Režie:
Federico FelliniScénář:
Federico FelliniKamera:
Giuseppe RotunnoHudba:
Nino RotaHrají:
Peter Gonzales Falcon, Anna Magnani, Marne Maitland, Elisa Mainardi, Federico Fellini, Alberto Sordi, Cassandra Peterson, Dennis Christopher, Mimmo Poli (více)Obsahy(1)
Po filmu Klauni (1970) na jedno z Felliniho oblíbených témat, prostředí cirkusů, vznikly krátce po sobě dva snímky věnované místům, která Fellini miloval. Amarcord (1973), ve kterém vytvořil obraz malého přímořského městečka, kde se narodil a prožil dětství. A rok předtím film Roma - s městem Římem v hlavní roli. Po pohledu zúženém na svět římské smetánky v dřívějším Sladkém životě se tentokrát Fellini vyznal ze své lásky ke krásnému i rozporuplnému velkoměstu a "svým" jedinečným Římanům, a z obdivu k jeho historii. Mozaiku obrazů, faktů i fantazie skládá z opět nezakrytě autobiografického pohledu: chlapec z Rimini, pro kterého je Řím téměř legendárním městem z vyprávění, se s ním setkává jako mladý muž, a je pohlcen jeho pulzujícím životem, doslova vtažen "do víru velkoměsta". Ve třetí části filmu se už jako zralý muž - filmař - snaží postihnout obraz města mnohem plastičtěji a hlouběji, s důrazem na jeho historii a její propojení se současností. Ve své široké fresce kombinuje Fellini téměř dokumentární pasáže se snovými vizemi. Sám o filmu Roma řekl, že je jakousi kompilací filmů, které dosud natočil, i těch, které ještě nenatočil. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (76)
Kupodivu jsem byla unešena i z tohoto podivně dokumentárního filmu o Římu, vlastně se mi zatím zdá nejpřístupnějším dílkem od Felliniho. Je to také dáno občasnými vskutku humornými situacemi (ono totiž vidět přehlídku církevních šatů - to se jen tak nepoštěstí, nebo Felliniho kterak deklamuje, že ti studenti kritizují film, který právě natáčí...). Roma chvílemi však i kritizuje a nostalgizuje - mizející fresky vykutané krtkem v nově stavěném metru, toho jsou jasným příkladem. Jen mě takříkajíc zaskočila šišlavá angličtina ... (nepochopení z mé strany - nebo to byl zase jen vtip???). Film je poctou i kritikou Říma zároveň, je také poctou a kritikou italskému temperamentu, je to vizuálně a audiálně (ruchy velkoměsta hrají velkou roli) úchvatný film, sice bez děje, ale s poselstvím. ()
Felliniho mistrovské vyznání se z lásky k milovanému Římu je balzámem na duši každému, alespoň trochu kultivovanému divákovi. Roma nabízí hýřivou estrádní přehlídku dojemně groteskních obyvatel města, Felliniho trademarky v podobě kabaretové zábavy, biografů a nevěstinců, ale rovněž i nevšedně zábavnou, rádoby dokumentární mystifikaci (viz. úžasné pásmo natáčení na dálnici, jež Vám nedá popadnout dech). Pro mě osobně se jedná jak o pomyslný vrchol druhé fáze Felliniho tvorby (tedy prakticky všeho od Sladkého života), tak i o jeden z jeho nejjiskřivějších i nejoslnivějších snímků vůbec. Mj. nejen Fellini, ale i jeho dvorní skladatel Nino Rota dosáhl skrze Romu svého vrcholu. ()
Můžu to být způsobeno několika promilemi alkoholu, který koloval onoho večera v mé krvi, ale přiznávám se, že Mastroianniho jsem v tomto filmu vůbec neviděl (!) a pokud si vzpomínám, tak Fellini je v záběru asi dvě vteřiny z celé stopáže. Jinak Řím je snímek velmi zvláštní a nejlépe popsatelný asi slovy typu filmová anarchistická koláž či svérázná filmová esej prosycená italským temperamentem. - Není zde žádná ucelená narace, ale pouze řada vzájemně se střídajících a prolínajích výjevů, které (prosyceny typicky felliniovským magickým realismem) představují Věčné město zhruba v rozmezí 30. - 70. let, kdy zjišťujeme, že výjevy masových fašistických přehlídek vystřídaly pláně plné hippies apod. - Inu, pozoruhodný film. ()
Až dechberoucí režijní práce Federica Felliniho a příklad neomezených možností studiového natáčení. Na mozaikovité struktuře několika imaginativních "etud" Fellini předvede jak svůj proměnlivý vztah k této metropoli, tak obecnější výpověď o boji tradice s novou civilizací, pojímanou jako hrozba. Davové scény se stovkami protagonistů dokazují režisérovo mistrovství a i když jsou naprosto nedějové, dokážou udržet pozornost a neustále bavit neotřelými detaily. Přesto však na mě několik epizod působilo poněkud samoúčelně, stejně jako snaha blýsknout se technickými schopnostmi, narušující tempo díla. Navíc mi o trochu chyběla výraznější spojnice mezi minulostí a přítomností na postavě režiséra, čímž pro mě výpověď zůstala silně útržkovitá, i když ve své podstatě splnila evokaci velkoměstského chaosu převedenou i na strukturu. Naštěstí oproti Satyriconu je obsah epizod mnohem živější, emotivnější a nezatížený symboly a šiframi a Fellini se dostává do fáze, která je pro jeho tvorbu nejcharakterističtější. ()
Žiadna kniha či divadlo nedokáže adekvátny prevod tohto filmu do svojho jazyka. Pretože Fellini sa vyjadruje k Rímu výsostne filmovo. Slobodomyseľnou kolážou obrazov, výjavov, spomienok, situácií z večne živého mesta. Ktoré, ako vidno zo záverečnej scény, neutícha ani v hlbokej noci. V noci, kedy je všetko stíšené a slávne pamiatky ticho kontemplujú. Vtom sa nocou preženie hučiaca partia motorkárov, pre ktorú staré budovy a fontány predstavujú len zaujímavé prekážky na ich divokej jazde Rímom. Mestom, ktoré je večné a preto si v ňom americký spisovateľ Vidal pripíja na zánik ľudstva. Mestom, kde staré existuje popri novom. Takže extra stratu nepredstavuje ani zánik fresiek v podzemí, objavených pri hĺbení metra. Bezchybná je módna prehliadka cirkevných úborov. Spomienky na Mussoliniho éru tiež, ako aj plné nevestince, plné ohavných kreatúr z oboch strán túžby. Hipíci pasívne polihujú, odovzdávajú sa Slnku v meditujúcich pózach. Polícii vadí i pasívny vzdor upadajúcej hippie kultúry. Ich zhluky rozháňa s pomocou armády. Apaticky si užívajúci Rimania na námestí si popri násilí veselo debužírujú. Pozn. Kde sa na Felliniho hrabe Sorrentino? Od Ríma ho delí kvalitatívny kilometer. ()
Galerie (69)
Photo © Produzioni Europee Associati (PEA)
Zajímavosti (3)
- Ve filmu hraje i česká herečka Marie Párová, která žila dlouhodobě v Itálii. (M.B)
- Ve scénáři bylo plno věcí, které se nakonec nenatočily – sekvence o noční tramvaji objíždějící Řím; fotbalový zápas Řím – Lazio s fanouškem, který prohrál sázku a musí skočit do fontány na náměstí Hrdinů; sekvence o římských ženách; o západním větru a o oblacích a také o Veranském hřbitově. (Rattlehead)
Reklama