních lidí, které často vyprávějí přímo na kameru bez jakkéhokoliv ostychu a ktomu přerušováni třebas nejapnými zvuky vtipálků. Dílo je také autobiografické, především ve spojení s dospíváním, prvními sexuálními zážitky či platonickou láskou. Fellini nic neskrývá a přesto má film mnohá tajemství, na která musí divák přijít sám. Zasloužený Oscar a nezapomenutelné místo v kinematografii... (03.03.2004)