Zakázaná planeta

Pitomost, klasika, poselství a forma.¬         Jestliže zavrhneme formu a ponecháme pouze myšlenkový odkaz díla, má "Zakázaná planeta" nezanedbatelnou hodnotu, srovnatelnou s hodnotou kreseb našich dítek, na nichž se maminka s tatínkem drží za ruce a nad nimi svítí sluníčko, vedle pak domeček se zahrádkou (standardně oplotovanou). Zavrhneme-li však formu v umění, zavrhli jsme umění samo stejně, jako zavrhneme-li poselství aktu na úkor formy. Zatímco však forma bez poselství může býti uměním, poselství bez patřičné formy nikoli — je pak pouhým manifestem, výrokem. Takovým manifestem je i snímek "Zakázaná planeta". Takové počiny, počiny špatně oděné ovšem škodí i jejich poselství, neboť forma pomáhá zesíliti účinek pocitový nezanedbatelně.¬                 Tento snímek svým chatrně šitým hávem inklinuje k pitomosti a tento fakt nezachraňuje ani to, že byl snad ve své době klasikou genru vědecké fantastiky. (10.04.2019)

Originální a napínavé sci-fi z 50. let se vždycky cení ! Líbila se mi budovaná atmosféra a hlavně nepředvídatelný děj, který končí celkem nečekanou a zajímavou pointou. Herecké výkony byly samozřejmě dost prkenné, stejně jako některé speciální efekty (střelba z paprskometů byla směšná). Na druhou stranu se moc povedlo architektonické a výtvarné ztvárnění, hlavně ve scénách z interiérů a podzemních prostor. (05.01.2011)

Zakázaná planeta je velmi zajímavý snímek, který se na první pohled může zdát dnes už jako klasická sci-fi z doby, kdy takové filmy Hollywoodu přímo vzkvétaly, ale opak je pravdou. Nesmrtelnost tomuto dílu zaručuje jistá filosofická rovina, kterou propujčuje shakespearovský námět, potom úctyhodné speciální efekty, které dosahují vynikající kvality a to ještě dokonce 12(!) let před premiérou Odysey a Leslie Nielsen ve vážné roli kapitána Adamse. (14.11.2007)

(1001) Jen co se objevila dcera, freneticky jsem si opakovala: "Ať ji nikdo neučí líbat. Ať ji nikdo neučí líbat. Ať ji nikdo neučí líbat, prosím." Ale ne, takhle filmy nefungují. Rozčílila jsem se, jak nonšalantně se k tomu film staví, vzpomněla si na Červeného trpaslíka a dále také navštívila dilema, jestli se paradigma filmů 50. let má při hodnocení kvality filmů vyloučit, a nebo jestli ho můžu kvůli šovinismu a plochosti bez těžkých myšlenek odsoudit. A potom mi přišlo na mysl, že ploché a šovinistické filmy se točí i dneska, takže to s tím pravděpodobně nemá zase takovou souvislost. Inspirace Shakespearem je úsměvná. "Ze stejné látky jsme, z níž spřádají se sny..." Haha. (21.04.2015)

Na svou dobu úchvatné a velmi originální sci-fi s mladým a drsným Leslie Nielsenem, který v té době ještě neměl ani ponětí o svém komickém talentu. Efekty jsou velmi dobré a největší peckou filmu je robot Robby, který by se jistě hodil do každé domácnosti. Jednoho času mě tenhle film strašně bavil a mám ho moc rád dodnes. Velmi dobré padesátkové science fiction, které mohu jen doporučit. Určitě si ještě někdy udělám reprízu, na padesátá léta je to moc dobrá podívaná s bezpochyby úchvatnými efekty. (26.05.2011)